---

Nedávno jsem si přečetl zamyšlení, že Formule 1 absolutně ztrácí jakoukoliv atraktivnost. V kvalifikaci se rozdělí, kdo se kam postaví na rošt, a jakmile se odstartuje, je veškerá krása ta tam. K předjíždění dochází jen minimálně, a to díky „šidítku“ jménem DRS, velký vliv na výsledek má strategie počtu zastávek v depu a týmová režie už někdy zachází do nechutností, když evidentně rychlejší jezdec nesmí předjet stájového kolegu, protože by mu vzal body v celkovém hodnocení šampionátu. Formuli v současnosti nesleduji, právě proto, že když už jsem se na ni podíval, prostě jsem se nudil, takže tomuto zamyšlení celkem věřím.

Co je ale v současnosti vlastně atraktivní závodění? Když se mrkneme na závody motocyklů, nalezneme hned několik cest, kterými se tvůrci regulí snaží (či snažili) zvýšit atraktivnost závodění. Vždy jde především o nějaké restrikce v podobě jednotných dodavatelů pneumatik, motorů, omezení elektroniky a podobně. Když před šesti lety vznikla třída Moto2 (nahrazující do té doby jezděnou kubaturu dvoudobých čtvrtlitrů) s čtyřdobými šestistovkami, byla to přehlídka velmi atraktivních závodů. Do zatáček lítalo tak šest borců vedle sebe a každým průjezdem cílovky se měnilo pořadí. Jenže pro někoho i takto koukatelné závody mohly ztrácet na zajímavosti. Dodavatelem motorů byla a je totiž jen Honda. A to může být pro někoho nepřekonatelný problém (celkem pochopitelně).

V královské kubatuře zase postupně „došly týmy“, takže musela vzniknout podtřída CRT a následně Open s úlevami na technických specifikacích, ale s minimem konkurenceschopnosti vůči pravým MotoGP speciálům. Startovní pole je tak sice relativně početné, ale vy víte, že o vavříny se bude tahat přibližně šestice továrních (a satelitních) stálic. To vlastně také snižuje atraktivnost šampionátu.

Kdyby chtěl někdo namítat, že dříve to bylo lepší, bude mít pravdu jen částečně. Bývaly sezony, kdy v určitých třídách dominovala jediná značka (a často jen jediný jezdec). Vždy byly fabriky, které utápěly v motosportu velké peníze, a i když ty ostatní nepřevyšovaly třeba tolik výkonem, vždy se mohly opřít o spolehlivost svých strojů, a to jim zaručovalo tituly.

Jak teda zvýšit atraktivnost závodění? Nerad bych, aby to bylo po vzoru šampionátu elektroformulí, kde se jezdcům při závodech zvyšuje výkon podle hlasování fanoušků. Pevný finanční strop na vývoj a provoz týmů zase nejspíš nikdy úplně neprojde. Možná je to dobře, závodění bylo vždy přehlídkou vyspělých technologií a nových konstrukčních prvků a o to bychom nejspíš seškrcenými penězi přišli. Nemluvě o tom, že by značky ztratily zájem v takovém šampionátu figurovat. A v rámci zvýšení atraktivnosti by to chtělo naopak co nejvíce továren motivovat, aby do závodění investovaly. No, než se tak stane, atraktivnost bude zvyšovat nejspíš jen déšť, ten dokáže spolehlivě zamíchat pořadím. Ale přát motocyklovým závodníkům a fandům propršenou sezonu by bylo nemístné.

Takže prosluněné léto přeje
Petr Pour

---