R.I.P. signore Vincenzo
Asi už si málokdo vzpomene, jak jsem v jednom z úvodníků v roce 2012 psal, že bych si rád někdy popovídal s prezidentem evropské motocyklové federace, panem Vincenzem Mazzim.
Už se mi to nepovede, Vincenzo Mazzi zemřel minulý týden v Římě. Myslím, že je to informace, která by ani tady u nás neměla jen tak zapadnout.
Vincenzo Mazzi byl velký přítel celého našeho motocyklového sportu a mnohokrát mu také pomohl překonávat těžkosti. Tenkrát i nedávno. Už zkraje sedmdesátých let minulého století organizoval předsezonní výjezdy československých motokrosařů do Itálie. Bylo to v době, kdy na mistrovství světa jezdilo jen pár našich jezdců, a ještě ne všichni pravidelně. Ostatní skoro nikam nesměli. Naši patřili k absolutní světové špičce, a když si mohli v únoru zajezdit v přijatelných povětrnostních podmínkách, bylo to pro ně přímo požehnání. Na druhou stranu to pan Mazzi dělal i pro své, vždyť mohli pozorovat a učit se od takových střelců, jako byl Mirek Halm, Ota Toman, Jirka Stodůlka, Olda Hameršmíd, Jarda Falta, Tonda Baborovský, Zdeněk Velký, Jirka Churavý a další. No, řekněme, že to okoukali dobře. Jenže to dělal i potom, kdy jsme Italům už dávno neměli co nabídnout a učit jsme se mohli tak nanejvýš my od nich. Spolupráce za léta přinesla hodně prospěšného, nejen v motokrosu, ale i v silničním sportu.
V Itálii tehdy začala stoupat hvězda motocyklového novináře a funkcionáře Vincenza Mazziho. V roce 1979 se stal generálním tajemníkem italské motocyklové federace FMI. V této funkci vydržel až do roku 1999. Členem komise FIM pro silniční motocyklový sport byl od roku 1980 do roku 1983. Pomáhal zakládat evropskou motocyklovou federaci UEM a v roce 1996 se stal jejím generálním sekretářem. Tím byl až do roku 2006, kdy byl zvolen prezidentem UEM. Ještě 29. března tohoto roku po oznámení motocyklové sportovní veřejnosti, že překonal dlouhou nemoc, se vrátil k práci evropského FIMu. Jenže současně s tím také řekl, že v červenci po skončení svého druhého funkčního období předá žezlo mladším. V představenstvu mezinárodní motocyklové federace FIM však chtěl pracovat i nadále.
Pan Vincenzo Mazzi byl pravým opakem některých vrcholných představitelů naší federace. On totiž celý život žil svou prací pro motocyklový sport. Dělal ji dobře a nezištně téměř padesát posledních let. Prezident FIM Vito Ippolito k tomu poznamenal: „Jsem velmi smutný. Vincenzo Mazzi bude bolestně chybět motocyklové komunitě. Jeho smrt je velká ztráta pro nás všechny. Ztratil jsem přítele, s nímž se znám více než třicet let.“
Představuju si, že na něj hned někde za nebeskou bránou čekal jiný jeho dlouholetý přítel, můj táta. A že když už si nepopovídáme spolu tady dole, určitě si budou mít hodně co povídat oni mezi sebou. Jistěže o motocyklech a motocyklovém sportu, jak jinak, to se dá povídat hodiny, týdny, měsíce, roky. Budou na to mít hodně času. Bude to možná i o stavu českého motocyklového sportu, ale to ze shora bohužel ani jeden z nich už neovlivní. To zbylo na nás. Nevím, na co čekáme, vždyť nadšených, slušných, chytrých a nezkorumpovaných lidí je i tady dostatek. Vlastně by to nemělo být tak těžké, začít dělat zase jednou věci ve prospěch motocyklového sportu. Škoda, že tihle lidé stárnou a ubývají.