Ivo Helikar
Text:
Ivo Helikar Fotografie:
archiv CMN

Soused


Rozhlasový reportér Karel Malina byl můj soused z vedlejšího vchodu.


Soused

Zkraje jsem sice věděl, že vedle bydlí nějaký Malina, že bych si ale tohle jméno spojil se známým hlasem, mě ani nenapadlo. Jen jsem občas z okna pozoroval problémy starého pána při parkování jeho červeného favorita. Až jednou na domovní schůzi mi to došlo. Hlas, který mě z rádia provázel sportovními přenosy od nejútlejšího dětství, se nedal s ničím splést. „Můj soused je Karel Malina, ten Karel Malina...,“ projelo mi hlavou. Stejně je to nespravedlivé, seriálové hvězdičky na ulici pozná skoro každý, ale mnohem známější „rozhlasáky“ téměř nikdo.
Pak jsem ho začal potkávat na nejrůznějších motoristických tiskovkách, už jsme o sobě věděli. Skoro pokaždé, když jsme se viděli před barákem, zeptal se, co je v motocyklovém sportu nového a o čem bychom si spolu mohli v éteru povídat. Když něco aktuálního zrovna bylo, GP v Brně, plochá dráha na Markétě, motokros v Lokti, motocyklová výstava v Praze nebo Brně, domluvili jsme se. Přišel jsem pak k němu domů a natočili jsme spolu pro Český rozhlas 2 rozhovor. „Škoda, že vám za to nemůžu nic dát,“ říkával opakovaně. „Oni tam o motorky ani moc nestojí…“ Vždycky jsem mu odpověděl stejně: „Jen to, že s vámi můžu být v rádiu dohromady, je pro mě velká čest.“ Byl to pokaždé zážitek, přede mnou seděl starý pán, kterému ve chvíli, kdy zapnul nahrávání na diktafonu, zajiskřily oči a hlas omládl o třicet let. Bylo na něm vidět, že rozhlas je jeho život.
Naposledy jsem ho viděl na Štědrý večer, vracel se z návštěvy svých dětí. V poslední době už špatně chodil, bylo na něm poznat, že je nemocný. Ani tím svým Favoritem už nejezdil. V lednu se jeho stav ještě zhoršil, poznal jsem to podle toho, že u nás před domem skoro každý den parkovalo auto jeho syna. Ale nevzdával se. Už to bylo vážné, skoro nevnímal, přesto se v nemocnici posadil do křesla a odvysílal mladým hlasem svůj poslední rozhlasový vstup. Druhý den nato zemřel.
Karel Malina byl za posledních šedesát let snad u všeho, co se v našem sportu přihodilo. Na fotbalovém MS v Chile 1962, u olympijských medailí Věry Čáslavské v osmašedesátém, u vítězství božského Aga v Brně, když Jarda Holík dával v hokeji Rusákům na frak, i když Tonda Panenka zneuctil německou bránu na ME v Sarajevu. Z medailí našich sportovců se radoval na několika olympiádách. Zakládal klub Fair play a před pár lety vstoupil do síně slávy Českého rozhlasu. Do historie československého a českého sportu se zapsal nejen typickým a nezaměnitelným hlasem, ale i hlubokými znalostmi všech sportovních disciplín, o nichž tak rád vysílal.
Bude mi chybět. Teprve nyní mi opravdu dochází, jak velkou ctí ty společné rozhlasové rozhovory pro mě byly.
 



PŘEHLED ČLÁNKŮ
Vražedné horko
ČMN 16/2018 - Petr Pour
Stěna smrti
ČMN 15/2018 - Petr Pour
Svůj vlastní PETbag
ČMN 14/2018 - Petr Pour
Sbal se a vypadni
ČMN 13/2018 - Petr Pour
Horko na Manu
ČMN 12/2018 - Petr Pour
Moto MXGP
ČMN 11/2018 - Petr Pour
O krizovkách
ČMN 10/2018 - Petr Pour
O živé historii
ČMN 9/2018 - Jan Rameš
Touha zvítězit...
ČMN 8/2018 - Petr Pour
Holografický zážitek
ČMN 7/2018 - Petr Pour
Díky, přátelé
ČMN 6/2018 - Petr Pour
Sezona začíná
ČMN 5/2018 - Petr Pour
Krásu nechceme
ČMN 4/2018 - Petr Pour
Likvidační Dakar
ČMN 3/2018 - Petr Pour
Spojuje Dakar?
ČMN 2/2018 - Petr Pour
Bomby na nový rok
ČMN 1/2018 - Petr Pour
S dvacítkou na krku
ČMN 26/2017 - Petr Pour
Nejkrásnější dárek
ČMN 25/2017 - Petr Pour
O budoucnosti
ČMN 24/2017 - Jan Rameš
Přetažený šrouby
ČMN 23/2017 - Petr Pour
 Dobrá volba
ČMN 22/2017 - Petr Pour
Nebe a Peklo
ČMN 21/2017 - Petr Pour
Táhni a srůstej
ČMN 20/2017 - Petr Pour
Do dodávky
ČMN 19/2017 - Petr Pour
Cestovat na motorce je radost i utrpení!
ČMN 18/2017 - David M. Bodlák
Hurá do dějin
ČMN 17/2017 - Petr Pour
Smutný úvod
ČMN 16/2017 - Petr Pour
Tunelem se nesvezem
ČMN 15/2017 - Petr Pour
Nepopulárně populární
ČMN 14/2017 - Petr Pour
A přece se točí
ČMN 13/2017 - Petr Pour
Další články »
© 1999 - 2024 Bikes Media s.r.o.
.