Tunelem se nesvezem
Máme v Praze takový veselý tunel. Všichni ho znáte, jmenuje se Blanka a svou slávu si budoval, již když byl budován.Slavní tedy jsou především ti, co ho budovali. Ať už rukama, nebo rozhodováním. Ale to je minulost, teď už tunel máme a funguje. Teda funguje?
Když je v Praze dopravní špička, tak ho stejně zavřou, páč na výjezdech vázne expedice. Takže když byste ho nejvíc potřebovali, buď neprojedete, nebo si počkáte. Ale čert to vem, mě pobavila jiná věc. Vjel jsem do tunelu a kdo jím nikdy nejel, snad na každých sto metrech je informační tabule nebo nějaký semafor či šipka, no a to se na mě rozblikalo, že by se za takový doprovod nemusel stydět ani věhlasný dýdžej Miloš Skalka. Nejdřív křížky, červená na semaforech a upozornění, že za 1200 m je omezení provozu. Během pár vteřin tam naskočilo běžné značení. A to se opakovalo několikrát. Korunu tomu nasadila paní (jestli to byla paní) z amplionu, která zahlásila: „Opoblabla řibla uf gh, že zmsss hu, to bum gh bla bla." Víc jsem jí nerozuměl. Takže jsem jel dál, krokem, jako všichni ostatní, a čekal jsem, jestli se zaseknu, nebo uvidím světlo na konci tunelu.
Projel jsem bez problému.
Tak se ptám, nemáme těch kontrolních systémů a norem a pomůcek a ulehčovadel už nějak moc? I na motorkách!
Petr Pour