---

Na to, jak malá jsme země, je až s podivem, kolik tu dokáže fungovat čistě tuzemských výrobců výfuků. V rámci našich „Návštěv“ vám postupně představujeme ty největší z nich. Začali jsme loni u RP a dnes se zastavíme u značky DVR, respektive DVR Exhaust System.
Tahle malá, až rodinná firma sídlí ve Vojkovicích u Brna a přívlastek „vše pod jednou střechou“ na ni sedí jak prdel na hrnec. V jedné hale je sklad materiálu, vývoj, výroba, servis i expedice. Vše tu stojí prakticky na dvou lidech – Petrovi Nekvapilovi a Mirkovi Šťastném. S expedicí a spoustou důležitých drobností kolem pak pomáhá i Petr Nekvapil junior.
Zkratka DVR vznikla z přezdívky Petra Nekvapila, který firmu založil a kterému už řadu let na závodech nikdo neřekne jinak než Doktor Výfuk Raas. Podle některých přátel firmy však lze název přeložit ještě několika způsoby. Třeba jako Dělám Výfuky Rukama, Dělám Výfuky Rád nebo Dříve Výfuky Raas. To všechno sedí! Výfuky se totiž ve Vojkovicích dělají opravdu jako kusovka s tím, že o kvantitu Petrovi nikdy nešlo. „Záleží na tom, jak se k tomu člověk postaví. V Česku je spousta firem, které se snaží tlačit výfukové koncovky nebo celé výfukové komplety na kvantitu. Mě ale baví vyvíjet a vyrábět čistě závodní náčiní, které se řídí pouze čtyřmi důležitými měřítky – výkon, váha, životnost a kvalita zpracování,“ popisuje svoji práci sám Nekvapil.

Za všechno může Kučírek
Dnes dvaačtyřicetiletý Petr Nekvapil patří k těm lidem, kteří si zaslouží označení osobnost. Vždy šel vlastní cestou, a to se mu nakonec vyplatilo. Je ortodoxním vyznavačem Led Zeppelin, spojuje lidi, je s ním legrace a na to, co v životě dokázal, zůstal velmi skromným člověkem. Trvalo hodně dlouho, než svolil, abych o něm napsal. Reklamu nepotřebuje, protože o jeho výfuky je takový zájem, že tak tak stíhá plnit objednávky.
S výrobou výfuků začal už v devadesátých letech, kdy byl ještě aktivní motokrosař. Jak on sám říká „když ještě necítil všechny klouby“. V té době se tu pořádný závodní výfuk na dvoutakt nedal koupit a on chtěl zkusit, jestli to zvládne. K dobru mu v tom určitě byly odborné znalosti ze střední školy. Petr totiž vystudoval obor akustikář (věřte nebo nevěřte, opravdu to existuje), takže s prouděním, vlněním a termodynamikou byl jedna ruka. Navíc má celoživotní zásadu nebýt na nikom závislý, takže se všechny potřebné technologie a postupy naučil sám. Samouk svářeč, samouk ohýbač. O výrobě výfuků mu neporadil nikdo nic a nic nešlo ani pořádně zjistit. A v tomto prostředí vznikly první fungující výfuky na Yamahu 125, které nejezdil jen Petr, ale postupně spousta přátel, kterým pak Petr vyráběl výfukové systémy na různé dvoudobé modely. Za všechny je třeba zmínit třeba Lubora Kaňu (dnes majitel firmy LK Suspension), který s Petrovým výfukem udělal mistra Slovenska.
Velký převrat nastal ve chvíli, kdy za Petrem přišlo naše eso Mirek Kučírek s tím, že by potřeboval vyvinout závodní výfuk na čtyřdobou Hondu 450. To bylo někdy kolem roku 2003, kdy se éra dvoutaktů v motokrosu pomalu blížila ke konci a pro Petra to byl odrazový můstek do dalšího tisíciletí. To už ho výfuky živily a vyráběl je spolu s Filipem Ecklem ve spolupráci s firmou Probyt v Židlochovicích u Brna. Tak vznikla značka RAAS (vtipně poskládaná zkratka Racing Auspuff Agressive Sound). Výroba čtyřdobých výfuků pro motokros a supermoto se rozběhla naplno a Petr vstoupil ve známost i novými konstrukčními prvky. Jako první například použil na svodech pro jednoválce rovný konus o délce až 280?mm. Inspirovat se nechal starými silničními závoďáky, jako byla MV Agusta a podobně. Výfuky RAAS přinesly velký nárůst výkonu i krouťáku a z Mirka Kučírka se stal zkušební i „tovární“ jezdec v jedné osobě. Velmi rychle začaly výfuky RAAS používat i další české špičky jako Žerava, Kadleček, Zaremba... A díky nim se začala značka zapisovat i ve světě.

Český výfuk vítězem testu
Výfuky RAAS se začaly prodávat i v zahraničí a jeden model pro Yamahu YZF 250 se objevil i ve velkém testu výfuků prestižního německého časopisu MotoX. V konkurenci značek jako Akrapovič, Leo Vince, HGS, FMF a spousty dalších získal český výrobek v kategorii výkon druhé místo za výfukem Pro Circuit, ale celkově zvítězil, neboť Pro Circuit nesplnil předepsané hlukové limity. Zájem o výfuky začal být obrovský. Navíc když Petr Vorlíček získal s výfukem RAAS v roce 2006 v Německu titul ve třídě Prestige Open (dnes S1). Petr nestačil vyrábět, a tak se spojil s dalšími investory a pod hlavičkou týmu Max 2 byla nakonec výroba přesunuta do Brna, kde se rozjela ve velkém. Výfuky z Brna se pod značkou R!!! začaly vyvážet do Holandska, Belgie, Francie, Itálie, Švédska a dalších zemí.
Petra ale stereotyp velkovýroby postupem let přestal bavit, změnilo se vedení firmy a lidi v „manšaftu“ začali mít jinou představu o tom, co a jak by se mělo dělat, takže se Petr někdy v roce 2009 vrátil zpět na jižní Moravu. Dobít baterky a začít se víc věnovat synovi, který je úspěšným motokrosovým závodníkem. Značka R!!! zůstala v Brně a vyrábí výfuky především pro motokros a supermoto i nadále. Petrovi ale o značku nešlo. Šlo mu především o špičkový výrobek a pokračování ve vývoji a inovacích. Proto si založil vlastní firmu DVR. S viktorkou ve znaku, která značí, že Petr se nikdy nehodlá svazovat a má rád svobodu ve všem. Ve vývoji výfukových systémů na prvním místě.

Kouzlo slitiny
95?% produkce dílny DVR tvoří výfuky pro jednoválce na motokros a supermoto. Důkazem toho, že se hoši v DVR nikam neženou, je i roční produkce, která čítá cca 120 výfukových systémů. Polovinu času totiž zabere vývoj. Nějaké ekonomické verze v jejich nabídce nehledejte. DVR produkuje pouze špičkové produkty pro ty, kteří je chtějí a dokážou ocenit. Jejich cena je však přizpůsobena tuzemským poměrům.
Svody vyrábí DVR z trubek z velmi speciální slitiny s velkým poměrem nerez oceli, která prochází „tajemnou“ povrchovou úpravou, díky které nezrezne. Tento materiál byl vyvinut spe-
ciálně pro výfukové systémy. Každý svod se postupně rozšiřuje a skládá se z více průměrů trubek, které má DVR ve skladu odstupňované po 1 až 2?mm. Váha kompletního svodu s přírubou a úchyty nepřesahuje 1?kg.
Současné tlumiče DVR jsou kombinací nerezu, titanu a karbonu. Karbony používá DVR v té absolutně nejvyšší kvalitě, které lze v dnešní době dosáhnout. Jiné obaly koncovek už nenabízí, neboť karbon se ukázal být absolutně ideálním materiálem. Je lehký, houževnatý a hlavně nepřenáší negativní rezonance. Celá koncovka pak váží kolem 1?kg, což je rozhodující především pro konstrukci podsedlovky. Zbytečně těžký výfuk totiž dokáže v závodě podsedlovku slušně poničit. Hra na „deka“ tento negativní vliv absolutně eliminuje. Pro lepší představu – kompletní systém DVR je u většiny modelů až o 2?kg lehčí než originál. A pouze o 20 dkg těžší než celotitanový komplet od konkurence.

Nazbrojeno na limity 2012
Cesta ke kvalitnímu výfuku, který za současných předepsaných norem výrazně přidává na výkonu a točivém momentu, je dlouhá. DVR v současné době testuje ve spolupráci s předními jezdci MX a supermoto své výrobky na různých površích v různých evropských končinách i výškách a snaží se mít ke každému zákazníkovi co nejindividuálnější přístup. Kromě výše zmiňovaného konusu má DVR, respektive Petr Nekvapil, na svědomí spoustu dalších konstrukčních vychytávek. V roce 2005 začal s Mirkem Kučírkem testovat první výfukový „by-pass“ (koleno nad kolenem...), který vedl ke snížení hlučnosti a dalším vývojem se přerodil v kompenzátor, respektive absorber hluku. Těch už Petr vymyslel několik a jeho současný systém na pohlcení rezonančních kmitů úspěšně snižuje hlučnost o 2–3 dB. Ve hře je ovšem další novinka, kterou DVR zatím tají, každopádně splňuje limit 112 dB, který hodlá FIM vyhlásit na sezonu 2012. Velmi revolučním přínosem světové „výfukařině“ byl určitě vývoj a výroba systémů DVR Stereo. Dvojicí kratších koncovek se totiž podařilo konstruktérům ještě více zvýšit výkon a dostat hlučnost na 106 dB. Oproti sériovce šel výkon a krouťák až o 10?% nahoru.
U DVR najdeme těch prvenství spoustu. Až na ně prostor nestačí. Jako jediní na světě vyrábí například výkonnostní výfuk na Yamahu YZF 450 (modely 2010 a 11) a jako jedni z prvních vyvinuli také výfuk na Suzuki RM-Z 250 Fi, který zvýšil maximální výkon o 2 koně, což se nikomu jinému nepodařilo. Ostatně Milan Sitnianský vyhrál na motocyklu s tímto výfukem juniorské mistrovství Německa v supermotu.

Fotogalerie

---