Znamení doby
Motocykly nebo jen motory H-D Shovelhead jsou neodmyslitelně spjaté se „zlatou érou“ amerických motocyklových klubů. Kostis se rozhodl postavit něco jako poctu těmto nesmrtelným a na dlouhých cestách těžce zkoušeným strojům.
Má poklona, zvládl to do posledního detailu!
Uprostřed léta jsem se motal s fotoaparátem na krku mezi účastníky srazu Motonálet 2010 v Nikolčicích, když mé slechy zaujal nekompromisní a nezaměnitelný zvuk starého amerického dvouválce, který se opravdu nedá napodobit a po pár letech mezi motorkami si ho nemůžete s ničím jiným splést. Po příjezdové silnici se řítil dunící přízrak. Červená metalíza se blýskala v odpoledním slunci, jezdec měl místo bundy jen červeno-bíle pruhovaný svetr a vlály za ním dlouhé vlasy. Byl to výjev jako z obrazů kultovního motorkářského malíře Davida Manna. Úplně přesně!
Můj dojem a chvilku zasnění, kterou jsem právě virtuálně trávil na Road 66 někdy v roce 1970, zkazil hlas, který se ozval za mnou. Byl to Flek z Iron Mota: „Ále, to se podívejme na strýca Kostelkového, jak se nám ogar dokonale oblékl. Aj motorečku nějaků si k tomu sešrůboval. Tož to tu bude tentokrát za frajera!“
Ano, ten přízrak ze sedmdesátých let nebyl nikdo jiný než Zbyněk Kostelka přezdívaný Kostis. Dlouholetý spolupracovník ČMN, úspěšný stavitel motocyklů, dragsterový závodník, fotograf a jedna z tuzemských motorkářských legend. Ten chlapík před lety zmizel, aby se letos objevil jako člen Hell´s Angels MC Ostrava na nekompromisním andělském motocyklu. Kosťu jsem viděl už na lecčems a podotýkám, že nikdy to nebylo nic normálního, ale tenhle Shovel mu myslím sedí úplně nejvíc!
Splněný sen
Pokud mě paměť neklame, tak Kostis hodně často povídal o tom, že Shovel byl pro něj ikonou a velkou výzvou, zasněně koukal na fotografie, na kterých se kalifornští Andělé proháněli na očesaných Harleyích, a zarputile tvrdil, že jednou takového bude mít taky. Jenže ve světě nastala doba oldschoolu, lidé se zbláznili a všechny ty věci, které dříve patřily spíše do levnější kategorie, najednou začaly někdy až nesmyslně růst na ceně. Už nebyl čas na odkládání, tak se do toho Kostis rozhodl šlápnout.
Základem stavby měl být motor Shovelhead – poslední agregát, který Harley celý vyráběl v USA. Žádnou novodobou repliku, ale poctivý starý originál. Jede ukrutně a pořád je mnohem dostupnější než třeba Panhead nebo Knucklehead (ty už se skoro nedají zaplatit). Vize stroje byla jasná. Tvrdý rám a v něm jen to nejdůležitější, co je potřeba k jízdě. Prostě takový bicykl s motorem.
Z Ameriky tedy sehnal motor Shovel 1200 v nekompletním stavu. Tedy přesněji řečeno – do Česka přicestovala bedna železného šrotu. A s ní i rám hardtail od firmy Santee ve stylu staveb sedmdesátých let. Vzhledem k tomu, že se Kostis už pěkně dlouhou dobu zabývá stavbami H-D, začal nový motocykl růst doslova jako houba po dešti. Spoustu věcí totiž nemusel kupovat ani vyrábět. Stačilo jen probrat bezednou zásobárnu dílů doma na půdě.
Lebky, kříže a nostalgie
Motocykl měl být především spolehlivý a k jezdci v rámci možností „přívětivý“. Stylově čistý chopper, ovšem ne za cenu finančního kolapsu. Motor proto při důkladné repasi neprošel obligátním zvyšováním výkonu, ale zůstal v originální verzi dokonce s tou nejměkčí vačkou a kompresním poměrem 8,5:1. Inu nesmíme zapomínat, že tato pumpa se dá nastartovat jen nohou. Za motor přišla čtyřkvaltová převodovka H-D z roku 1965, která je s motorem spojena otevřeným 1,5“ širokým řemenem.
Rám zůstal bez úprav. Tedy až na jednu, kdy byla nad převodovku napasována olejová nádrž vyrobená z přilby Wehrmachtu. Slyšel jsem některé kritické hlasy, že to už je trošku moc, že ta tam nemusela být, ale kdo zná historii Kostisových staveb, moc dobře ví, že právě tahle bizarní záležitost je něco jako poznávací znamení jeho strojů. Navíc Andělé si zrovna v tomto období hodně potrpěli na motivy jako jsou lebky, německé kříže, runy SS nebo artefakty Wehrmachtu. Ostatně v oblibě byly ve velkém i hákové kříže, které si naštěstí Kostis odpustil. Ale ve tvaru německých železných křížů je sání, zrcátko i zadní světlo. Stejným znamením doby jsou pak stupačky ve tvaru zákeřných „boxerů“ a úzká řídítka zvaná Američany Z-bars.
V jednoduchosti je krása i síla
Celý předek i zadní kolo byly použity ze Sportsteru devadesátých let. Zadní partii Kostis ještě zjednodušil, protože místo brzdy zvlášť dopasoval na levou stranu brzděnou rozetu. Nad to minimalistický blatníček a jednoduchou opěrku, která na motocykly z těchto let prostě patří. Dokonalou siluetu doplňuje malá sportsterová nádržka, které bylo potřeba uřezat původní úchyty a hlavně zaslepit ten velký „tunel“ na rámovou trubku.
Tenhle ultimativní chopper je opravdu mazec. Neodolal jsem a zkusil si ho aspoň nastartovat. Kostis mi neřekl nic, tak jsem vyzkoušel stejný grif, jakým nahazuji H-D veterány z třicátých a čtyřicátých let. Některé věci se prostě nemění, takže to zafungovalo hned napoprvé! A pak se rozezněl ten nádherný jazzband. Nemohl jsem se Kosti nezeptat, proč se motorka jmenuje Sladká Regie. Kosťa přiznal, že tam je jistá návaznost na legendární stroj Sweet Cocaine Sonnyho Bargera, ale jméno Regie je poděkování jedné dívce. Ona prý moc dobře ví za co…
Fotogalerie
