---

Jenže nám to dál vrtalo hlavou, vždyť společná historie přinesla československému motocyklovému sportu nejeden slovenský úspěch a také nejedno federální přátelství v depu i mimo něj. A tak přichází druhé pokračování, kde si zase pro změnu všímáme jen Slovenska, abychom srovnali skóre. Po současných světových okruzích jezdí pár výborných slovenských kluků, například Tomáš Svitok, Tomáš Krajčí nebo Jakub Jantulík, my bychom se ale rádi obrátili zpátky mezi legendy.

František Srna
Pocházel z vinařského kraje z Pezinku a na jeho veselé povaze to bylo vidět. Víno bylo u Srnů vždycky na stole a také srdečné přivítání kamarádů při návštěvě. Fero Srna byl na Slovensku králem, dlouhá léta jejich nejlepším závodníkem. Narodil se roku 1932 a v roce 1951 se v Bratislavě vyučil automechanikem. Závodit začal už v roce 1949, vážněji však právě až po vyučení. Dva roky strávil jako voják základní služby v pražské Dukle. Od roku 1955 až do své tragické smrti jezdil pod hlavičkou bratislavského Svazarmu. Od roku 1957 byl československým silničním reprezentantem, jeho doménou byla třída 250 a 350. Zvítězil v brněnské GP a v jugoslávské Opatiji, čtyřikrát se stal mistrem republiky (1959, 1961, 1971 – třída 250, 1972 – třída 350). Smrt si pro něj přišla v říjnovém závodě mistrovství republiky v Bratislavě v roce 1973.

František Kročka
Ve své generaci byl po Srnovi určitě slovenským jezdcem číslo dvě. Jestliže my jsme měli Šťastného a Havla, Slovensko zase Srnu a Kročku. Jeho jméno se nejvíce spojovalo se třídou 175, v níž býval velkým soupeřem Václava Paruse. Kročka jezdil jako soukromník a jeho předností bylo, že si uměl sám výborně nastavit motocykl. Narodil se v roce 1932 v městečku Svätý Jur, vystudoval gymnázium a elektrotechnickou průmyslovku. Celý život se točil kolem motorismu. Poprvé se na závodní okruh podíval v roce 1952, celkem pětkrát se stal ve třídě 175 mistrem Československa (1960, 1963, 1964, 1966, 1967). Po zrušení stopětasedmdesátek závodil na továrním Tatranu a získal v padesátkách svůj šestý mistrovský titul.

Rudolf Mitošinka
Pokud vzpomínáme na začátky slovenského silničního závodění, neměli bychom zapomenout ani na tohoto v Piešťanech v roce 1936 narozeného jezdce. Za dlouhá léta závodění od roku 1965 až do roku 1989 vystřídal třídy 125, 175, 250, 350 a 500. Mitošinka je pětinásobným mistrem Slovenska. Po vážných zdravotních problémech byl v pozdějším věku upoután na invalidní vozík, ale o jeho výkonech i motocyklech se na Slovensku tradují přímo legendy.

Peter Baláž
Narodil se v roce 1945 v Hlohovci a začal závodit v dobách, kdy už bylo pro československého závodníka velice těžké prosadit se v seriálu MS. Poprvé se v Brně představil v roce 1971 na starší Jawě a závod nedokončil. Později se mu podařilo získat za pomoci slovenských firem motocykl Yamaha, s nímž jezdil od roku 1974 a na němž vybojoval své největší úspěchy. Od té doby patřil k absolutní domácí špičce. V roce 1975 získal první bod v MS. Na konci závodní kariéry přesedlal do třídy 125 a na motocyklu Morbidelli se mu znovu dařilo. Dojel v brněnské GP osmý, což byl v té době veliký úspěch, který už ale znovu nezopakoval. Aktivní závodění ukončil v roce 1989, získal celkem deset domácích titulů a zvítězil v 62 závodech. Později se také stal prezidentem Slovenské motocyklové federace a dodnes pořádá silniční historické závody.

Pavol Dekánek
Dvojnásobný mistr Slovenska se narodil v roce 1952 a potkávali jsme ho ve třídách 125, 250, 350 a 500. Původně špičkový dorostenecký cyklokrosař zkoušel nejprve motokros, pak i silniční závody. S Yamahou skončil na první pokus v mistrovství Československa třetí za Balážem a Mrkývkou. Československý mistrovský titul vybojoval celkem osmkrát (3x 250, 3x 350 a 2x 500). V závodech mistrovství ČSSR dokázal zvítězit 29x. V letech 1987 až ´89 byl jediným domácím jezdcem startujícím v GP Československa na novém okruhu v Brně. V té době vyměnil Suzuki za Hondu a stal se v roce 1988 naším prvním reprezentantem v začínajícím MS SBK.

Fotogalerie

---