Motosalon 2014, příběhy kontra technika
Témata lidských osudů spjatých s motocykly a technická stránka motocyklového dění by správně měla jít ruku v ruce. Na jedné straně motorkáři, na druhé straně rok od roku dokonalejší jednostopé vynálezy.
Často tomu však tak úplně není a stává se, že si každý na motorkách hledá jen své priority. Někdo se raději zabývá technickými novinkami a testy a někoho zase baví sledovat lidi kolem motorek. Patřím spíš k té druhé skupině, i když mě technika skoro jako každého chlapa také oslovuje. Na letošním brněnském Motosalonu jsem si znovu uvědomil, jak mě lidské příběhy přitahují, a jak je pro mě jako pro motocyklového novináře zpětná vazba a setkání s podobně postiženými důležité. Jak je vlastně vítám a přímo vyhledávám, i když samozřejmě nikdy nemám jistotu, že se do mě někdo nepustí, jak blbě o motorkách píšu. Nebo se na druhou stranu přímo tetelím blahem, když nás v ČMN někdo pochválí. I to se stává, fakt. To mi potom pokaždé radost vydrží vždycky minimálně až do dalšího průšvihu. Jako že zákonitě musí přijít. A právě proto tahle setkání považuji na domácích motocyklových výstavách za to nejhodnotnější a nejinspirativnější.
Doma to bývá trochu jiné než na světových výstavách v Kolíně a Miláně. Novinky jsou vesměs známé a známé i neznámé lidi z celé republiky tu potkáváte doslova na každém kroku. Mezi nejzajímavější patří setkání s našimi čtenáři u nás na stánku, jenom lituju, že na to nezbývá víc času. Letos jsem si třeba moc hezky popovídal s uklízečem výstavního pavilonu, který mi nad fotografiemi Jaroslava Sejka pověděl spoustu zajímavostí z brněnské Grand Prix, kterou sleduje minimálně posledních pět desítek let. Moc se mi líbilo také setkání s bývalou československou silničářskou hvězdou, Peterem Balážem. V jednu chvíli se u nás na stánku setkal se svým příznivcem z Jindřichova Hradce, který, když ho uviděl, celý se rozzářil, roztáhl nadšeně ruce a zvolal: „To mi nikdo nebude věřit, s kým jsem se tady potkal. Můžu se s vámi vyfotit, aby mi to doma věřili?“
Musím také napsat, že docela nejvíc všechny na našem stánku zaujal „marketingový“ slogan jednoho z našich čtenářů: „Nejlevnější varianta – koupit ČMN a zbytek projezdit...“ Tuhle reklamu jsme si opravdu nevymysleli sami, ale dostali jsme dovoleno ji používat.
I mně se v Brně letos stal jeden skoro neuvěřitelný příběh, přímo na toaletě pavilonu P. Už jsem chtěl odejít, když se najednou pánskou místností ozvalo hlasité zvolání: „Pane Helikar, pane Helikar, já vás znám… já totiž čtu ČMN.“ Nebyl to zrovna nejvhodnější moment k povídání, a tak jsme si dali schůzku u našeho stánku. Nakonec jsme se bohužel nesetkali, ale cestou od záchodu ke stánku jsem nemohl zastavit smích. Řehtal jsem se na plnou hubu a lidi, kteří mě v té chvíli potkávali, si museli říkat, proč se ten člověk řehtá jako debil? No, komu se tohle v životě stalo? Jen jsem si totiž vzpomněl na jednu anekdotu z dětství. Totiž, jak se Karel Gott pokaždé vrací z toa-
lety mokrý, a přátelé se ho ptají, co se mu tam stalo? A on jim odpoví, že jak stojí u mušle, vždycky se na něj někdo udiveně otočí, a zvolá: „Jé, Gott...“ A tohle mě tak rozesmálo, že to nešlo dlouho zastavit. Škoda, že jsme to později nemohli probrat společně, určitě bych ho tím také pobavil. Tak ho alespoň touto cestou pozdravuju. Ale teď vážně, výstava Motosalon je skvělá, člověk se toho pokaždé spoustu dozví, na hodně povídání je možné smysluplně navázat a spoustu věcí si třeba i srovnat v hlavě. Navíc, všude kam oko dohlédne, stojí ty nablýskané motorky.