Cestovat na motorce je radost i utrpení!
Za tenhle titulek zvednu ze židle možná spoustu moto cestovatelů. Spoustu těch, co mají milionkrát víc zkušeností s tím, být dny, týdny nebo měsíce daleko od domova na svém stroji. Já si vždy dopřál jen pár dnů a vlastně nejlepší to bylo za mlada, kdy jsem se na týden dokázal zabalit do tankvaku. Čím je člověk starší, tím toho potřebuje víc, alespoň tak to mám já. Když jedu někam autem, jsem vysmátej, zatímco na motorce mě smích přejde ještě než vůbec vyrazím. Jako teď, když jsem vyrážel oklikou na Honda Fest.
Bereš si minimum věcí, což pro každého znamená úplně něco jiného, a stejnak to není kam dát. Když se ti to povede, zjistíš, že máš co dělat, abys to vůbec ukočíroval, a pak se modlíš, aby bylo hezky.
Mám rád jízdu v lijáku, baví mě to, ale ne na cestě, když si nemám večer kde usušit věci, kdy při každém zastavení potřebuju nejlépe střechu nad hlavou, protože lézt zmoklej do helmy a rukavic je prostě hnus.
Ale přežiješ to a každý večer, kdy se ti povede vyřešit ubytko, s radostí vzpomínáš na ty kilometry, které jsi na motorce urazil a co všechno jsi za ten den zažil. Vlastně ti zůstane fůra vzpomínek, kde si na nějaké promočené a zmrzlé nohy ani nevzpomeneš.
A pak zjistíš, že ti to chybí a že vlastně čekáš, až tohle peklo i ráj budeš moci zažít znova! Cestování je jako droga a mě teď čeká krutý absťák! Těch osm dní v kuse na motorce bylo sakra návykových!
David M. Bodlák