---

Hrozně rád píšu o svérázných lidech z české motocyklové scény, jako je Jirka Freeba, Honza Průcha nebo právě Oskar Plischke, jehož poslednímu projektu na dvou kolech je věnována tato stránka. Dlouho jsem přemýšlel o nadpisu. „Kafáč trochu jinak, znovuzrození SGS, krása v jednoduchosti...“ To ne, tohle všechno už tu bylo a motorku ani jejího majitele to nevyjadřuje. Když o ní mluvili kluci z českého Café Racer Clubu, vždycky jen říkali „Oskar, to je bomba! To se pos...“ A je to pravda. Tohle je pro mě „prostě Oskar“.
Tahle motorka je živel, stejně jako její tvůrce a majitel. Oskar je podle mého jeden z posledních svobodných motorkářů, a když se rozpovídá, tak zcela samovolně sází jednu veselou historku za druhou a je ho všude plno. I kolem vzniku jeho café raceru je spousta veselých historek a je škoda, že se sem všechny nevejdou.
Když se s Oskarem začnete bavit o motorkách, rozsvítí se mu oči a nedá se zastavit. Nejvtipnější na celé věci je, že byl od malička fascinován bahnem a většinu času „v sedle“ strávil právě mimo silnice. Už svého prvního fechtla, kterého si dával dohromady sám, upravoval do terénu a jeho první velkou motorkou byla krosová ČZ 250/980. Jako hobík se věnoval motokrosu a jak postupně stárl, přesedlal na čtyřkolku. Vždycky ho bavilo motorky i čtyřkolky upravovat k obrazu svému, ale až café racer byl radikální stavbou od začátku do konce.
Všechno vzniklo tak trochu náhodou. Oskar prostě zjistil, že je na čase přesedlat z motokrosu na silnici a k tomu náhodou objevil inzerát na GS 500 za 10 000?Kč. „Tohle klasický géeso bylo pro mě jako dětskej sen. A tak jsem si řekl, že je možná na čase si ten sen splnit... Bylo teda v šíleným stavu, ale dostal jsem k němu ještě jeden motor. No a tím to celé vlastně začalo,“ vzpomíná Oskar.

Motorka jako lego
Oskar věděl, že má-li ten motocykl nějak vypadat a fungovat, musí sehnat spoustu dílů nebo další kus. Pro první géeso jel do Liberce, pro druhé do Ostravy. Byla to Suzuki GS 500 EZ a Oskar následně zjistil, že koupil velkou raritu – jeden kus z omezené série pro Itálii, takže se rozhodl jej zachovat. Ale dostal k němu rám! A když už měl plonkovní motor a rám, rozhodl se postavit kafáče. Od začátku chtěl, aby motorka měla co nejlepší jízdní vlastnosti, takže postupně sháněl díly, které by se mu na dokonalý stroj hodily. Tedy díly... Kvůli některým byl ochoten koupit i celý motocykl, který zase následně rozprodal na součástky, takže ho výsledek vyšel na příjemně nízkou sumičku. Kvůli přední vidlici se dvěma kotouči a brzdami koupil vrak Hondy Bol d´Or, kvůli přednímu světlu a nádrži zase Suzuki GS 75X (že netušíte, jak to vypadá? To já taky netušil, takže pokud vás to zajímá, internet je všemocný...) a postupně stavěl.
Oskar chtěl vyrobit co nejvíce věcí sám, což se mu až na linkování prakticky povedlo. Suzuko-hondí podvozek osadil vzadu originálním kolem z GS 750. Přední kolo vyrobil ze středu z Hondy CX (skládaný Comstar) a ráfku Jawa, který našel na šroťáku. Zadní kyvka pochází také ze Suzuki 750. Je robustnější a delší o cca 4?cm. Zadní tlumiče jsou plně nastavitelné Koni. Oskar nějaký čas dělal ve výrobě leteckých motorů a jeho specializací byly hlavy a spalovací prostory, takže si repasi čtyřválce udělal sám, všechno řádně slícoval, upravil ventily a dle svého nejlepšího uvážení ještě „vybagroval“ hlavy. Žádné nové vačky či kompresní písty, ale spolu s otevřenými sacími filtry, přetryskovanými karburátory a výfuky 4-1 se teď motorka chová úplně jinak. V počtu koní je však Oskar realista a odhaduje celkový nárůst o maximálně 10 kobylek.

Čistá hra
Podle většiny ortodoxních kafíčkářů tkví dokonalost těchto strojů především v čistotě a „vzdušnosti“ konstrukce. Tuto cestu uznává i Oskar Plischke, který v tomto duchu udělal opravdu maximum. Veškeré „krabičky“ elektroinstalace soustředil do bobku za sedlem, takže na rámu zůstalo jen startovací relé. Baterka je schovaná pod kyvkou a dráty jsou vedeny v rámových trubkách. Tachometr, který opět prošel úpravou, je z Bol d´Oru. „Otáčkoměr? Tak ten snad nepotřebuješ, pokud nejseš úplný jelito,“ odvětil Oskar na moji nemístnou poznámku.
Největším dobrodružstvím byla výroba nádrže. Ta je na kafáči asi nejdůležitější, protože jen díky ní se pak motorka řadí do kategorií krásná, průměrná nebo divná. Základ nádrže je z GS 75X, což je vlastně chopper. Oskar ji tak dlouho ořezával, zužoval a různě upravoval, až z toho vzniklo tohle. Je to sice možná trošku netradiční, ale ve výsledku velmi slušivé. Řídítka jsou původně z Gilery DNA a jako zajímavý technický detail na nich najdete mechanický tempomat, který Oskar používá při průjezdu obcí. Stupačky a přepákování namontoval původně dobové tuningové Menani, ale nakonec si také vyrobil vlastní. Když už se vrtám v detailech, nesmím zapomenout zmínit „designová“ okénka na zapalování a na spojce. To je bomba, která by mohla být inspirací pro další stavitele a tunery.
Všimli jste si všude těch děr? Oskar (stejně jako já) tvrdí, že odvrtávání k pořádnému café raceru patří. A když má jeho stroj v logu číslovku 500, rozhodl se, že musí být na motorce přesně 500 děr, což se mu povedlo! Faktem ale je, že například odvrtaný boční stojan se moc neosvědčil.
Oskar může být na své dílko právem hrdý. Kromě toho, že je motorka nádherná a ve všech ohledech (včetně zvuku) výrazná, má velmi příjemné jízdní vlastnosti a dobře vymyšlené to, co bych nazval jakousi „centralizací hmoty“. Z původních 210?kg zhubla na podstatně příjemnějších 177?kg, do zatáček jde velmi ochotně a člověk si na ní jízdu opravdu užije. Tedy jezdec, ne však jeho ctěné pozadí. Co mě asi nejvíce překvapilo, že motor nezná omezovač a ve vyšších otáčkách nemá tendenci vadnout. Táhne pořád a až nečekaně mocně. Při 160 km/h táhne pořád dál a Oskar přiznává, že s ní zatím jel nejvíc 170 a že mu to stačilo.
Sám jsem zvědav, jaký další stroj vyjede z Oskarovy dílny. Nechystá toho málo, třeba sporťáka z Katany 550 (prý pro manželku) nebo scramblera na základu Suzuki DR 650.

Fotogalerie

---