Transkontinentální dimenze myšlení
CR&S vloni konečně došlo na konec dlouhé cesty k dokonalému supermonu. Letos v Miláně však ukázalo, že myslí mnohem dál. Nový koncept je totiž spojením dvou odlišných kultur: evropské školy sportovních motocyklů a americké školy nekompromisních dragsterových motorů.
Tohle žlutočerné logo už asi spousta z vás zná. Mě začalo zajímat asi před pěti lety, kdy jsme stavěli redakčního dragstera Jawa 650 DRS s motorem Bombardier-Rotax 654 a já hledal jakékoliv informace o tom, jak motor co nejefektivněji nadupat. Kluci od supermon mě tehdy upozorňovali, že když půjdeme s tímhle původně dvaačtyřicetikoňovým motorem přes šedesát kobyl, budeme ho muset dělat každou sezonu. Ale pak jsem v Itálii poprvé viděl nádherné, ultralehké závoďáčky Vun se stejným motorem i objemem, které měly v technických datech výkon 68 koní. Pro běžný provoz a se zárukou! A já pochopil, že u CR&S je všechno jinak.
Motorkáři motorkářům
CR&S je nevelká firma z Milána, ve které se v průběhu let sešli samí motocykloví nadšenci, kteří se rozhodli spojit své síly na cestě za dokonalým motocyklem. Proto si také hodně potrpí na motto své společnosti, které zní „Stroje CR&S vyrábí motorkáři pro motorkáře“. A já bych ještě doplnil, že díky tomu, že všechny jejich současné výrobky jsou ruční práce a vyrábí se jen v malých sériích, má každý zákazník možnost nechat si svůj stroj modifikovat podle svých vlastních požadavků už ve fabrice. A to je nádhera, protože i když vychází ze stejného základu, je každý motocykl Vun jiný. O to jde CR&S především – nabídnout maximální individualizaci.
Společnost založil v roce 1992 Roberto Crepaldi, který byl už tehdy evropskou legendou v renovacích a úpravách motocyklových klasiků. Přestavoval britské a italské stroje na závody a k tomu ještě dokázal dobýt evropské streetfighterské nebe se svými speciály s Wankelovými motory Norton v rámech Harris. K Crepaldimu se přidal velmi talentovaný novozélandský konstruktér a designér John Britten a společnost CR&S (pod touto zkratkou opravdu nehledejte nic záludného, prostě Café Racers & Superbikes) pak vstoupila do dějin díky superbiku Britten V1000. Vznikl Britten Team a Britteny se začaly velmi úspěšně objevovat na TT Isle of Man, na Round of Bears Phillip Islandu, na Assen Bears a podobně. Stroje CR&S Britten jsou dodnes spojeny s jezdci jako Mark Farmer, Shaun Harris, Andrew Stroud nebo Stephen Briggs.
Dokonalé supermono
Crepaldi byl posedlý dokonalostí a už v druhé polovině devadesátých let mu v hlavě rašila myšlenka na stroj, který by v sobě snoubil všechno, co on sám na motocyklech miluje. Ještě s Brittenem pracovali na strojích s poměrem hmotnost:počet koní 1:1, k čemuž se chtěl u nové řady vlastních motocyklů co nejvíce přiblížit. Cíle byly jasné – co nejnižší hmotnost, co nejlepší podvozek a celková ovladatelnost, špičkové, až předimenzované brzdy, extravagantní vzhled a tomu všemu navíc vdechnout ducha starých dobrých časů, tedy brutální jednoválcový čtyřtakt. Tímto strojem se začal zabývat aktivněji v roce 1998 a po sérii dlouhých testů a předělávek vyjel v roce 2003 z CR&S první Vun. Vun znamená v milánském dialektu „jedničku“ a 135?kg v základu, nebo 124 v závodní verzi!
Od té doby se z Vunů stal kult, v závodní úpravě jezdí úspěšně evropský pohár supermono (The Sound Of Singles), některé z kategorií TT na Isle of Man a spoustu dalších závodů. Majitelé Vunů mají svůj mezinárodní klub VUNIC (Vun International Club) a před dvěma lety byl na veletrhu EICMA ocenit úspěšný projekt osobně sám Silvio Berlusconi. A mě by teda tenhle brutální jednohrnek v garáži taky nevadil…
S americkým srdcem
Když známá americká motorárna S&S loni oslavila své kulaté padesáté narozeniny představením zbrusu nového agregátu s názvem X-Wedge z vlastního vývoje, nikdo z tamních inženýrů vůbec netušil, jestli o nový V-Twin s úhlem válců 56° a výkonem kolem 115 koní bude vůbec zájem. Jenže situace se otočila a z celkem extravagantního motoru se stal hit. Začali ho používat nejen stavitelé customů, ale také firmy produkující malosériovou výrobu speciálů se sportovním duchem. A mezi ty se rozhodně řadí i CR&S.
Jejich dlouho utajovaný koncept Duu (opět z milánského hantecu, duu znamená „dvojka“) má být zajímavou syntézou špičkového evropského závodního stylu motocyklu v kombinaci s brutální a nekompromisní silou, jakou dokážou produkovat americké dvouválce. Vstupní informace tohoto projektu byly jasné – na stroji budou použity jen ty nejlepší a v rámci možností také nejlehčí materiály, motocykl musí mít nezaměnitelný design a hlavně – musí mít také jako každé céeresko špičkové jízdní vlastnosti.
Rám částečně konstrukčně vychází z Vunu a je to opět mistrovský kousek, protože TiGem svařované ocelové trubky se na něm střídají s opticky libovými frézovanými komponenty. Přední vidlice je další designový skvost, ve kterém se skrývají USD teleskopy, kdežto zadní jednoramenná kyvka je naopak skvostem konstruktérským. Většina firem vybavuje svoje koncepty kovanými koly renomovaných světových výrobců, avšak v případě projektu Duu šlo CR&S vlastní cestou a vyrobilo pro dvouválec vlastní třídílná kola CR&S Compound Wheels o rozměrech 3,50-17 palců dopředu (pneu 120/70-17) a 6,00-17 palců dozadu, kde bylo potřeba vyřešit na jednu stranu lehkou ovladatelnost, ale na stranu druhou také přenos výkonu. Nakonec to vyhrála „hraniční“ sportovní pneu 190/55-17. Brzdy jsou první liga – vpředu drtí radiální čtyřpístkové monolity od Bremba dva plovoucí kotouče o průměru 320?mm. Zadní disk má 265?mm.
Už u konceptu se počítalo s tím, že zákazníci budou mít možnost zvolit si pětirychlostní (Baker Drivetrain) nebo šestirychlostní (S&S) skříň. Úchyty, spojka i umístění pastorku na primár jsou totiž naprosto shodné. Vzduchem chlazený motor dostal nerezový výfukový systém s katalyzátorem (koncept splňuje normy Euro 3!) a integrované vstřikování od S&S. Nádrž není z největších (16,5?l + 3?l rezerva), ale na odpolední adrenalinové vyjížďky od kavárny ke kavárně bude určitě bohatě stačit. Stupačky, páky, řídítka i veškeré ovládací prvky na nich jsou samozřejmě nastavitelné jako u každého správného závoďáku.
Od příštího roku
CR&S plánuje odstartovat v příštím roce malosériovou výrobu a zatím to vypadá tak, že stroje budou mít stejné motory i rámy, ale budou se lišit v dalších komponentech, takže by každý mohl být vlastně zase originál, jako u Vunu. Cena ještě nebyla stanovena, ale podle výrobce by rozhodně neměla přesáhnout 20 000 eur. Takže možná další tip pro sběratele…
Fotogalerie