---

Leoše Votrubu alias Boba a jeho výtvory jsem na našich stránkách probíral už několikrát. Když jsem si ty články zpětně procházel, zjistil jsem, že jsem si skoro nikdy neodpustil větu jako že „o sobě Bob nedal dlouho slyšet“ a podobně. Dneska si zakládám na tom, že jestli něco nenapíšu, tak to bude právě toto povzdechnutí.
V roce 2008 opustila dílny kolínské firmy by Bob technicky i designově převratná záležitost s názvem Element a už na výstavu Bohemian Custom Show 2009 dokončil Bob další skulpturu s názvem Devil Bike, která se mi ale do mozku vryla především pod označením Deviltail.

S čertovským ocasem
Když mi Bob volal, že dokončuje „Devila“, ať se prý mrknu na fotky na net, zadal jsem heslo „devil tail“ a jako první odkaz mi vyskočil „anální kolík skleněný“. Vytřeštil jsem na to oči. Bob, takový slušný člověk, a staví pornocustomy? Pak jsem se ale uklidnil, zapátral dál a našel kýžené fotky.
Deviltail říkám tomuto motocyklu podle jeho prdelky. Rám softail má zadek měkký, odpružený, rám hardtailu zase tvrdý, neodpružený, a podvozku deviltail čouhá ze zadku čertovský ocas. Čertovský ocásek je ostatně hlavním motivem, který se na tomto pekelném stroji objevuje.
Nápad postavit čertovskou mašinu nebyl tentokrát z Bobovy hlavy. Vymyslel ho Walter Veen, Holanďan žijící v Čechách, který zaprodal své srdce motocyklovým customům a tohle měl být už jeho čtvrtý speciál. Walter začal sám. Vymýšlel a nakupoval komponenty, až se dostal do fáze, kdy nevěděl jak dál a hlavně zjistil, že na některé věci prostě nestačí. Za Bobem nejprve přišel pro sedlo, které měl dávno vybrané, avšak už tehdy mu Bob vymyslel úplně jiné. Pak začal Walter chodit za Bobem pro rady a nápady čím dál častěji, až nakonec došlo k tomu, že se ta hromada dílů převezla k Bobovi do dílny a z motocyklu se stal společný projekt. Idea a projekt Waltera Veena, avšak zpracování by Bob.

Stará dobrá ruční práce
Walter měl už hromadu věcí nakoupenou z USA. Jestli bude custom nakonec spíš klasika, nebo extravagantní pojízdná „plastika“, závisí vždycky nejvíc na rámu. Tenhle zajímavý, kapánek nahrbený svařenec s jednou trubkou před motorem je dílem Malibu Choppers, L.A. a myslím, že na stroj knížete pekel je takřka ideální. Tohle měl Walter v oku!
Do rámu koupil vzduchem chlazený dvouválec RevTech o objemu 110 c.i. (1800 cm3), který samozřejmě nemá vstřikování, ale plní ho starý dobrý „karbenátek“ Mikuni HSR 45. Jen tak mimochodem něco málo z mé tykve – ten, kdo před X lety zjistil, jak strašně moc si tyhle japonské karburátory rozumí s velkoobjemovými americkými dvouválci, by měl dostat Nobelovu cenu za přínos motorismu... Převodovka je celkem čekaně také značky RevTech a celé to spojuje otevřený kit primáru s řemenem tloušťky tři palce.
Walter tak dlouho vyprávěl o teleskopické vidlici, až mu ji Bob rozmluvil. Šlo to jednoduše; prostě mu předvedl, jak bude motorka vypadat se springerem Paughco. Jeden z balíků „ze Států“ ukrýval taky povedená frézovaná kola, jejichž loukotě jsou opět ve tvaru čertovských ocásků. Walter si je nechal vyrobit na zakázku a dohromady ho stály zhruba
5500 dolarů. Naštěstí Bob dokázal včas přesvědčit Waltera o tom, že zajímavý je dnes jen takový custom, na kterém je vidět hromada ručně dělaných věcí. Takže všechno ostatní už pak prošlo Bobovou úpravou.

Inteligentní zrcátka
Extravagantní až metalistická nádrž je také od Malibu Choppers, stejně jako olejovka. Ovšem ta už prošla modifikacemi. K tomu se vyráběla řídítka, dopasovávaly rukojeti a celé nožní přepákování značky Hammer, předělávalo se sání a opravdu velký porod byly výfuky. Designově velice zajímavý výfukový systém nese značku Paul Yaffe, ale byl původně určen pro motory Sportster.
Zlaté české ručičky ho však dokázaly napasovat i na hodně přerostlý big twin.
Na podvozek přibyly čtyřpístkové brzdy z produkce Custom Chrome. Bob zbytečně nic neschovával ani nezahlazoval. V pekle totiž stejně nemají nijak zvlášť čisto a uklizeno, takže na Devilovi jsou přiznaná všechna lanka, brzdové hadičky a podobně.
No a pak přišel čas na spoustu drobnějších, na první pohled ne moc nápadných vychytávek, které udělaly tuto stavbu dokonalou. Bob vyrobil přední blatník, zadní upravil a na jeho konci vytvořil seriózní ocelovou plastiku. Opět čertovského ocasu... V jeho špičce je ukryto koncové LED diodové světlo, které navíc dokáže nahradit i blikače.
V rámci zachování jasných a zároveň drsných tvarů nenajdete na motorce žádné budíky a palubní přístroje. Tedy až na měřák tlaku oleje, který jako líbivý technický detail vyčuhuje hned za zadním válcem. Aby však motorka splňovala komfort, který od ní majitel očekává, použil Bob fintu zvanou „multifunkční zrcátka“. Právě v nich jsou totiž schované všechny potřebné ukazatele a kontrolky.
Některé vtipné detaily vznikly samy. Třeba kryt cívek se skříňkou zapalování vypadá v kombinaci s červenými kabely ke svíčkám tlustými jako prst zase jako hlava ďábla.

Zkušební jízda? Do Holandska!
Ve finále dostal stroj od Bobova tradičního lakýry motolakovna.cz barevnou kombinaci černé matné a černé lesklé, které od sebe „rozsekává“ červená linka. Motocykl je to krásný, jednoduchý, ale přitom technicky zajímavý. A hlavně je spolehlivý. Walter Veen si to vyzkoušel na vlastní kůži takřka hned po prvním oživení. Devil Bike zajížděl za neustávajícího lijáku při cestě z Kolína k sobě domů do Holandska. Až na nějaké to tankování a kafe to jel na jeden zátah; dvaadvacet hodin v kuse. Nová motorka nezklamala a dovezla ho hned napoprvé v pořádku!
 

Fotogalerie

---