---

Existují dvě hlavní teorie, odkud se ropa vzala. Jistotou ale je, že samotné slovo pochází z polštiny a v překladu znamená „hnis“. Benzín se jako palivo používá už skoro sto let a původně se neprodával na litry, ale na kila. V českých zemích v roce 1906 evidovaly úřady 73 aut a 228 motocyklů, které jezdily na benzín s přísadou jedu, nyní jsou u nás registrovány zhruba 4 miliony aut a téměř milion motorek, které jezdí na benzín s přísadou potravin.

Oktany na poli
Máloco dnes vyvolává tolik rozporů jako biosložka v palivech. Předpona bio sice evokuje zdravé životní prostředí, ale skutečnost je trochu jiná. Vysvětlím.
Politikům USA a Evropské unie se to jevilo jako dobrý nápad. Obnovitelné zdroje paliva. Štědře dotovaná zemědělství produkovala přebytky potravin, jejich ceny udržovala ochranářská opatření proti laciným dovozům. Tahle zemědělská politika je ovšem dlouhodobě neudržitelná, a tak se přemýšlelo, co s tím. A vymyslelo se: biopaliva. Nápadu nahrávala i možnost částečně zmenšit závislost na dovozu ropy z rizikového Blízkého východu, navíc se biopaliva prezentovala jako způsob snížení emisí skleníkových plynů a použil se strašák globálního oteplování.
Jenže to má háček. Několik háčků. Kvůli zavádění biopaliv letí celosvětově ceny potravin nevídaně nahoru. Současná první generace technologie výroby je ekonomicky nerentabilní, jen na obdělání řepkového pole se spotřebuje víc nafty, než se z něj získá, vlastní výroba vyžaduje dotace. Evropa a USA se musí eticky vyrovnat s faktem, že v motorech aut pálí potraviny (kukuřici a obiloviny), a v rozvojových zemích lidé umírají hladem.
Uvidíme, jak se uplatní připravovaná biopaliva druhé generace, vyráběná z odpadní bio-
masy. Kdo neví, co je biomasa, ten nechť se obrátí na bývalou místopředsedkyni Strany zelených Kateřinu Jacques.
Současný stav je takový, že do nádrží lijeme benzín s 3,5?% biolihu (potažmo naftu se 4,5?% biosložky MEŘO – metylesteru řepkového oleje). Přestože ohledně toho stále panují velké diskuse a oprávněné obavy ze všech úhlů pohledu, obsah
biolihu v benzínu od dubna ještě stoupne na 4,1?%, obsah MEŘA v naftě na 6,0?%. A v Evropě je již schválená norma na benzín s 10?% biolihu (a nafta se 7 % MĚŘA).

Proč ČOI mlčí
Když jsem šel pro informace za jedním z našich největších odborníků na paliva, panem inženýrem Loulou, byl jsem v takovém tom svatém naštvání. Na benzínky, které nás podvádějí, a na ČOI, která za naše nemalé peníze (jeden test stojí kolem 10 000?Kč a jen v květnu 2009 odebrala ČOI 195 vzorků) dobře ví, kdo nás šidí, ale nechce to říct. Jenže pan inženýr Loula mi otevřel oči. Za prvé ČOI v minulosti několik zveřejnění prohrála u soudu, a za druhé, ne všechny čerpačky mají stejné hříšky. Patří sem benzínky, které prodávají bezvadný benzín, ale mají jiný vroubek, ten nejhorší – ošidily stát na DPH. To se dělá tak, že do řádně nakoupených a zdaněných paliv přimícháte nezdaněné produkty, anebo že nakoupíte benzín od firmy, která, jéje, to je ale pech, krátce na to „zkrachuje“. Na seznamu jsou také čerpačky, u kterých byl vzorek paliva jen těsně pod limitem příslušných norem, například nepatrně vyšší tlak par u benzínů nebo bod vzplanutí nafty nižší o 2 °C, což se stává při přepravě nebo při obměně zimního paliva za letní, nepoškozuje to ani vás, ani motor a ani to nemá vliv na životní prostředí. Odbude se to malou pokutou, ale protože český zákon to neumí rozlišit (zná jen větu „palivo vyhovuje/nevyhovuje limitním hodnotám“), je taková čerpačka na stejném seznamu jako ta, která vám prodá benzín, po kterém zadřete
motor.
Dalším důvodem, proč ČOI výsledky nechce zveřejňovat, je policie, která potřebuje po podvádějících čerpačkách v tichosti jít. Takže, jak vidno, i tahle mince s ČOI má dvě strany.

Jak se pančuje
Vzpomínáte si na kauzu LTO? Lehké topné oleje alespoň měly podobné vlastnosti jako nafta, tenkrát šlo spíš o obrovské daňové úniky. Nafta se ale „nastavuje“ například ložiskovými oleji nebo vodou, ovšem ing. Loula mi vyprávěl i o případu, kdy se v nádrži našla směs nafty a vyjetého transformátorového oleje. Do benzínu se zase přimíchává technický benzín nebo nezdaněné aromatické uhlovodíky. Kdo neví, co jsou aromatické uhlovodíky, tak to jsou uhlovodíky, které mají delokalizovaný systém ?-elektronů v planární cyklické molekule. A je to jasné.
Pančovaný benzín poznáte podle toho, že se vám bez další příčiny sníží výkon, motor netáhne, zvýší se spotřeba a zmenší se dojezd. Kromě toho se zanáší palivový systém, a protože se přimíchané složky nespálí dokonale, dostanou se skrz pístní kroužky do motoru, kde ředí olej. V horších případech může dojít k vážným poruchám a vnitřní korozi vstřikování, k poškození dalších částí palivového systému a na seznam škod může přistát i zadření motoru. Tyhle závady se nestávají okamžitě, ale až po určité době provozu na takovéto palivo. Proto je dobré si od každého tankování schovávat účet.

Pečeť je jistota
Na českém trhu jsou čtyři velcí hráči: největší síť má Benzina, pak je tu Shell, Agip a OMV. OMV si vozí paliva z Rakouska, všechny další tři značky berou benzín hlavně od České rafinérské. To ale neznamená, že jejich benzíny jsou všechny stejné. Každá z těchto značek má v České rafinérské vlastní aditivační linku, kde si míchá svoje přísady.
Tankovaný benzín si nemůžete osahat, na pohled nebo počich také nic nepoznáte, a tak je to hlavně o důvěře ve značku, o jejím renomé na trhu a samozřejmě i o důvěře v konkrétní benzínku. První, co člověku přijde na mysl, že čím známější firma, tím vyšší jistota kvality benzínu, protože eventuální pošramocenou pověst by v konkurenčním boji odnesla víc. Ale samozřejmě neplatí, že ty ostatní značky jsou automaticky nekvalitní.
Jedním z vodítek, jak poznáte kvalitní benzín, je nálepka „Pečeť kvality“. Tuhle nálepku najdete na stojanech, na základě kontrol ji obdržely čerpačky těch firem, které se dobrovolně zavázaly, že si nad rámec obvyklých měření budou nechávat nezávisle pravidelně měřit kvalitu svých paliv. A kontroly jsou časté – jen u jediné z velkých firem loni kontrolovali 1600 vzorků…

Fotogalerie

---