---

Jak šel čas, aneb co vám jednotlivé modelové ročníky přinesou:

1998–1999
R1 přichází jako nástupce ThunderAce, trochu obtloustlé, ale skutečně výborné motorky, asi posledního supersporta, se kterým jste mohli jeden den na okruh a druhý den do Alp, přičemž obě věci zvládala s přehledem. R1 vlastně nepřišla, ona vtrhla. V supersportovním světě vybuchla nekompromisní bomba a rozmlátila tehdejší konkurenci na kaši. Byla to kombinace technologie a adrenalinu, žádný jiný supersport se jí nemohl rovnat, ani v parametrech, ani koncepcí. Hřídele převodovky nad sebou, už ne za sebou, bleskově rychlé řízení, krátký rozvor a děsivý, výbušný motor. Některé první kusy ještě zdědily po Thunder-
Aceovi problém vysoké, asi tak litrové spotřeby oleje/1000?km, ale časem to bylo odstraněno. Pokud vás to stále trápí, funguje jedině výměna pístů a pístních kroužků. Problém s pocukávající spojkou byl odstraněn v celosvětové servisní kampani.

2000–2001
V rámci pravidelných dvouletých modernizací systému: rok nic, malá modernizace, rok nic, velká modernizace, v Iwattě změnili hlavně optiku, podle mnohých na druhou nejhezčí erjedničku. Nově ale taky přibylo sání AIS, nádrž je vzadu užší, jiné jsou vačky, jinak odstupňovaná převodovka, změněno bylo i tryskování pro lepší reakci odspodu. Výfuk je nyní z titanu, jiné je i sedlo. Celkem 150 změn. Pro bastlíře: kapoty téhle R1 nejdou bez náročných úprav nalákat na předchozí model.

2002–2003
S třetí inkarnací R1 přichází kvůli emisím vstřikování. Je to takové to „napůl stříkačka, napůl rovnotlaký karbec“, ale fungovalo super. Úplně nový rám Deltabox III, vyrobený novou patentovanou technologií (hydroforming), byl o 30?% tužší. Zvenčí všemu vládla opět předělaná hranatá kapotáž s úzkou zadní LED lampou, kterou mimochodem dodnes najdete na čtyřkolkách Yamaha Raptor.

2004–2005, 2006
Konkurence začala přitvrzovat, a tak i Yamaha musela přitlačit. Opět nový a velmi podařený design (ročníky 2004 - 2006 bývají označovány jako vůbec nejvíc sexy R1), ale hlavně je tu poměr výkonu a hmotnosti 1:1. Výfuk se přestěhoval pod sedlo, brzdy získaly na radiálnosti, sání na přetlaku díky systému Ram Air. Výkon se vyšplhal na 172, se sáním na 180 koní. Podčtvercovější motor už nebyl nosným prvkem rámu, jiná geometrie a rozdělení hmot zkultivovalo řízení a zmenšilo tendenci všech dosavadních modelů jezdit po zadním, i když to vůbec potřebujete. Problém občasného nafackování od rozkmitaného řízení eliminoval sério-
vě montovaný tlumič řízení. V roce 2006 dostala R1 o 2?cm delší zadní kyvku.

2007–2008
Nový model, nový motor, nový rám i design. Yamaha opouští svých tradičních pět ventilů konceptu Genesis a nabouchává motorku elektronikou jako YCC-T, YCC-I. Motor dostal antihopping a brzdy šest pístků. Všechny er-jedničky do roku 2007 měly lehkou tendenci k vynášení ze zatáček.

2009
Žhavá současnost s Big Bangem. Tohle ale už, anebo ještě, není téma pro sekáč.

R1 je rarach a poštívadlo. Nejde s ní jezdit pomalu. Motor je litr, takže do bezvědomí vytočený nebýval často, ale o to častěji byla motorka na okruhu. A tam pravděpodobně padala. Najít nelehlou R1, myslím skutečně nelehlou, ne dokonale opravenou, to je umění. Otázkou ovšem je, jestli není nejlepší obléknout R1 do laminátů a drtit ji jen na okruhu.
R1 je i po letech charismatická motorka. Mechanicky je to Yamaha, takže funkčnosti, mechanickému i řemeslnému zpracování nelze nic vytknout. Problém je šílený propad ceny mezi novou a ojetou motorkou, ale pokud už ji kupujete jako ojetinu, není to problém váš. U modelů roku 1998 se přesvědčte, jestli z výfuku nejde bílomodrý kouř, pokud ano, motor žere olej.
A pokud máte hemoroidy, pozor, výfuky pod sedlem celkem topí… 

Pohled majitele
Jiří Petřvald, product manager
Mám nulačtyřku v originálním stavu a jsem do ní i po těch letech zamilovanej. Není na dlouhé výlety, těm holkám, které občas vozím, se doopravdy klaním, já bych na tom desetníku vzadu nevydržel ani pět minut. S er-jednicí jezdím občas i na okruh, prostě paráda, jen mě trápí dvě věci, se kterými už nevím co dělat: tendence k vynášení ven ze zatáček a že mi pérování doslova žere zadní gumy, speciálně v Brně. Vím, je to o jeho nastavení, ale za celý ty roky jsem to nevyšpekuloval, ať klikám, jak klikám.

Fotogalerie

---