Smutné zprávy

Tyhle články se blbě čtou a ještě hůře píšou. Zubatá opět úřadovala v motorkářských ...

Celý článek »
Vzhůru za dobrodružstvím

Před třiceti lety odstartovala expedice Tatra kolem světa. Určitě si pamatujete na tu krásnou ...

Celý článek »

Na jeden den záchranářem z povolání

Martin Houška

Známe je všichni. Přijedou, když vytočíte linku 155 nebo 112. Zkusili jsme na jeden den, jaké je to být těmi, kteří každý den zachraňují naše životy.


Na jeden den záchranářem z povolání

Řidiči aut i motorek na silnicích často svádějí nesmyslné souboje, kterými ohrožují sebe i ostatní účastníky provozu. Záchranáři jsou pak jako první připraveni jejich nerovný boj se smrtí vyhrát. 

Kafe zpravidla studený
Ráno se probudím, sedám do auta a vyrážím do Jihlavy na stanoviště Zdravotnické záchranné služby kraje Vysočina. Cestou mám celkem smíšené pocity. Na jednu stranu se hrozně těším, protože záchranky a dění kolem nich mě vždycky lákaly, a na stranu druhou se obávám toho, jak to budu snášet. Přivítá mě pan primář Havlík a jdu si nafasovat „mundúr“. Sedáme si, primář vaří kafe a já začínám být trochu nervózní. Povídáme si, piju své kafe a najednou se rozsvítí „žužu“ (signalizace, která udává, kdo vyjede k případu). Primář se podívá a celkem v klidu prohlásí: „To jsme my.“ Závažnost případu vyhodnocuje podle informací z volání sám dispečer, který rozhodne, zda je nutné vyslat posádku s lékařem, nebo bez.
Zvedáme se a svižným krokem míříme do garáží, kde už jsou připraveni další členové posádky, tedy řidič Lukáš a zdravotnický záchranář Marian. Nasedáme, Lukáš pouští maják, sirénu a jede se. Od hlášení musí vozidlo záchranné služby do tří minut opustit základnu. Z dispečinku máme nahlášený kolapsový stav, ale žádné upřesnění. Můj puls se značně zvýšil. Průjezd pondělní Jihlavou je i přes svižnou jízdu a zapnutý maják celkem zdlouhavý. Někteří řidiči bohužel stále nechápou, že houkající sanita opravdu spěchá a občas vymyslí takřka neuvěřitelné manévry, kterými průjezd mnohdy nechtěně stíží. Po cestě přichází upřesnění k případu a dispečerka v případě potřeby poskytuje tzv. TANR – telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitaci.
Přijíždíme na místo, honem vzít batohy s potřebným vybavením a jsme u pacienta. Po příjezdu na místo zásahu se řidič ohlásí dispečinku. Jako laikovi se mi celkem ulevilo, protože dotyčný byl při vědomí. Doktor se ptá, co bolí a jak mu je, další člen posádky měří tlak, teplotu a nakonec zjišťují, že se jedná „pouze“ o urologické potíže. Tedy z kolapsového stavu se nakonec vyklubala relativně banální záležitost. Poté co pacienta předáme nemocnici, vracíme se zpět na základnu. Ani mi nepřišlo, že jsme byli pryč skoro hodinu. Po celou dobu výjezdu dispečerka ví, v jaké fázi zásahu posádka je, aby v případě nutnosti dalšího výjezdu mohla vozidlo okamžitě znovu vyslat. Po návratu na základnu musí posádka vydezinfikovat použitý materiál, případně ho doplnit a vozidlo je připraveno opět do akce.

gal_1_180.jpg

Není kolaps jako kolaps
Dopíjíme již studené kafe a primář mi postupně vysvětluje, jak vlastně celý systém funguje. Ukazuje mi na počítači program, kde jsou vidět všechny posádky kraje Vysočina. Zrovna se koukáme, že v Telči jede doktor k utonulému. Začínám být rád, že jsem v Jihlavě. Najednou se ozve poplach, ale tentokrát vyjíždí pouze posádka bez lékaře. Probíráme různé případy, které primář zažil, převážně se ptám na motorkáře a doktor mě utvrzuje v názoru, že pravděpodobnost vážného úrazu i úmrtí je u nás dosti vysoká.
Další poplach a tentokrát jedeme my. Pacient je cukrovkář, takže se k němu jezdí celkem pravidelně. Dorážíme na místo, posádka změří vše potřebné a pacienta s hyperglykemií vezeme do nemocnice. Po návratu jsme měli v plánu zajít se podívat na dispečink, ale místo toho nás posílají k dalšímu pacientovi. Posádka opět tuší, o koho se jedná. Starší dáma, z laického pohledu trochu hypochondrická, si několikrát denně měří tlak, který jí trochu kolísá. Není jí dobře, ale na nic vážného to nevypadá. „Spíš si potřebuje popovídat, ale bohužel dispečinku svůj stav popíše závažnější, než je, a ten pro jistotu pošle posádku s lékařem, která je pak takovýmto případem blokována,“ vysvětluje mi Marian. Paní pro klid její duše odvážíme na kardiologii a cestou z nemocnice se stavujeme na kafe a horalku v nemocničním bufetu.

Tentokrát to nedopadlo dobře
Po návratu mi primář konečně ve volnější chvilce ukazuje základnu. Koukáme do garáží, kde jsou různé typy sanitek, jedna je pro mimořádné situace, jedna pro nepřístupný terén, ostatní jsou víceméně stejné jako ta, se kterou jezdí naše posádka. Zaráží mě na nich jedna věc. I sanitní vozidlo se statisícovým zdravotnickým materiálem musí mít v povinné výbavě autolékárničku. Opět se rozezní poplach a my vyrážíme. Volání přichází od městské policie, jejíž příslušníci na místě resuscitují. Po cestě se dozvídám, že jedeme na oběšence a trochu ve mně hrkne. Dorážíme na místo, rychle bereme vybavení, tentokrát i s monitorem na sledování srdeční činnosti a kluci bleskurychle přebírají resuscitaci od měšťáků. Intubace, srdeční masáž, umělé dýchání. Dokud se resuscituje, je na monitoru vidět potřebná křivka. Jakmile se přestane, z křivky se stává dlouhá linka a monitor vydává onen známý monotónní zvuk. Bohužel, tady už se nedalo nic dělat. Doktor musí vyplnit dokumentaci o úmrtí, stojíme u sanitky a je ticho. Po chvilce se atmosféra uvolňuje a začne se z jiného soudku lehce vtipkovat. Je třeba poněkud odlehčit situaci. I to k tomuhle povolání patří. Kdyby to tak nebylo, člověk by se z té práce musel zbláznit. Vracíme se na základnu a tím končí má dnešní služba u záchranky.

Adrenalinu nad hlavu
Teprve večer jsem si začínal uvědomovat, co se za celý den vlastně událo. Za celou dobu na základně člověku ani nedojde, že je pořád „našponovanej“. Pořád čeká, co přijde a vlastně je na to i psychicky připraven. Až doma mu dojde, že to vůbec není sranda. Každopádně, pánové záchranáři, smekám před vámi.
 


Fotogalerie
PŘEHLED ČLÁNKŮ
 Smutné zprávy
ČMN 11/2017 - Petr Pour
Vzhůru za dobrodružstvím
ČMN 10/2017 - Petr Pour
Aprílové nečasí
ČMN 9/2017 - Petr Pour
Smyslová záležitost
ČMN 8/2017 - Petr Pour
Smíšené pocity
ČMN 7/2017 - Petr Pour
Jednou veteránista, navždy veteránista
ČMN 6/2017 - Petr Pour
O začátku sezony
ČMN 5/2017 - Jan Rameš
Tak kterou?
ČMN 4/2017 - Petr Pour
O zimě
ČMN 3/2017 - Jan Rameš
To je fičák
ČMN 2/2017 - Petr Pour
Dakar navždy
ČMN 1/2017 - Petr Pour
Už zase po roce...
ČMN 26/2016 - Petr Pour
Úterní palivo
ČMN 25/2016 - Petr Pour
Zimní práce
ČMN 24/2016 - Petr Pour
Když prší štěstí
ČMN 23/2016 - Petr Pour
Gratulace Trophy týmu
ČMN 22/2016 - Petr Pour
Moderní technologie
ČMN 21/2016 - Petr Pour
Proti proudu času
ČMN 20/2016 - Petr Pour
Lovecká sezona
ČMN 19/2016 - Petr Pour
Prokletý kalendář
ČMN 18/2016 - Petr Pour
Sportem ku...
ČMN 17/2016 - Petr Pour
Kam s ním
ČMN 16/2016 - Petr Pour
Kde začíná atraktivnost?
ČMN 15/2016 - Petr Pour
Od Assenu po Markétu
ČMN 14/2016 - Petr Pour
Blízká setkání...
ČMN 13/2016 - Petr Pour
Hold Katalánsku
ČMN 12/2016 - Petr Pour
Sportu zdar
ČMN 11/2016 - Petr Pour
Klíč k dokonalosti bude v klíči
ČMN 10/2016 - Petr Pour
Soudruhu, nezlob se
ČMN 9/2016 - Petr Pour
Jen jsem tam stál a nevěděl, co bude dál…
ČMN 8/2016 - David M. Bodlák
Další články »
© 1999 - 2017 Bikes Publishing s.r.o. | Všechna práva vyhrazena. | Vyrobila Bikes Media s.r.o.
Bez souhlasu provozovatele je zakázáno jakýmkoli způsobem šířit obsah tohoto webu.
Kalendář akcí | ČMN Shop | Záruční podmínky | Platba zboží | Osobní odběr | www.icmn.cz

Motozábava

2. - 3. června
3. - 4. června
9. - 11. června
.