Dobrák od kosti
(až mně budou dělat generálku, vy už tady nebudete…)
Suzuki Bandit je fenomén. Existují lepší, hezčí i výkonnější stroje, ale Bandit je zkrátka jenom jeden.
Bandit je z tradiční ocelářské famílie, vyznává klasickou konstrukci chrommolybdenového rámu, vzduchem a olejem chlazeného řadového čtyřválce s pověstí nerozbitné pevnosti a je to jedna z mála motorek, ke které by si výrobce mohl dovolit dávat doživotní záruku.
Dvacetiletá žebra
Motor pochází ze staré dobré GSX-R1100, legendárního superbiku devadesátých let. Zatímco ostatní výrobci se za starší techniku v útrobách nových strojů spíše stydí, Suzuki na trvanlivosti spodku z GSX-R postavila živnost na dobrých dvacet let. A ani se to nesnažila nijak skrývat. Jemné žebrování na válcích i hlavě a velké víko spojky zná tak asi každý.
Přestože má motor technologický handicap dvaceti let, má krásný přednes, a proto je tak milován. Disponuje velesilou, která i s nemalou hmotností Bandita dokáže pěkně svižně cvičit. Svezení je ladné a velice komfortní, a přestože ocelový rám o sobě dá vědět v jakékoliv rychlejší zatáčce, k celkovému charakteru stroje prostě sedí. Kdo chce lehkého naháče, koupí si třeba Horneta nebo Fazera. Bandit je ekvivalent pořádného chlapa, hromotluka, řidiče kamionu…
Zasloužilý umělec
Za svou existenci prodělal Bandit několik změn. Představen byl v roce 1996, ve verzi N a S. V roce 2000 byl přepracován lehce rám, měnil se tvar kapot, brzdy, sedlo a zmenšil se i rozvor. Samozřejmě se i ladil výkon a charakter motoru. V roce 2007 byl představen nástupce Bandit 1250 s vodou chlazeným motorem o 98 kubíků větším a stříkačkou umožňující splnění euro-norem.
Brzdy jsou z dnešního pohledu průměrné, nikoli však špatné. Od roku 2000 měl Bandit šestipístkové třmeny, tato verze starého Bandita je navíc díky pozměněnému tvaru sedla i o něco pohodlnější. Později zase dostal zpátky čtyřpístky.
Kdo se chce odlišovat, má s Banditem vyhráno. Otevřete-
-li jakýkoliv katalog příslušenství, najdete na Bandita, coby jednoho z nejprodávanějších naháčů vůbec, na co si jen vzpomenete. Od banalit, jako jsou různé plexi štítky, až po výfukové systémy, různé power sady i s možností převrtání a osazení závodními písty – čili úpravy, které kdysi kdekdo praktikoval na GSX-R1100.
Pár mušek, důležité drží
První Bandity jsou sice nerozbitné, ale třeba takový lak (tloušťka barvy atd.) a povrchové zpracování docela rychle stárnou. Novější ročníky jsou zblízka viditelně hezčí. Mnozí také řeší pérování, především přední vidlici, která má pružiny tak říkajíc unavené již z fabriky, natož pak po třeba deseti letech provozu. Inu, váha je váha a kdo se chce svézt, musí do teleskopů našroubovat něco kvalitnějšího.
Bok po boku, navždy spolu
Celkově vzato je Bandit vynikající volbou pro každodenního motorkáře. Kdo má motorku opravdu k užívání, občas odpoledne rád cestu z práce protáhne příjemnou projížďkou, kterou nechce absolvovat na skútru nebo nějaké úsporné, ale zdechlé pětistovce, může s Banditem prožít, jak se říká, dlouhý a spokojený život.
Velkým plusem této motorky je, že jí jezdí všude hodně. Cokoliv seženete kdekoliv, leckdo vám poradí a navíc to máte hned hotové, protože konstrukce je jednoduchá. Na druhou stranu je i velkým mínusem této motorky to, že jí jezdí všude hodně. Pokud máte sériovku, jste za běžného konzumenta. A motorkáři se rádi odlišují… Kdo rád Bandita neoriginál, ať určitě zapátrá po stavbičkách. Mnohé jsou opravdu extrémně krásné. Paušalizovat, že dnes stavby vznikají ze zbořenin, také nejde, ale obezřetnost při koupi to chce zaručeně.
Fotogalerie
