Pan radní
Burgman v překladu znamená cosi jako mešťan. Suzuki Burgman 200 je potom natolik kvalitní skútr, že by s klidem mohl být členem městské
rady.
Téměř každá značka produkující též skútry má vedle „běžných pracích prostředků“ svou legendu, své rodinné stříbro, které se prostě povedlo. U Aprilie je fenoménem Scarabeo, Honda má své SH a Suzuki, ta udělala díru do světa s Burgmanem.
První čtyřstovka byla v devadesátých letech převratným maxiskútrem, dříve se dělaly běžně maximálně dvěpade, ale Burgman zcela přehodnotil pohled na skútry jako takové. Dnes drží Suzuki prapor v kategorii luxusních korábů pořád hodně vysoko se svojí dvouválcovou šestpade, ale kromě té a čtyřstovky vyrábí i dva výrazně městštější modely – stopětadvacítku a dvoustovku. Silnější model jsme podrobili uživatelskému testu na městský a příměstský provoz, tedy v režimech, při kterých se cítí jako ryba ve vodě. Nebo jako pan radní ve svém městě.
Promyšlené pohodlí
Tahle generace není žádnou novinkou, na silnicích ji můžete vidět již čtvrtou sezonu. Svědčí to snad o neschopnosti Suzuki inovovat? Naopak, je to důkaz toho, jak moc se tyhle skútry povedly.
Burgman 200 od pohledu není žádná anorektická koza, ale je to pěkný kus skútru – mám rád tahle příměstská přibližovadla s objemem kolem čtvrt litru právě proto, jak krásně kombinují již slušnou dynamiku s pořád ještě městskou ovladatelností a komfortem hodným větších strojů. Ale ne těch úplně největších, kdy už máte pod sebou čtvrttunovou loď – Burgman je přesně ten ideální kompromis. Sednete si na celkem pohodlné, byť tvrdší sedlo (je dost nízko na to, aby dosáhly i menší holčiny), ruce nahodíte dopředu do přirozené polohy a nohy si můžete buď předkopnout dopředu, nebo je dát pod sebe, prostoru na ně máte v obou případech hodně. Středový tunel na některých konkurenčních strojích zabírá tolik místa, že vám pak tlačí chodidla až mimo kapoty, tady je to však velká pohoda.
Pohoda je to i v oblasti ochrany proti povětří. Že vás kryjí mohutné plasty, to nepřekvapí, ale když se podíváte na plexi, napadne vás, že tohle je spíš alibismus – je sice opticky dlouhé, ovšem jeho dvě třetiny jsou „zabité“ mezi světlem a přístrojovkou a končí jen kousíček nad řídítky, navíc není moc široké. Jenže chyba lávky, jeho tvar je tak promyšlený, že mým 173?cm krylo v pohodě ramena a navíc nevytváří turbulence, takže hlava netrpí ani při kvapíku. Jeho funkce mě teda vážně příjemně překvapila.
Náklaďák
Plexi je nic proti tomu, jak mě dostal úložný prostor. Levá dvířka vedle řídítek ještě ukrývají otvory chladiče a expanzky, ale už ta pravá se vtipným otevíráním (nahoru a do strany) nabízejí slušný prostor pro klíče, mobil apod., a pod spínačkou je potom další veliká, tentokráte uzamykatelná schránka disponující i 12voltovou zásuvkou. Trochu zamrzí, že šedé plasty nepůsobí příliš hodnotně, stejně jako přístrojová deska není zrovna výkřikem poslední módy, nicméně na funkci to vliv nemá a budíky dostávají jedničku za komplexnost – je tady palivoměr, teploměr, veliký tachometr (jen se hůř čte), hodiny, ukazatele najetých kilometrů a pár kontrolek. Vše, co u skútru potřebujete ke štěstí.
Zpátky k úložným prostorům – ještě jsme se nepodívali pod sedlo. Otočte klíčkem a uvidíte, co je jedním z největších trumfů Burgmana. Leckteré skútry považují za úspěch, když pod sedlo nacpou integrální helmu namísto „džetky“, sem však v pohodě natlačíte integrály dvě (nebo velkou vyklápěčku a skútrovku jako my) a ještě máte dost místa na rukavice. Osvětlený podsedlák má zajímavý tvar měchu na víno a co je teda ultra rarita, helmy se tam nedávají za sebe, ale vedle sebe! Přitom ale Burgman není širší než konkurence.
Kultivovaný a rychlý
Tuto verzi Burgmana si můžete pořídit buď ve stopětadvacítce, nebo dvoustovce, a tady bych souhlasil s Kubou Šebestou, ředitelem Suzamota, jenž mi skútr předával: „Na co dvacku, když to můžeš mít ve dvoukilu…“ Stopětadvacítka bude variantou hlavně pro majitele oprávnění A1. Dvoustovka sice stojí o patnáct tisíc víc, ale také nabízí o více než polovinu větší výkon i krouťák při hmotnosti vyšší o pouhé jedno kilo, a to mi přijde jako silný argument. Navíc Suzuki má v nabídce ještě loňské modely, a dvoustovka 2009 stojí to samé, co letošní dvacka. Prostě jestli nemáte ultra důvod pro variantu 125, berte větší objem.
Tohle dvoukilo totiž funguje parádně. Jeho chod je i díky systému ISC bdícímu nad klidným volnoběhem neuvěřitelně kultivovaný a jemný, kolem šedesátky detekujete jen velice slaboučké brnění, ale jakmile přidáte, nepoznali byste, nebýt zvuku, že pod vámi někde je nastartovaný spalovací motor. I ty minimální vibrace dočista zmizí. To je velice příjemné.
Ještě příjemnější je dynamika, osmnáct koní se stošedesátikilovým cvaldou pěkně hýbe, do stovky je dynamika víc než slušná, se stopětadvackou nesrovnatelná, a maximálka kilo dvacet sice není výrazně vyšší, než jsme zvyklí u osminek, ale udržovat se v jejím dosahu je velice snadné. Spotřeba zhruba tři a půl litru je také v pohodě.
Na sportovní notu
Nadprůměrnou známku zaslouží také podvozek. U skútru těchto rozměrů by člověk čekal minimálně čtrnáctky kola, ale tady najdete vepředu třináctipalec a vzadu dokonce jen dvanáctku. Pro někoho handicap, já mám ale malá kola radši a Burgmanu vysloveně sluší. Sednete si na celkem hřmotný skútr a tak nějak čekáte zvýšené nároky na ovládací síly, jenže chyba lávky, Burgman se na malých ráfcích ovládá jako drobný městský skútřík a ne stošedesátikilové hovado. Dobře z té pasti připravené rozměry a hmotností konstruktéři vybruslili.
Naladění odpružení je tužší a máte-li sportovní vlohy a po cestě do práce zatáčkovitý úsek, přijedete už pěkně rozehřátí. Dlouhý rozvor dává patřičnou stabilitu a pevný podvozek zase pocit sucha a bezpečí i při hlubokých náklonech, které byste do téhle spíše turistické krabičky neřekli. Sportovní naturel mají i brzdy s propojenou funkcí. Brzdíte-li pouze předkem, je účinek spíše průměrný, ale zmáčkněte i levou páčku, která kromě zadní brzdy posiluje i přední třípístek, a stojíte na fleku.
Vyvážená nabídka
Pro mě byl tento test prvním setkáním s legendou jménem Burgman a musím uznat, že oblíbenost těchto strojů nyní již plně chápu. Dvoustovka se dá nejlépe charakterizovat slovy jako vyvážená, promyšlená. Za konkurenceschopnou cenu dostáváte skútr, který je ve městě navzdory svým rozměrům překvapivě obratný, na denní dojíždění do práce do vzdáleností třeba 30?km komfortní, slušně utíká, je pohodlný, se sportovním nádechem a v neposlední řadě také dobře vypadá. Suzuki, pěstuj si tuhle odrůdu pečlivě!
Skútr do testu zapůjčila firma Suzamoto.
Kolik je Burgmanů?
Čtyři. Tedy čtyři objemové varianty. Nejmenšími jsou stopětadvacítka a testovaná dvoustovka, tyhle dva stroje se liší pouze použitým motorem – co má dvacka v koních, to má dvoustovka v kilowattech, a to už za příplatek patnácti Palackých stojí.
Podobnou hru, jakou nadhodila s výkony u dvou „juniorů“, hraje Suzuki i u velikosti ráfků. Zatímco duo 125/200 používá vzadu 12palec a vpředu třináctku, střední třída Burgman 400 má třináctku vzadu a dopředu přihazuje na 14 palců. Čtyřkilo, které si můžete pořídit i ve variantě s ABS, je už jiná liga, co se komfortu týče, však také za 180 tisíc korun už náročný zákazník požaduje odpovídající výbavu. A dostává ji, tenhle praotec moderních maxiskútrů (dnes pochopitelně dávno inovovaný a dle našeho soudu nejvíc sexy ze všech Burgmanů) je poháněn jednoválcem o výkonu 33 koní a krouťáku 34 Nm a váží 222 kilo. Pěkná postupka je i v maximálních rychlostech, stopětadvacka frčí 105, dvoustovka 120 a čtyřkilo 140 km/h.
Na vrcholu pyramidy stojí Burgman 650 prodávaný i ve vyfešákované verzi Executive. Není složité odhadnout, že rychlost bude 160 km/h a ráfky 15“/14“, ovšem pohonnou jednotku už byste netrefili. Dva válce, čtyřventilový rozvod DOHC, vícelamelová spojka namísto odstředivé, variátor s řazením rychlostních stupňů, 50 koní, 54newtonmetrů a 277 kilo živé váhy, to už je nálož. Tohle ale není už skoro ani skútr jako spíš regulérní cestovní stroj, jehož výhodou je obrovský úložný prostor a maximální pohodlí ve vyhřívaném sedle. Však také cenovka čtvrt milionu, resp. 270 tisíc za Executive lišící se elektricky sklopnými zrcátky, opěrkou pro spolujezdce a ABS naznačuje, že tohle není ekonomická varianta pro dojíždění do místního JZD…
Fotogalerie
