---

Model XC se vyráběl již v osmdesátých letech a od té doby prošel mnoha inovacemi. XC125 se dělal do roku 1994 pod názvem Beluga a designem stále ještě silně připomínal osmdesátá léta – ostré hrany a celkově zastaralý vzhled.
S rokem 1995 dostal skútr nový kabát a také jméno Cygnus neboli labuť, v roce 2000 pak ještě dostal jiné plasty s předním světlem v čumáku kapoty – ale technicky uvnitř zůstal skoro nezměněný, ozkoušený.

Labuť městská
Cygnus je poháněn čtyřdobým, vzduchem (vrtulí) chlazeným jednoválcem o objemu 124 cm3, podávajícím výkon devět koní. V praxi to znamená svižné starty a ucházející maximální rychlost. Na 50-60 km/h vás Cygnus vynese během mrknutí oka a za pár následujících okamžiků se ručička tachometru zastaví těsně před stovkou, a to na malou motorku není zlé.
Optimální cestovní rychlostí je 85 km/h, avšak při takové rychlosti se začne Cygnus trochu vlnit, což je dáno klasickou konstrukcí rámu a použitím malých koleček, jež mají netradiční rozměry – vpředu je na dvanáctipalci stodesítka, vzadu na desítce pouze stovka. Startér je elektrický a nožní, ale praxe ukázala, že díky spolehlivosti „čudlíku“ není nakopávání prakticky potřeba, nehledě na to, že práce s ním je o dost obtížnější. K parkování máte na výběr z hlavního a bočního stojánku.

Malý, ale prostorný
Co mě u XC opravdu překvapilo, je komfort. Velké a pohodlné sedlo není nepříjemné ani při delších cestách, kdy v jednom kuse najedete třeba i přes sto kilometrů, a navíc pod sebou skýtá úložný prostor na integrálku, středně velký nákup nebo celou brašnu se zrcadlovkou a několika skly.
Při delší jízdě nebolí záda, netrpí ani nohy. Spolujezdec má k dispozici sice také velký prostor k sezení, ale výrobce nějak nemyslel na stupačky. Ty jsou jen v podobě prolisu v plastu. Kloužou z nich nohy a spolujezdec je tak chtě nechtě nucen posilovat svoje břišní a tříselné svalstvo.

Nesmrtelný stroj
Vzhledem ke kvalitě zpracování není třeba zvláštní péče. XC bývá používáno jako „okamžité přibližovadlo“. Na studenou motorku se nasedne, nastartuje, nasadí se plný plyn a tradá. Za víc než osm let v redakci najel asi 50 tisíc kilometrů, a během té doby jsme měnili jen řemen variátoru, olej, filtry a kvůli ježdění po Praze často v silně přetíženém stavu (vezli jste někdy stokilového Ondru Hrůzu i s batožinou?) jsme museli udělat ložiska v zadním kole. Jinak je až podivuhodné, kolik zim projezdil sněhem, solí, kolikrát převezl celou posádku metropolí za pracovními výkony...

Společník na doma i na cesty
Cygnus je všestranné vozítko, které vás dopraví do práce, ale také třeba na chalupu. Ve městě je mrštné, má velký rejd a krátký rozvor, vytočíte se opravdu skoro všude. O dlouhý dojezd se postará nádrž o objemu 7,8 litru, která při průměrné spotřebě kolem třech litrů na stovku vydrží opravdu dlouho. Za zmínku určitě stojí i přední úložný prostor pod řídítky, kam se vejdou doklady, nářadí, zámek... Kdo potřebuje velkého malého společníka a nejde mu zase tak moc o vzhled a image, měl by nad Cygnusem vážně uvažovat. 

 

Pohled Technika
Milan Štumpa, vedoucí servisu, Mari Moto
Starý Cygnus je po technické stránce nerozbitná motorka. Motor je ještě vzduchem chlazený náporovou vrtulí, takže při celoročním provozu není potřeba dělat si hlavu s nemrznoucí směsí – sami v redakci víte, kolik zim jste s ním v soli najezdili a co ten váš dříč musel všechno přežít. Olej se mění co 3000?km (není zde olejový filtr) a každých 10 000 se motorka prohlédne a zkontroluje. Stav řemenu, řemenic, rozjezdové spojky, mrkne se na ventily, svíčku atd. Vlivem častého přetěžování dvěma osobami (velké sedlo) skútr stejně jako všechny obdobné stroje trpí na ložiska především v zadním kole.
Je to stará poctivá konstrukce, plasty jsou relativně pružné a odolné, takže i nějaký šťouchanec nekončí střepy. Hodně na tom jezdí messengeři, kteří si právě spolehlivost nemohou vynachválit.

---