---

Na konci léta jsem otevřel garáže, vzal papír a začal sepisovat věci, díly a torza motocyklů, na které jsem neměl za uplynulé tři roky čas. Dostal jsem se na celkem nečekaných 108 položek. Tak jsem se s nimi v duchu rozloučil a bylo rozhodnuto – vyrazím prodávat na burzu! Na brněnskou Motortechnu. Je obrovská a mám ji takřka za barákem. 

Špinavej job
Do celé akce jsem zapojil další kamarády a rozhodli jsme se, že si burzu užijeme jako burziáni v Mannheimu. Elvis zajistil dodávku, Banďour gril, Žanek stolek a židličky, Henry klobásy a naše partnerky zase kávu a buchty (domácí). První problém nastal ve chvíli, kdy jsme začali nakládat ten železnej šrot. Radyn: „Ty, Hrůziču, to je úplně v pohodě, vždyť toho máme trošku...“ Ta troška se do dodávky nakonec nevešla a museli jsme využít ještě služební Fabii combi. Mimochodem už ve fázi nakládání doporučuji všem používat nějaký obleček, který budete mít jen pro burzovní účely. I když jsme nakládali samé „hodnotné kovové klenoty“, vypadali jsme za půl hodiny jako mechanici z STS Chvojkovice-Brod. Na brněnské výstaviště, kde se burza konala, jsme vyrazili už v pátek večer, i když burza samotná začínala až v sobotu ráno. Mé obavy se potvrdily. Burziáni jsou prostě posedlí. Hned, jak jsme se objevili na místě, se k nám začali pomaličku stahovat jako zombies v nějakém hororu a čekali, co začneme vytahovat z aut. Když jsme nic nevytáhli s tím, že to necháme na ráno, v rukou těch nejposedlejších se objevily baterky a začali si sami skrz okna proskenovávat útroby dodávky. Dalších deset minut se pak dokázali zabavit tím, že řešili, který rám v dodávce je z čeho a za kolik ho tu loni nabízel „malej Míra z Liberce...“

Ortodoxní veteránista – horší než ranní ptáče
Burza se měla otevírat veřejnosti v 8.00 ráno, takže by mělo stačit, když se sejdeme na půl osmou. Pro jistotu jsem si nechal zapnutý mobil, což byla velká chyba. Už v 6.10 mě vzbudil první telefonát z cizího čísla: „No?! Vy prej máte něco na Eso? Kde najdu váš stánek?“ Fakt nevím, co jsem tomu pánovi tehdy odpověděl... Ani nevím, kde vzal na mě číslo. V tomhle jsou burziáni jako mafie. Jdou si tvrdě za svým! I přes mrtvoly a infarkt, který mi mohli přivodit. Ráno se pak odehrávalo ve stejném duchu. Telefon zvonil takřka permanentně a lidé už se ani neptali na konkrétní věci. K tomu, aby mi volali, jim stačila pouze informace „Ondřej Hrůza má stánek a prodává svou sbírku...“ Měl jsem z nich pocit, že nic nepotřebovali, možná ani nechtěli nic koupit, jen nechtěli o nic přijít. Na burzu jsme dorazili 7.20 a byli svědky toho, že mnozí návštěvníci už spokojeně odchází pryč ověšení blatníky, výfuky a chromovanými ráfky. Burza byla v plném proudu, i když oficiálně ještě nezačala!

Velká hra
Jen jsme otevřeli auta a začali vytahovat přepravky s „harampádím“, už tu zase byli. Burziáni! A bylo jich mnohem víc. V tom okamžiku jsme přestali stíhat. Ranní káva a buchty zůstaly jen zbožným přáním. Dav se začal hrabat v našich přepravkách a po většinu času na mě mluvilo několik lidí naráz. Jenže pak jsme si začali uvědomovat, že je to celé je vlastně jen hra. Těch, kteří měli o něco opravdu seriózní zájem, bylo minimum. Ti ostatní prostě vyrazili na burzu jako každý rok v tomto datu a koukali, co by se jim třeba mohlo hodit nebo co by mohli výhodně koupit. Na našem stánku se vystřídala hromada lidí, ale kupoval jen málokdo a prodávaly se věci, které už levnější být nemohly. A stejně skoro nikdo neprojevil radost nad tím, že dobře koupil. Třeba jeden chlapík kupoval pěkné, vyleštěné kolo na Jawu 350 obuté do pneumatiky, která měla najeto maximálně 1000?km, dával za něj 200?Kč, ale dlouho ho obracel v ruce a pak odcházel s výrazem „to jsou tedy vydřiduši“. A takových byla spousta. A těch chytráků... Projel jsem spoustu burz a vím, že dobře zachovalý ráfek na BMW Sahara z II. světové války většinou stojí kolem 3 000?Kč. Já ho chtěl prodat, tak jsem cenu podstřelil a nabízel za 1000?Kč. Přišel pán a říká: „Můžu se zeptat, z čeho to je?“ Tak já zkusil, co bude, a povídám: „Nevím, zdědil jsem to po strejdovi“. A on na to. „To je ze sajdy z Dněpra. Dal bych vám za něj 400 Kč...“

Zdarma je špatně
A nakonec trochu trpkého humoru a české reality. Český motoristický národ je už tak „zblblej“, že nezná slovo zdarma. Vytřídil jsem u sebe doma staré motoristické časopisy, prospekty a katalogy, vzal je na burzu a nad to napsal – vše zdarma! Snad každý se zeptal: „A to je opravdu zadarmo?“ Některé lidi jsem musel dokonce přesvědčovat, ať si to opravdu vezmou, že to není žádný fór. A někteří mi za to nutili peníze. Ale i v tomhle se najdou „vyčuránci“. Jeden pán, který byl na našem stánku spokojený, neboť koupil custom víčko na Harley-Davidson za 100?Kč a ještě k tomu dostal bonusově grilovanou klobásku, nám povídá: „Vidíte tady toho kluka, jak si láduje ty vaše časopisy zdarma do té igelitky? Tak ten to nosí tátovi, kterej má stánek na druhé straně burzy a tam je pak po třiceti korunách prodává...“
Ale co, my si to užili a to bylo nejdůležitější. Nicméně přiznávám, že po této zkušenosti to se svou aktivní účastí na tuzemských burzách rozhodně nebudu přehánět. Výsledek se totiž zdaleka nevyrovnal vynaložené energii...

Pár dobrých rad...
Tenhle malý sborníček rad jsem dal do kupy s lidmi, kteří jezdí aktivně po burzách v Česku i v zahraničí. Netvrdím, že to musí být pravda ve všech případech, ale spoustě z vás by možná mohl pomoci.

Pro prodejce
1. Menší a levnější
Ulehčete si práci. Na burzu vozte jen věci, u kterých se dá předpokládat, že si je někdo koupí. V dnešní době, kdy zcela stoprocentně funguje obchodování na internetu, bych věci jako rámy, sajdkáry či celé motocykly nabízel spíše touto formou. Na internetu totiž hledají součástky lidé, kteří je potřebují a jsou za ně ochotní zaplatit požadovanou částku. Na internetu také většinou nejsou konkurenti, kibicové, pomlouvači a různí chytráci. Lidé, kteří jezdí na burzu, většinou nepočítají s tím, že by odsud odvezli nějaký špek (celý motocykl či torzo automobilu) za moc peněz. Většina z nich má s sebou jen omezené finance a hlavně – ve valné většině případů přijíždějí na burzy s přáteli jedním osobním autem, do kterého se stejně nic jiného nevejde. Pokud máte na prodej něco velkého, stačí u vašeho stánku vyvěsit fotku s popisem a kontaktem.
2. Vizitky
Motoristická burza není pouze o prodeji a nákupu, ale také o poznávání nových lidí a získávání kontaktů. Budete-li nabízet něco jen trochu zajímavého, pohrnou se k vám sami a každý bude chtít vizitku. Navíc se najde spousta těch, kteří budou mít zájem o vaše „zboží“, ale nebudou ho moci koupit přímo na burze. Všem těm je potřeba nacpat kontakt! Rychle a účelně! Proto s sebou vždy vozte dostatek vizitek.

3. O den dřív...
Pokud nemá být účast na burze nucené zlo, ale chcete si ji užít a strávit co nejvíce v klidu, pak je dobré od pořadatele zjistit, jestli se nedá dorazit na místo konání třeba už v předvečer burzy. Věřte mi, že ta noc ve spacáku v autě je méně otravná než vstávání ve dvě ráno a pak dlouhé čekání v nekonečné frontě aut před vjezdem do burzovního areálu. A hlavně – na spoustě tuzemských burz si včasným příjezdem zajistíte dobré prodejní místo, což má na výsledný efekt celkem velký vliv.

4. Nikdy sami
Jestliže nechcete jen prodávat svůj „herberk“, ale rádi byste třeba za utržený peníz koupili i něco pro sebe, pak nikdy nejezděte na burzu sami. Murphyho zákony fungují a hlavně, jsme v Česku, takže musíte počítat s tím, že se i na burzách krade. Na většině burz se vám vůbec nepodaří váš stánek opustit, proto musíte mít někoho, kdo vás při prodeji zastoupí. Ve dvou lidech se navíc zboží mnohem lépe hlídá.

5. Pořádek a popisky
V boji s konkurencí vždycky zvítězí ten, kdo nabídne něco navíc. Většina stánků na českých burzách je jen přehlídkou hromad použitých dílů a harampádí, u kterého jen znalci poznají, z čeho vlastně pochází. Pokud si dáte tu práci a své přebytky třeba rozdělíte do přepravek podle typu nebo značky motocyklu a ještě to na tu přepravku napíšete, pak výrazně zvýšíte šanci, že si konkrétních součástek někdo v davu procházejících všimne. Opravdu to funguje!

6. Kalkulačka
Zcela nezbytná pomůcka i na tuzemské burzy. Dnes už k nám totiž jezdí spousta „burziánů“ i ze zahraničí a ti většinou hovoří řečí eura. Pokud nechcete prodělat vinou špatného přepočtu měny, pak na kalkulačku nezapomeňte a před odjezdem na burzu ještě zkoukněte aktuální kurz.

Fotogalerie

---