---

Tohle by mohl být šlágr. Z1000SX dobře vypadá, motor bude mít koule, a přitom by se na tom mohlo i vážně pohodlně jezdit. Vzpomínáte na Yamahu ThunderAce
nebo Suzuki RF900R? Anebo, proč chodit kolem horké kaše, na Hondu VFR750/800, jakýsi etalon mezi sportovně cestovními stroji, byť nikdy nedisponoval kdovíjakým výkonem? Osmistovkové véefero pořídíte ještě dnes a i nyní mu leckdo dá přednost i před jeho Hondou oslavovanou, avšak novináři spíše vlažně přijatou dvanáctistovkovou verzí. Tohle všechno byly motorky, co letěly jak píchnuté včelou, ovšem nejen na závodní dráže, kde to s nimi také celkem šlo, nýbrž i při odpoledních výletech na koupák, o víkendech v Alpách nebo při dovolených v Chorvatsku. Prostě sportovci pro každý den.

Jméno prozradí
Dnes tyhle stroje opět vstupují do hry, vždyť na soudobých supersportech je to kolikrát o zdraví, jet jen za roh pro rohlíky. Jejich pořízení je pro člověka, který není okruhový maniak, výrazem buď velkého masochismu, nebo naprosté neznalosti. Na druhou stranu existuje spousta silničních motorek, které jsou sice praktické a pohodlné, ale, no, prostě málo sexy. Pošlete je do vinglu a když to dobře dopadne, tak z něj vyjedete jen o metr jinak, než jste původně zamýšleli. V kopci jim dochází dech a předjíždění si musíte rozmýšlet. Kdepak, tahle Kawa by pro reálný život mohla být to pravé ořechové. Škoda jen toho jména, mohlo být zábavnější.
Od jména se ale můžeme rovnou odpíchnout – model Z1000SX totiž do světa hlásá, že jde o oblečeného muscle naháče Z1000, který Kawa totálně předělala loni na podzim. Tímhle způsobem se totiž dnes dělají tyhle cestovní sporťáky, vezmete naháče a dáte mu dvoudílná řídítka a kapoty. Takhle bude vypadat napřesrok znovuzrozené CBR600F (oblečený Hornet), takhle udělala Suzuki svou řadu GSX-F. Tohle je recept, který funguje.

Výkon i krouťák
Představa oblečeného „velkého Zeda“ je dostatečně rajcovní. Naháč je ve své nejnovější verzi vážně kus agresivní animality a pro potřeby modelu SX byla tahle živočišnost jen velice mírně zkrocena ubráním dvou zubů vzadu na rozetě. Motor má „nadstandardní“ objem 1043 cm3 a výkon i krouťák mají hodnoty, které zní hodně lákavě – 138 koní a 110 newtonmetrů, vše při docela nízkých točkách. Tady na špatnou dynamiku stížnosti těžko najdete.
Motor je upraven pro praktické používání v běžném provozu, takže čekejte hutný tah namísto zběsilých kopanců. Klapky v sacích hrdlech jsou oválné (jsou užší, takže pilot má více místa na kolena) a sací hrdla sama o sobě mají průměr 38?mm, což není žádná mega díra známá ze superbiků a jasně to ukazuje na „krouťákový“ charakter. Stejně tak se Kawa chlubí vyladěnou elektronikou dbající na jemný přechod mezi zavřeným a otevřeným plynem. Dvojice vyvažováků má krotit vibrace, ale jen do té míry, aby ještě nějaké zbyly a daly motoru charakter. No, za mě by tam být nemusely žádné, nota bene když se s motorkou má dát i trochu cestovat, ale když je to kvůli charakteru…

Deset kilo rozdílu
Na podvozku jsou proti naháči jen milimetrové změny v rozvoru (delší, zřejmě díky menší rozetě), výšce sedla, zdvihu zadního tlumiče a kapota ubírá půl cenťáku světlé výšky. Vlastně jediné rozdíly, které stojí za zmínku, jsou velikost nádrže a hmotnost. Nahatý Zed má bandasku na pouhých 15 litrů, kapotka pojme 19, a s tím už se cestuje lépe.
Zajímavé je, že celokapotované SX je o pouhých deset kilo těžší, a to i s plnou větší nádrží. Jelikož modlou všech konstruktérů posledních let je pojem centralizace hmotnosti (a zde je vše blízko těžišti, specifický ležatý zadní tlumič, nízko položené a rovněž velice specificky tvarované výfukové potrubí atd.), mohla by se motorka vodit opravdu pěkně. Dvě stě třicet kilo v plné polní byl nedávno ještě údaj sportovních strojů, a těm se o nějakém centralizování ani nesnilo, a třeba poměrem 0,6 koně na kilo se kapotovaný Zed velice blíží současným lehkonohým šestistovkám – cebro RR má 0,65, géesixero 0,63…
O sportovních ambicích hliníkového rámu a nastavitelného podvozku s krásným excentrem na kyvce nemůže být pochyb. Brzdová soustava s radiálními čtyřpístky ovládanými radiální pumpou sice využívá kotouče s menším průměrem, než známe ze superbiků (300 namísto 320 mm), ale i tak tyhle kotvy vypadají silně nadhodnoceně.

Real world bike
Dosportovali jsme, pojďme na praktické záležitosti. Vzpřímený posaz je do značné míry shodný s nahatou verzí, jen dvoudílná řídítka jsou trochu jinak. Sedla jsou velkoryseji polstrována, přibyly gumy na stupačky i madla spolujezdce. Přístrojovka je méně sci-fi, pod sedlo se vejde skoro dvakrát tolik věcí než u Z1000 a nádrž je plechová, aby na ni šel uchytit magnetický tankbag. Dobře vypadá také plexi, nastavitelné do tří poloh bez nutnosti použít nářadí.
Z mého pohledu je Kawa Z1000SX typickým „real world“ strojem, tedy motorkou pro praktický život. Třeba se návrat tohoto druhu strojů projeví na oživení motocyklového trhu a ukáže se, že cesta, kterou výrobci šli v kapotovaných sportovních motocyklů doposud, tedy cesta nekompromisních supersportů, byla slepá. A že tohle je cesta z krize.
 

Fotogalerie

---