O toleranci
úvodník
Tak jsme si byli v pondělí zajezdit na motokárách.
Nebudu vás unavovat tím, jak jsem se tam příšerně rozčílil a proč už zrovna do téhle pražské haly ověnčené mnoha superlativy již v životě utrácet peníze nepojedu (no dobře, třeba mě to pustí), ale při čajíku mezi jízdami přišlo na přetřes tradiční téma: „Ten XY tam teda špuntil, dokud jsem mu neposlal pár pozdravů nárazníkem, tak neuhnul…“, a tak podobně. Prostě – všichni jeli, jak nejrychleji uměli, ale každý holt máme jiný „práh rychlosti“.
A pak jsem si uvědomil, jak krásná paralela to je se situací na silnicích. Mám v živé paměti, jak jsem v předvánoční čas šílel po cestě z Českého Krumlova do Prahy, a to za volantem patřím ke kliďasům. Jenže ten den napadl čerstvě sníh… Mokré hlavní silnice, že by se ještě stále bezpečně dalo jet silně nepředpisově, brázdili v čele nekonečných kolon Bludní Holanďané šedesátikilometrovou „rychlostí“, a vydržet to celých 150 km domů, to bylo hodně na morálku. Také to přinášelo dost riskantních situací, kdy prostě někomu „prdly nervy“ a začal předjíždět čáry nečáry.
V tenhle okamžik je vždy dobré uvědomit si jednu věc: vždyť i ten nejpomalejší jede, co mu duševní síly stačí (pokud nenatrefíte na exemplář „homo škudlilus“, který jede šedesát proto, aby ušetřil 0,3 l benzínu). Spousta lidí nejezdí proto, že chce, ale že musí, mají průjem už týden předtím, než vyjedou a s volantem bojují jak sedláci u Chlumce.
Nedávejme jim „sežrat“ jejich nenadanost, určitě vynikají v jiné oblasti, o níž nemáme šajn. Silniční infrastruktura není bitevní pole, ale je tady od toho, abychom se dostali z bodu A do bodu B, a Michael Schumacher také (nejspíš) v provozu nejezdí jak pomatenec, byť pomalejší než on jsou úplně všichni. Buďme tolerantní k těm, pro něž je naše tempo nad jejich síly (byť to kolikrát dá hodně práce), vždy se najdou tací, pro něž budeme ti pomalí zase my. Navíc, a to je největší legrajda – pakliže alespoň trochu dodržujete limity v obcích, tak nakonec zjistíte, že se na běžné okresce stále pohybujete na průměru 60 km/h, ať jedete pilu nebo pohodu. To vždycky po cestě z Východních Čech potkám cvoka, co mu žádné riziko není cizí, a pak se sejdeme v Hradci Králové na prvních semaforech…