---

Na kurz, který se konal minulý týden na parkovišti pražského srazařského a koupacího doupěte Džbán, se sjeli vlastně všichni zásadní pisálci všech tištěných i internetových periodik, přijel Martin Tománek (Motocykl), Karel Táborský (Moto House), který jen fotil a povzbuzoval jezdícího Somíka na 990 SM T a Klárku Gerry Bockovou na Kawě Z750, Kuba Miler, ostřílený okruhář (CEC ČMN Team) a veselá kopa. Své znalosti v ovládání stroje si osvěžili i Petr Poduška a Filip Tichý (Motodeník). Mnozí mužové jsme se ještě rozplývali nad roztomilostí dalších dvou slečen za řídítky, oči nešly neponechat na šikovné endurářce Lucii Moravcové (Supermoto), která má Suzuki DR Big 800 a vodí ji v zatáčkách stejně šikovně mistrně jako loutkoherečka Květoslava Plachetková Máničku v epizodách Spejbla a Hurvínka. Za Čémenka jsem dostal divokou kartu já, takže jsem nabalil krosové hadry, natankoval redakční motorku pro všechno – Hondu Africa Twin a vyrazil se historicky znemožnit.

Teorie nutná,praxe zábavná
Vše začalo úvodním více než hodinovým teoretickým seminářem. Míra Lisý je jedenáctinásobný mistr ČR v trialu a se všemi motorkami bez rozdílu kategorií si pohrává jako kotě s klubíčkem a má náležitý nadhled. Jeho rady rozhodně nejsou od věci. Nesnaží se z vás udělat vymaštěného závodníka. Snaží se vás naopak varovat před různými zapeklitostmi dopravy a ke každému manévru má nějaké vysvětlení, radu, jak s motorkou v takové situaci nakládat. Míra sice pořád opakoval, že jsme profíci a že by nám většinu věcí vůbec říkat nemusel, ale i když občas padla nějaká ta srandička a vtípek, všichni dávali pozor a výuce se věnovali.
Praxe byla vždy mnohem zábavnější, to už vím od střední školy. Takže jsme všichni nasedli na stroje, chopili hefty do dlaní a začali nejprve vykružovat kolečka a osmičky kolem kuželů. Kromě soukromých strojů byly k dispozici i tři stroje, které používá Míra. Ducati Monster 696, H-D Sportster (oba s unikátními padacími rámy) a Yamaha Tricker 250, která měla u všech třech dam ohromný úspěch. Samozřejmě největší atrakcí jsem byl já, jelikož jsem sebou záhy cáknul na Africe o zem. Jojo, obujte si drapáky a běžte na cvičák trénovat smyk předního kola při objíždění kuželů. Haha. Následovalo několik různých slalomů, ve kterých bych „vypichol“ dovednosti Kuby Milera, který si do motoškoly přivezl nejlepší učící motorku – H-D Softail DeLuxe. Stupačkami neustále frézoval asfalt a při poloměru otáčení této obludy mu patří obdiv za všechny úkony, které při slalomu zvládl.

Brzdit na limit, ne víc
Po slalomech jsme se vrhli na brzdění – nejdřív v přímém směru na asfaltu a na písku, poté s vyhýbacím manévrem před překážkou, kterou simuloval sám Míra. Vždy jen kynul rukou, na kterou stranu je potřeba se vyhnout, a jezdec musel rychle zareagovat, brzdit a zatáčet. Komu něco nešlo, dostal individuální přístup. Každou chvíli si nás Míra nebo jeho kolega odchytl a radil, kam se naklonit, jak pracovat se spojkou, s přední či zadní brzdou.

Doporučuji i zkušeným
Nakonec jsme si, jak to tak bývá, po motorkářsku popřáli hodně šťastných kilometrů, dobrý články a hlavně ruce, nohy a páteř bez šroubů. Mně osobně motoškola dala dost. Je dobré si jednoduše ujasnit, na co jsou páčky na motorce, jak dlouho motorka brzdí, co se stane, když přebrzdím přední kolo, jak odhadnout rychlost do zatáčky a jak reagovat, když to přepísknu, anebo jak moc můžu motorku naklonit, aniž bych riskoval pád.
Tato motoškola se vás snaží naučit to, co v normální autoškole nikdo neřeší. Prosté ovládání stroje. V autoškole sice uděláte papíry, ale motorku neovládáte. Tento nebo obdobný kurz mohu za sebe zcela doporučit.
 

Fotogalerie

---