Nejlepší dual sport
Suzuki DR-Z400
Láďa Záruba
No tak dobře, všechno asi neumí, na cestu do Španělska se sériovým sedlem asi nic moc, ale jinak se Suzuki podařilo v DR-Z vytvořit něco, co je dost možná nejlepším dualsportem všech dob.
DR-Z400 se Suzuki fakt povedla. Pravda, designově to není úplný zázrak, ale oči si na ni v pohodě zvyknou a rozhodně neuráží. Je to ovšem bytelná, odolná, na servis nenáročná fantastická motorka s motorem k neutahání, výborným podvozkem a s relativně levnými náhradními díly. Pro úplně vážně míněný offroad je DR-Z 400S sice asi krapet těžká, ale na běžné víkendové offroadové povýletováníčko je jednoduše zlatá.
Alternativy
Půvab DR-Z400S je v tom, že u žádné konkurence nenajdete motorku, která takhle umí terén i silnici s takovou spolehlivostí, tak nenáročnou, tak lehkou, s tak neuvěřitelnými servisními intervaly a za takovou cenu jako DR-Z400.
Vlastně jo, na jednu podobnou motorku bych si vzpomněl
– KLX400. Ale to je opět DR-Z400 jen v zeleném fráčku, kterou jste si svého času mohli koupit, když si Kawasaki a Suzuki na chvíli tak trochu nesmyslně plácly, že jako teď budou spolu kámošit. Při výběru jste mohli okrajově zvážit ještě tak 450/530 EXC nebo XR400R, ale popravdě, v souhrnu vlastností a ve své objemové třídě DR-Z400S konkurenci neměla. Kombinace všech dobrých vlastností taky vystřelila DR-Z400S na špičku popularity a nebýt těch bruselských pupíků přes čoudíky, mohla se prodávat dodnes. Tahle motorka se dost možná jednou stane legendou.
Historie 2000
DR-Z400 poprvé vyjela z Hamamatsu na přelomu let 1999 a „Y2K“ jako nástupce vzduchové DR350, původně jako ostré enduro DR-Z400K se čtyřdobým motorem o výkonu 48 koní, nakopávačkou, plastovou nádrží a šoupátkovým Keihinem FCR 39. Téměř současně vyjela i verze DR-Z400E s elektrickým startérem, kromě čudlíkového startování stejná jako DR-Z400K.
2002
K oběma verzím přichází toho roku „pidlivizovanější“, na silniční provoz homologovaná DR-Z400S s elektrickým startováním. Bohužel ale kvůli těm homologacím přišla o šoupátkový Keihin FCR 39, jehož místo zaujal rovnotlaký prďola od Mikuniho. DR-Z400S ale dostala předělané (a lepší) pérování, větší přední homologované světlo, plechovou nádrž a vylepšený napínák rozvodového řetězu, který do té doby býval zdrojem poruch.
2006
DR-Z400SM: supermoto, 17palcová kola, delší kyvná vidlice z RM-Z, větší brzdy, vpředu USD, plechová nádrž, ale esemko už v našem sekáči bylo.
Úpravy
DR-Z400S je vděčná motorka na úpravy. Ve standardu je DR-Z400S tak ze 70?% do terénu a z 30?% na silnici, takže dost lidí si sehnalo silniční kola a přehazuje. V terénu i na silnici se vám vyplatí vyříznout větší díru do airboxu, na webu to najdete jako „DRZ 3x3 mod“, a do terénu to chce vymyslet něco s kontaktem pohotovostního stojánku. Stojánek má slabou pružinu a při hrbolaté jízdě vám proto lítá, takže místo přidání plynu vám na zoraném poli nebo na doskoku vypne motor. Neříkáme ale rovnou kontakt přemostit, protože pak byste neměli žádné protiblbostní hlídání proti rozjetí s vyklopeným stojánkem.
Kdo se k němu dostane, tomu bude DR-Z hodně vděčná za FCR karburátor (je zapotřebí i jiný bovden plynu). Otevřený výfuk je na zvážení. Asi něco přinese, ale zase na co je vám uřvaný výfuk v lese?
A vyndejte si už konečně ty gumový nesmysly ze stupaček.
Koupě
Jako ojetina si DRZ docela drží cenu. Ono se ví, že to je dobrá motorka, že je spolehlivá, a navíc už ji novou nekoupíte. A to se na trh ojetin promítá. Při koupi záleží na tom, jak se k ní choval předchozí majitel. Někdo totiž na spolehlivost a dlouhé servisní intervaly hřešil, myslel si, že může jen jezdit a lít do ní benzín.
Fotogalerie