---

Vedle Yamahy Tmax a Suzuki Burgman platil za stálici na maxiskútrovém nebi šestistovkový Silver Wing, jehož tvary však za posledních pár let už moc lidí ke koupi nevybízely, a tak nadešel čas na změnu identity. SW-T600, jak se předělané „Stříbrné křídlo“ nově jmenuje, má potenciál vrátit se opět na špičky hitparád.

Manažerská klasa
Už když jsem loni testoval čtyřkilo, říkal jsem si, že šestistovka je jen otázkou času. A nezapírám, že jsem tu čtyřstovku bral jako takového předskokana, kde jsem si ověřil kvalitu celkového konceptu a v duchu se už těšil, až bude uvnitř dupat velký motor. Honda mé tužby splnila prakticky beze zbytku, protože až na ten motor je šestikilo úplně stejné jako jeho menší starší ségra.
Bylo by to od velké Há zarážející, kdyby se pouštěla do nějakých velkých experimentů. Hlavně u designu mám pocit, že se dá už jen zkazit. Prostě se mi to takhle líbí asi ze všech maxiskútrů nejvíc. Není to okázalý luxus s cingrlátky, ale taková ta manažerská klasa, kolem které se sice neseběhne tlupa Italů, držících se za hlavy a řvoucích „Bella, bellisima!“, ovšem když přijedete v obleku na jednání o nějakém středně velkém byznysu, nebude to úplně out. Pěkná barva, střízlivé tvary a pěkné detaily prostě povyšují SW-T nad rámec běžných skútrů.
 

Do detailu
Právě promyšlené detaily mě u Hondy potěšily snad ještě víc než motor, k němuž se za chvíli dostanu. Nečekejte hodinky s vodotryskem a předpověď počasí, jenom prostě jsem na SW-T našel všechno, co jsem si říkal, že by maxiskútr za 215 tisíc měl mít. Tedy vlastně až na dvě drobnosti – chybí varovné blikače, což mě tedy skutečně zarazilo, a podsedlový prostor postrádá osvětlení, což jen zamrzelo.
Přístrojovka je designově maximálně povedená a nevadí vám se na ni koukat celý den, což u některých jiných skútrů (hlavně těch menších) míváte problémy rozdýchat po půlhodince v sedle. Otáčkoměr sice u variátorové pohonné jednotky je jen do počtu, ale vypadá hezky, palivoměr a teploměr potěší vždy a digidisplej umí kromě hodin a kilometrů i průměrnou spotřebu.
Nejvíce mě na velkých skútrech a vlastně motorkách obecně dokáže vytočit, když zjistím, že se kapotami zbůhdarma plýtvalo a neukrývají žádný úložný prostor. V tomto ohledu jsem na SW-T vrněl blahem jak přežraný kocour, protože před řídítky je jak hluboká uzamykatelná schránka (doklady, rukavice, prostě vše, co nechcete dát bez boje a potřebujete mít při ruce), tak mělčí neuzamykatelná, která má ještě takovou vtipnou zarážku, již jsem využíval na čipovou kartu od garáže. Do které, když jsem sjížděl, tak jsem nemusel držet jednou rukou brzdu, protože tahle loď má i „ručku“, která podle mého taky do výbavy maxiskútru zásadně patří.
Když překousnete absenci osvětlení, není prostoru pod sedlem zvedaném plynovým tlumičem co vytknout. Je obrovský, vejdou se dvě velké integrálky a kolem zbývá ještě docela dost místa! Být ten podsedlák prosklený, převážím v něm svou tříletou dceru, vešla by se bez problémů. Na motorce nesmějí jezdit děti do 12 let, ale nikde není psáno, od kolika se jezdí v motorce…

Dálniční typ
Hodně jsem byl samozřejmě zvědavý na motor. Čtyřkilo bylo fajn, ale prostě tam bylo cítit, že je celý skútr přichystaný pro něco silnějšího. Šestistovka je ale už o něčem jiném a tady nemohu říct proti dynamickým vlastnostem zhola nic. Jasně, skútr má čtvrt tuny a pohání ho dvouválec, takže vygumovaná černá čára po vás při rozjezdu z místa nikdy nezůstane, ale kilo máte na tachometru natošup a když se jen trochu zapomenete při předjíždění, zjistíte, že 160 km/h není jen papírová hodnota maximálky. Kilo pade je běžná cestovka, při níž se sice musíte trochu poprat s aerodynamikou (velké plexi vás od 130 km/h trochu přitahuje dopředu), ale dá se vydržet dlouhodobě a ani šestilitrová spotřeba mi při tomto kvapíku nepřišla úplně zlá.
Za celý test jsem měl průměr 5,3 litru na sto, což je na skútr celkem dost, jenže ono to SW-T je skútr, řekl bych, spíš jen tak „na vedlejšák“. Mně mnohem víc přišlo jako cestovní motorka. Velká pohodlná cestovní motorka, která mě neobtěžuje nutností řadit. Předjíždění na okreskách je zcela bezproblémové, vibrace motoru spíš žádné, vlastnosti podvozku adekvátní určení. Žádné drncátko, ale pěkně měkoučké pohodlíčko, což na druhou stranu ve spojení s ocelovým rámem znamená, že táhlé zákruty „na ucho“ nebudou vaším největším kámošem, ale na tyhle kratochvíle si člověk pořizuje jiné stroje. Trochu přemýšlení dopředu vyžadují také brzdy, které byste při plném zatížení a brzdění z vysoké rychlosti mohli snadno dostat do úzkých. Při běžném používání jsou však bezproblémové.

Cesťák s variátorem
Proti běžným cesťákům má SW-T600 spoustu výhod. Žádná motorka není a logicky nemůže mít tak báječnou ovladatelnost jako nízký skútr. Honda je na tom dokonce tak dobře, že mě ukolíbala pocitem naprosté nezranitelnosti, takže jsem se zcela trapně a ostudně vyválel při otáčení v nulové rychlosti. Prostě čtvrt tuny v určitou chvíli neokecáte, ale chce to hodně si tenhle fakt připomínat, protože na SW-T jsou ta kila vážně znát snad jen při couvání.
Další výhodou je zcela neporovnatelný komfort. Nohy si můžete složit pod sebe, nebo natáhnout dopředu (já je měl skoro propnuté!), sedlo je pohodlné i na delší cestu, plexi veliké a ochrana proti povětří je tak dobrá, že moje Kytí, která absolvovala 170?km v lijavci, měla mokré akorát rukavice a vršek helmy. Takhle vás hýčkají akorát velké cesťáky, které také stojí neporovnatelně víc (a nohy si takhle nenatáhnete na žádném).
Další velké plus je ten úložný prostor. Když chcete něco dát na motorku, musíte mít kufry, které vás zaprvé rozšiřují a zadruhé mění těžiště a zhoršují ovladatelnost. Tady máte všechno „v břiše“ a když jedete hodně daleko a ve dvou, dáte maximálně topcase a bágl mezi nohy. Prostě až se budete koukat po nějakém tom GSX-F, CBF nebo Diversionu s kufry, zkuste hodit za hlavu předsudky a popřemýšlejte, jestli by se vám nehodil nějaký maxiskútr. Hondu SW-T600 vám s klidem doporučím.

Skútr do testu zapůjčila firma Honda ČR.

Fotogalerie

---