---

Pro rozšifrování zkratky názvu si pod písmenem V představme rychlost, zbytek je snadno srozumitelný, jednoduše maximální, a tak to u tohoto stroje prostě je. Ve své originalitě jde o těžko zařaditelný motocykl, snad někam na pomezí chopperu a dragsteru.

V-boost pro koně
Jeho příběh začal už v roce 1984 a původně šlo o projekt oslovující hlavně americký motocyklový trh. V základu jsme našli upravený čtyřdobý, kapalinou chlazený čtyřválec do V, použitý předtím v cestovním modelu XVZ12. Šlo o to, zvětšit jeho výkon z původních 98 koní k co nejbrutálnějším hodnotám. Povedlo se to až k hranici v té době velice úctyhodných 145 koní za pomoci nových ventilů, lehčího pístu, předělaného rozvodu vačkového hřídele a především přidáním takzvaného V-boost systému. To je velice zajímavé zařízení, které postupně, počínaje 6000 otáčkami, otevíralo elektromotorkem spojení mezi pravým a levým sacím kanálem a umožňovalo každému válci využívat hned dva ze čtyř karburátorů značky Mikuni. Výsledkem byla ničivá síla přenášená přes kloubový hřídel na zadní kolo. Ovšem zde je nutné doplnit, že ne všechny motocykly přicházející na evropský trh používaly toto zázračné zařízení zvyšující tlak v krevním oběhu.
V případě, když si dnes pořizujete V-maxe z druhé ruky, je potřeba pohlídat si základní parametry stroje, tedy uvedený výkon nebo zda zrychlení
z 0 na 100 km/h dosáhnete za 3,1 sekundy a stroj přitom disponuje točivým momentem 122 Nm při 7500 otáčkách za minutu. Do republiky totiž svého času zamířila přes západní hranici spousta ojetých stokoňových verzí a jejich předělání, pokud se tak už v průběhu let nestalo, by mohlo zvýšit pořizovací náklady. Už před lety se ale u nás mohly sehnat i výkonné verze dovezené přímo ze severoamerického kontinentu, ze Spojených států či Kanady. Poznáte je snadno, pokud si předchozí majitel nevyměnil tachometr, najdete na přístrojovém panelu údaje o rychlosti udávané v mílích.

Přes 20 let výroby
V-max prošel za dobu výroby mnoha úpravami, záleží tedy také na ročníku, protože během času se na něm leccos proměnilo. Přinášel to jednak technický rozvoj, a také změna předpisů, například těch ekologických, nebo hlukových omezení. Mezi největší změny směrem k lepším jízdním vlastnostem patřila například výměna předních teleskopických vidlic ze 40 na 43?mm a rekonstrukcí prošly také svého času dost kritizované brzdy (1993). Na novějších ročnících už najdete vepředu dva kotouče o průměru 298?mm, brzděné čtyřpístkovými třmeny, vzadu pak jeden kotouč o průměru 282?mm s dvoupístkovým třmenem.
V roce 1990 byl V-max vybaven digitálním zapalováním, o rok později přísné evropské normy upravily výfuk a výkon stroje bez V-boostu klesl ze 104 na 95 koní. Vývoj nezastavíte, a tak co stačilo dříve, dnes už příliš neobstojí, například dvojitý trubkový rám nebo hmotnost 262?kg bez náplní, tedy kolem 283?kg s plnou nádrží. A tak je potřeba ke slovu maximální také začít maximálně trénovat, jak nejlépe a bez úrazu zdvihnout motocykl z postranního stojánku.
V-max byl motocykl plný překvapení, to další skrývá umístění nádrže. Tu má totiž stroj schovanou pod sedlem, před sebou máte jen atrapu. Postranní kryty totiž nepřivádějí vzduch ke karburátorům, jak by se mohlo na první pohled zdát. Velikost motoru a přístrojový panel by stejně nedovoloval v těchto místech použití nějaké větší nádrže, a tak bylo toto konstrukční řešení docela logické. Opravdová pod sedlem umístěná nádrž ale pojme jen patnáct litrů paliva, což také není žádné závratné číslo, takže k maximálním hodnotám je potřeba přičíst i častější zastávku u benzínové pumpy, což sice může trochu ovlivnit způsob jízdy, ale kdo si pořídí V-maxe, určitě ho nemá proto, aby se ploužil po městě. Maximální jsou totiž také adrenalinové zážitky.

Jako jehly v kupce sena
Nebude také úplně jednoduché si svého V-maxe najít, kultovního motocyklu se chce totiž málokdo zbavovat, i když už jde o poněkud starší ročníky. Není divu, že si majitelé nestěžují, ale maximálně vyzdvihují přednosti tohoto modelu. Můžete tak od nich často slyšet věty jako „Maximální spokojenost a naplnění očekávání“ nebo „Nelze k ničemu přirovnat“ či jednoduše „Výkon, spolehlivost, vzhled“.
Mezi nedostatky se opakovaně objevuje postesknutí nad malou nádrží. Udávaný dojezd se tak pohybuje někde od hranice 170 do 250 kilometrů. Už jsme se dotkli spolehlivosti brzd, tady se hodně projevuje ročník výroby. Od výborného hodnocení až k velice průměrnému. Zážitky, které vás
s V-maxem čekají, však rozhodně průměrné nebudou.

Fotogalerie

---