---

Malá i velká Inazuma jsou skoro k nerozeznání, rozdíl je víceméně jen v tom, že sedmpade jezdila od roku 1997 a velká od roku 1999. I když zvěsti o tom, že malá Inazuma přišla na svět ještě o dva roky dříve, nejsou úplně mimo mísu – vyznat se v modelech, které jezdily a jezdí na japonském trhu, je poměrně složité a anály Suzuki hovoří jako o startovacím už o letopočtu 1994, kdy zároveň zaplavily trh GSF Bandity.

Klasický ROCK
Inazuma je designově dle mého oka velmi podařená motorka, na nic si nehraje a využívá velmi decentní formou všechny klady úplně jednoduché koncepce. Však také v nabídce Suzuki měla oslovit ty, kterým byl Bandit příliš sportovní – byl to vlastně přímý konkurent Yamahy XJR.
Ocelový rám není tak avantgardní v oblasti nádrže jako u Banditů, nádrž není přilepená sportovně svrchu, ale užší stavbu rámu krásně poklasicku překrývá. Nádrž má jednoduché kulaté tvary a trošku banánové prohnutí, což připomíná staré časy a café, nikoli latte, ale café racery. Klasické odkoňované vzduch-olej
GSX-R750/1100 z konce osmdesátek vzhledově krásně zapadá, stejně jako obyčejné kulaté chromované světlo, obyčejné kulaté chromované budíky, obyčejná nerezová výfuková koncovka typu bojler či obyčejné dvě zadní pružicí jednotky.
Dvanáctistovku poznáte podle zlatých výkonnějších čtyřpístových Brembo kusadel na předku (místo menších černých dvoupístů na 750) a v sérii leštěných bočních víček na motoru. Trošku jinak je čalouněné sedlo. Jinak máte u obou verzí vše stejné – podvozek, hranatá zrcátka, malý olejový chladič, hliníkovou kývačku, madlo pro spolujezdce i přítomnost centrálního stojanu.

Řemeslo se raduje
Je to jedna z posledních motorek, na které vidíte řemeslo. Rám je ocelový a leskle barvený, svary parádní, žádné dnešní matné ošoupatelné a rychlestárnoucí módní matné povrchy. Žádný z detailů dílů stroje není ani extrémně drahý, ani odfláknutý, motorka jako celek působí robustně a dospěle. Je to mašina, za kterou se prostě nebudete stydět.
Je velmi pohodlná a dává dojem bezpečí a klidu. U sedmpade je to způsobeno poměrně velkou absencí výkonu (na kredit životnosti agregátu) a měkkým podvozkem – 86 koní a 67 Nm opravdu není ke kilům a velikosti stroje žádná ultrahodnota a když pojedete naložení, budete muset častěji podřazovat o dva kvalty.
Dvanáctikilo je samozřejmě v pohodě, to má síly o ohromný kus víc. O dost líp brzdí na předku, ale silné čtyřpísty zase nepobírá vidlice, kterou ostrým brzděním zapíchnete natvrdo do dorazů.
Spotřeba se díky karburátorům a seřízení hodně liší. Bohužel nějaký enormní rozdíl mezi oběma motory ve spotřebě není, jelikož sedmpade je dost slabá, a tak jí dáváte i při normální jízdě daleko víc nažrat. Dvanáctka běží volně a pokud do ní nelijete pořád plný plyn, není důvod, aby žrala. U Banditů je to nemlich totéž. Dá se jezdit prdlavka za pět a půl na stovku nebo za deset při plném plynu. Běžných
6–6,5 l/100?km umí oba stroje při plus mínus předpisové jízdě v klidu.

Kvalitní gumy nutnost
U dvanáctistovky motor funguje, ale o to víc běduje podvozek. Stavba stroje nepatří samozřejmě jako u žádných jiných ocelových naháčů ve vyšších rychlostech k nejklidnějším, ovšem rámu nejvíce hatí jeho práci pérování. Přední vidlice je stejně žalostná jako na všech Banditech, přítomnost zadních teleskopů bez přepákování citlivosti a progresivitě také moc nepřidala. Kdo normálně jezdí, podvozek ocení naopak jako velmi komfortní a pro české silnice poměrně dost chápavý. Jakmile ale nasadíte do zatáček, musíte mít aspoň hodně dobré obutí – na to je stroj citlivý. Stroj se začne se svými kily zneklidňovat a měkké pružiny a chabé tlumení bez možnosti zásadní regulace hmotnost prostě neukočírují. Samozřejmě jde podvozek přepružinovat – mašina získá na svižnosti, ale ztratí své kouzlo rozvážnosti.
Problém mohou mít vyšší postavy, stroj je sice dlouhý, ale jakmile ho zasednete, nemusíte mít ani moc těžkou tandemistku, bagáž, ani velký oběd v žaludku, ale stroj si prostě sedne. Při parkování pak máte chodidla na zemi, kolena u brady a pošlapující obkročmo velké nádrže tak nedůstojně vypadáte jako mimino na plastovém odstrkovadle.

Bude i po letech
Inazuma je motorka, která vám už neztratí moc z ceny, pokud bude pěkná a vy ji nezničíte. Spolehlivá bude i za dalších deset, patnáct let a vzhledově rozhodně neurazí. Navíc jich není tolik jako Banďourů, které tak trochu nahradily Jawy 350. Motor Inazumy je věčný, elektronika kromě zapalování a přerušovače blinkrů pod plasty žádná není. Nemá se co pokazit. A je to pěkná motorka.

---