---

Z dnešního pohledu je i Bandit těžká neohrabaná věc, ale v roce 1995 bylo všechno jinak. Suzuki se toho roku stala králem, její horká novinka, Bandit 600, prodávaná v nahaté nebo polokapotované verzi, mizela z obchodů rychlostí neuvěřitelnou – a to prosím za normální cenu. V takové Francii jste snad ani na jinou motorku nenarazili, ale to je o téhle zemi známé, že zde frčí nahotiny střední třídy. Bandit, to totiž nebyl naháč, nýbrž roadster, tedy motorka s určitým sportovním projevem a trochu víc sexy než ostatní stroje postavené podle receptu „jakýkoli vzduchem chlazený motor zamontovaný do jednoduchého páteřového rámu a k tomu chromované světlo a budíky“.
Bandit vnesl svěží vítr do motorkářského života – nebyl to streetfighter, tohle označení tehdy patřilo jen garážovým výtvorům, ale byl to takový sportovec pro každý den. Pohodlný, ale rošťák. Motor původně z GSX-F nebyl ani moc seškrcený (z 86 na 78 koní), rám nebyl schovaný, ale naopak pěkně přiznaný a hlavně dvojitý páteřový, vzadu místo dvou klasických jednotek pracoval centrál. Dneska se nad tím možná pousmějeme, ale tenkrát to bylo NĚCO! A hlavně ten svěží vzhled, tak odlišný od korábů typu XJR (a to ještě byla dynamicky tvarovaná novinka).

Dobře vychlazená dvanáctka
O rok později, v roce 1996, dostala prodejně mega úspěšná šestistovka sourozence a tím bylo definitivně zaděláno na legendu. Do jen mírně upraveného rámu totiž v Suzuki namontovali velkou dvanáctistovku, která nikterak nezakrývala svůj původ ve starých spolehlivých GSX-R, a to teprve byl mazec. Čtyřpístkové brzdy místo dvoupístků, hliníková kyvka, hydraulicky ovládaná spojka, široká superbiková kola namísto dnes již nepříliš oblíbených gum 110/150, hliníková koncovka výfuku…
No a hlavně ten motor. Ještě dnes, když se na velkém Banditovi svezete, budete z toho motoru paf. Jak tenhle čtyřválec táhne, je neuvěřitelné – prostě velký objem ještě neomezovaný žádnými katalyzátory a podobnými serepetičkami. Černě natřený vzducháč (šestka byla v barvě hliníku) sice byl proti GSX-R výrazně seškrcen, z téměř 140 koní jich nezbyla ani celá stovka, ale zaprvé jste jich na dynamometru pravidelně naměřili více a zadruhé vám to mohlo být jedno. Protože na nahatou motorku to bylo ažaž, u těchto strojů se hraje hlavně na krouťák. A v téhle oblasti je velký Banďour doslova virtuos, maximum přes 90 newtonmetrů přicházelo v pouhých 4500 otáčkách! Proto v motoru mohlo zůstat pět převodových stupňů, zatímco šestikilo potřebovalo k životu šestikvalt. U něj se o nějakých extra zážitcích z dynamické jízdy mluvit nedalo, výkon byl zvladatelný i pro méně pokročilé piloty a přicházel až v otáčkových výšinách. A hlavně ty koně táhly téměř stejnou hmotnost jako u dvanáctistovky.

Poctivá práce
Právě hmotnost byla další z atributů, které z Bandita dělaly sportovní stroj. Co má XJR prázdné, to Bandit ukáže na váze i s plnou nádrží, a to je sakra rozdíl. Přes dvě stě třicet kilo není málo, ale ani z dnešního pohledu to není nikterak šílená cifra.
Důležitější je, kde ta kila jsou, a to už je trochu smutnější písnička – prostě motorce z roku 1995 se o nějaké centralizaci hmoty ani nezdálo. Zase vás může těšit, že tady je všechno ještě „poctivé“, však se podívejte na ty velké páčky, masivní držáky stupaček, záchyt reakce zadní brzdy, no prostě všechno. Žádný div, že odpružení s touhle skládačkou má trochu těžší práci, jíž nepomáhají ani klasicky těžká a celkem měkká kola (zase jdou dobře opravit), a taková přední vidlice byla hodně měkká už jako nová. Dlužno však podotknout, že z konkurence má Bandit suverénně nejsportovnější podvozek, a kdo se trochu rozšoupne a namontuje podvozkový kit od některé renomované firmy (vzhledem k rozšířenosti Banditů je toho k dostání dost), posune motorku o pěkných pár levelů výš.
Hmotnost mírně souvisí i s docela bohatou výbavou. Pod sedlem je slušné místo, stojánek je boční i centrální, nechybějí madla pro spolujezdce (šestka je zpočátku neměla) a mezi pěknými a přehlednými chromovanými budíky, v nichž sídlí otáčkoměr a tachometr, má dvanáctistovka i palivoměr. Navíc se podívejte na výfuková kolena – ani po těch dlouhých letech nebývají rezavá, rozhodně vypadají lépe než na leckteré současné, třeba rok staré motorce.

Potěší i dnes
Bandity první generace mají pořád co říct i dnes. Jasně, musíte počítat s tím, že si kupujete koncepčně starou motorku, u níž ale dokážete hlavně jízdní vlastnosti výrazně vylepšit třeba jen tím, že budete pravidelně měnit olej ve vidlích a obouvat rozumné pneumatiky. Tahle ikona se vám odvděčí svou nezničitelností, protože pokud ji nehodíte někde panna-orel do lesa, není důvod, proč by s vámi nezestárla do důchodu. Motory jsou pověstné svými statisícovými nájezdy a jejich jemný chod a masivní zátah vás budou bavit ještě dnes. A svým designem Bandit neurazí ani v konkurenci posledních výkřiků hi-tech módy. Žádný div, že si vydobyl místo v Top 10 naší ankety. Já osobně jsem ho dokonce tipoval na celkového vítěze…

Fotogalerie

---