Před výkonem zapracovat
Zajíždění včera, dnes a zítra
Časy se mění, technologie jakbysmet a fámy o správném přístupu ke stroji je potřeba čas od času aktualizovat. Dnes jsem se rozhodl urovnat zvěsti a mýty o správném zajíždění.
Otázku zajíždění jsem řešil s dlouholetým vedoucím servisu Ymoto v pražské Vrbově ulici Milanem Štumpou. Mluvili jsme především o zajíždění moderních motocyklů, jak nových, tak po nějaké zásadnější opravě.
Dnes se již při zajíždění nemusí řešit problémy s případným zadřením. Motory jsou z výroby konstruované o dost jinak než před lety, mají jiné výrobní tolerance a ani písty ve válcích a kluzná ložiska klikovek nejsou tak náchylná k přidření. Jde tedy jen o jakési zapracování motoru. Zde je potřeba hned rozdělit stroje na dvoudobé, které jsou na zajíždění poměrně specifické a zmíním se o nich krátce níže, a stroje čtyřdobé.
Dále je zřejmé, že čím silnější motor stroj má, tím méně se při jízdě namáhá. Slabý stroj – míněna čtyřdobá dvěstěpadesátka, stopětadvacítka a slabší – se musí zajíždět mnohem šetrněji, protože i při předpisovém jízdním tempu se mnohdy dostáváte k nutnosti plného plynu a to není při záběhu vůbec dobře. Stroje, které mají výkonu i krouťáku zásobu, se de facto cíleně nezajíždějí. Je u nich jen potřeba dodržet několik faktorů, které samozřejmě ještě o to víc platí pro ony stroje slabé.
1. Trasa
V první řadě si na zajetí stroje, které se dnes od výrobce paušálně pohybuje v rozmezí 1000–1500?km, vyberte nějakou nebo nějaké delší trasy. Je nesmysl zajíždět stroj při dvacetikilometrových cukačkách do práce a z práce. Motor by se měl ohřát, díky roztažnostem materiálů získá správné pracovní vůle, olej je ohřátý a správně maže a v takovém případě je zapracování drsných třecích ploch z výroby ideální.
2. Rytmus
Určitě nejezděte naložení, a už vůbec ne ve dvou. Jeďte předpisově a hodně měňte jízdní rytmus. Poslouchejte motor a vnímejte vibrace. Jakmile podtáčíte na těžký kvalt, písty, které jsou dnes tenké jak popelníky, se na ojničním čepu začnou vrtět a cinkat a opracování ploch je totálně špatné. Navíc vibracemi uvnitř motoru trpí ojnice, ložiska, převodovka... Motor se nesmí podtáčet, přetáčet ani moc zatěžovat.
Ještě podotknu, že každý motor produkuje ve všech otáčkových pásmech určité množství vnitřních vibrací a pulzů, při kterých se jednotlivé díly zapracovávají různě. Uvědomte si, ať už u jednoválce, nebo čtyřválce, kolik pulzů jde do řetězu například při podtáčení motoru. Když se podíváte za jízdy pod sebe, vidíte, jak řetěz drnčí nahoru a dolů. Tyto rázy díky silentbloku v rozetě a váze stroje moc necítíme, ale převody a vnitřek stroje je cítí. A jelikož je potřeba, aby se vnitřek motoru opracovával souměrně, musí se i měnit otáčky – vibrační pásma.
Každý motor má i nepříjemné, tzv. rezonanční pásmo, kde se sejdou nedokonalosti konstrukce motoru, a v tomto otáčkovém spektru se motoru ani jezdci většinou nelíbí. Jsou to ty otáčky, kde se třeba rozezní nádrž nebo rozskřípají plasty, motor zhrubne a jeví se trošku jako poničený. Tomuto pásmu otáček se spíše vyhýbejte – po zajetí se většinou hodně uklidní.
Kromě motoru samotného se zapracovává i převodovka, důležité je hodně řadit a používat plus mínus stejně všechy kvalty. Když pojedete město-okreska--město-okreska..., akorát to tak vychází. Z toho plyne, že ani se silným strojem, jako je R1, se na dálnici při záběhu nejezdí.
3. Prvních 1000?km
Prvních tisíc kilometrů je pro zajíždění nejdůležitějších. Jak písty, válce, ozubená kola, tak kluzná ložiska klikovky a vaček se potřebují pěkně zapracovat. Olej z výroby i v japonské supersportovní motorce je lidově řečeno pěkná kejda. Jedná se o normální minerál, který dovoluje materiálům opotřebení a zajetí. Pokud je výrobcem dána lhůta na první výměnu 1000?km, vyjížďku uzpůsobte tak, abyste přijeli raději v 800?km než třeba ve 1200?km. Uvědomte si, že po prvních 200–500?km se v motoru vytvoří ze zajížděcího oleje doslova brusná pasta, která všude, kam má olej přijít, vteče a všechny pohyblivé třecí části pomáhá opracovat. Je ale nutné ji včas vyměnit. Ideální je tedy olej vypustit hned po vyjížďce.
Resumé
Zajíždění není dogma, které se musí přesně podle manuálu výrobce dodržovat. Důležité je cítit stroj, trošku si představit, co se uvnitř odehrává, a podle toho jednat.
Pro info
• Vzducháče rozhodně potřebují okolní teplotu v normálních mezích – čili ideálně mezi 10–25
stupni Celsia. Budete-li zajíždět v zimě, nebo naopak ve velkém hicu, je potřeba brát ohledy a motor opravdu netrápit.
• Ze zkušeností servisů se nedoporučuje přimíchávat vůbec žádná „vylepšující“ aditiva. Motocyklový motor to nemá rád, ty s mokrou spojkou a společnou olejovou náplní mají pak problémy s udržením výkonu – klouže spojka.
• Dvoutakty jsou kapitolou samou pro sebe. Záleží, jestli mají přimazávání oddělené, nebo jestli mícháte olej do benzínu při tankování přímo do nádrže – v tom případě dáváte oleje víc. Nutné je přenastavení karburátoru na bohatší směs vzduchovým šroubkem a většinou i jehlou v šoupátku. Při jízdě je dvoutakt háklivý na lehký plyn ve vyšších otáčkách a déle zavřený plyn, kdy se méně maže a může se tak zadřít. Dlouhá zátěž v kopci mu také nesvědčí.
• Ostré speciály nebo motokrosové stroje se dnes skoro ani nezajíždějí. Záběh je sotva pár motohodin. Takové stroje ale mají přísné servisní intervaly a preventivní výměny některých drahých dílů.
Fotogalerie
Komentáře k článku
[
]
[
]
Přidat komentář