Nostalgický galuskáč
Honda NS400R
Po delší době jsem si do této rubriky vybral jeden technický špíček, cenově ovšem docela dostupný, a to tříválcové dvoudobé supersportovní véčko NS400R, civilní verzi závodní GP Hondy NSR500.
Závodní NSR500 debutovala na okruzích nejvyšší třídy GP500 v roce 1984 a hned rok nato Honda připravila její civilní verzi NS400R. Mašina samozřejmě musela být ušetřena těch tehdy nejzávodnějších technologií, musela být schopna konkurovat cenou, splnit homologace pro běžný provoz, ale zároveň silně připomínat závodní předlohu.
V3 2T – Honda překvapuje
Přitom motor 400 V3 90° se dvěma válci vpřed a jedním vprostřed nahoru nemá technicky se závodním NSR500 V4 o rozevření válců 112 stupňů nic společného. Ojniční čepy jsou jednoduše v jedné řadě – přímce, žádné přesazování jako u řadového 2T dvouválce se nepoužilo. Chlazení je vodní, takže se předešlo zbytečným teplotním výkyvům a následnému zadření.
Agregát je každopádně zvláštní, neobvyklý, kromě nepoužívané konstrukce V3 je dvoutakt zajímavý výfukovou přívěrou, která je ale pouze na spodních dvou válcích. Vrchní válec je přívěry postaru oproštěn a má tedy jiné pracovní podmínky. Celé to mělo zlepšit průběh nižších a středních otáček, hlavně pod 5000. Nicméně pod touto metou motor stejně nejede, od pěti začíná chytat dech, na sedmi se pak začíná dít hodně věcí. Je to ryzí motorka, která vám zprostředkuje závodnické jízdní dojmy.
Honda objem motoru zmenšila na 400 kubíků záměrně, půllitr by byl pro normální lidi příliš silný a navíc by pro silniční použití stejně museli vyvinout jiné kartery i zbytek motoru – kdyby použili závodní motor pro civil, konkurence by hned viděla, co tehdy vidět nesměla. Takže bylo jednodušší udělat zcela nový tříválec s přijatelnějším výkonem a možná i spotřebou paliva, i když ta je i u čtyřstovky zásadní ranou pod pas. Kdo si myslí, že 10 l/100?km je velké číslo, tak není. Pokud se tahá, což dvoutakt docela požaduje, aby se neucpal vlastními nedopalky a výkaly, nad desítkou se teprve začíná. A k tomu připočtěte, co propálíte drahého oleje a zabijete svíček občasným ulitím, a máte prasátko pod kladívkem.
Hliník dřív než jiní
Na podvozku stroje je geniální jednoduchost a na svou dobu nesmírně nadčasové využití hliníku na celý rám i kývačku. Konkurenční stroje v pětaosmdesátém byly vesměs ještě, s prominutím, železo-litinové.
Zvláštností jsou plechová šroubovaná kola – paprsky totiž nejsou lité, ale seskládané z plechových plátů a sešroubované k ráfku. Je to taková specialita, kterou Honda na pár modelech použila, ale nakonec se zjistilo, že konstrukce není ani super levná, ani super pevná, ani nijak jinak význačná, a tak se dále nepoužívala.
Pro znalce
Pro mlaďochy zvyklé na dnešní líbivé hodné šestistovky je tahle mašina drahá a nepraktická a při řízení rozhodně vyžaduje dost zkušeností. I když má stroj v sériovém provedení „jenom“ 72 koní, věřte, že z dvoudobého agregátu jsou o dost vzteklejší než z jakéhokoliv čtyřtaktu.
Pokud umíte řadit a držet motor mezi sedmi a konečnými deseti tisíci, budete hodně svižní, a i když má mašina z dnešního pohledu obuté galusky (nebo možná právě proto?), ukáže záda i podstatně modernějším strojům. Ale o to asi dnes nepůjde. Kdo si takový stroj pořídí (u nás v republice jich je jen několik), dá ho pravděpodobně velmi dobře do pořádku a bude na něm v dobové kombinéze vyjíždět při slunečných odpoledních a čas od času se pro zpestření vydá na okruh, na kterém se sveze raději na 70?%, aby stroj neponičil uhoněním ani pádem.
Větší postavy se na NS nevejdou, malinký rozvor a celkově nízká stavba dělají z mašiny na evropské poměry tak trochu tříčtvrteční motorku, což je dobrý fór. Na silnici si ji dnes většina na první pohled z dálky splete se stopětadvacítkou, jenže ta nemá v sériovce maximálku 202 km/h.
A samozřejmě jako každý dvoutakt i tento lze ladit.
Zkušenosti nutné
Díky velmi dobrému zpracování, výkonu, ovladatelnosti a celkově nádherné závodní image se tahle mašina ve světě dost chytla, a i když se vyráběla jen dva roky, dají se i dnes najít po Evropě pěkné a zachovalé kousky.
Pokud byste tuhletu krásku začali shánět, určitě se snažte najít kousek co možná nejvíc původní. Nemluvím jen o kapotážích s originál polepy, ale i o kývačce, kolech, brzdových aparátech a také motoru, karburátorech a výfucích. Stejně jako každý jiný dvoutakt, i tato motorka prodělala mezi majiteli různé formy tuningu, což dnes motorce cenu a originalitu kazí. Manuály s dostatečnými informacemi k nastavení a opravám stroje jsou na internetu volně dostupné, díly se dají přes internet za rozumné peníze zajistit rovněž.
Fotogalerie
