---

Yamaha postavila bez pár cenťáků ve všech směrech dospělé enduro, které doplnila na sedmnáctkách obutým motardem. Vše je od roku 2008 (představeny byly koncem roku 2007) vlastně stejné. Nic zásadního se neměnilo. A vše stejné je vlastně i na obou verzích, enduru WR250R a motardu WR250X. Rozdíl je v kolech a liší se přední kotoučová brzda – na motardu je větší 295mm kotouč, a pak už se jedná jen o maličkosti, proto se o strojích dá hovořit jako o jedné motorce. 

Skoro identičtí
Oba modely mají totožný a stejně naladěný motor a druhá zásadní věc – podvozek se neliší taktéž. Předky USD i zadní centrála s klasickou pákou jsou plně stavitelné a na svou váhu si je tak nastaví jak mladík, tak i mladík se slečnou na tandemu, či strýc „rybář“ s ruksakem vybaveným pro všechno (do této kategorie jezdců se pomalu přesouvám také), kterému 30 koní v 10 000 stačí a při svých cestovních 90, 120 strop jen při předjíždění, motorku neuhoní.

Vyšší třída
Po technické stránce jsou na tom WR250R/X oproti konkurencí docela dobře. Yamaha zvolila vysokou technickou úroveň zpracování, velmi kvalitních použitých materiálů a drahých stavitelných podvozkových komponentů. Kde to šlo, dal se dražší hliník atd.
Při vývoji motoru byly použity poznatky z ostrých krosových YZ, nicméně jádro je úplně nové. Jednoválec je dost podčtvercový, čímž byl výkon nahoněn na hodně vysoké otáčky. Má shodné vrtání a zdvih jako tehdejší soutěžní WR a YZ, sací ventily jsou titanové (a jsou oproti závoďákům pouze čtyři namísto pěti) a kompresní poměr se vyšplhal na vysokých 11,8:1. Poprvé na terénní dvěstěpadesátce od Yamahy je zde použito vstřikování, stejně jako zapalovací cívka ve fajfce.

Vysoká cena
Wéero je od začátku prostě výjimečný stroj, jenže komerčně to žádná velká prda rozhodně nebyla. Nadstandardní výbava totiž znamená nadstandardní cenu, sto osmdesát tisíc bylo docela dost už v „předkrizovém“ roce 2008, natož nyní, když Kawa s Hondou nabízejí svá dvěstěpadesátková endura sice ne tak dokonalá, zato o třetinu levnější. Navíc Yamaha trochu neodhadla výkon a hmotnost svých motocyklů a sama se diskvalifikovala z možnosti použití pro majitele řidičáků A18 (což ale spousta osmnáctiletých neřešila, ten poměr byl jen lehoučce přes zákonný limit). Nicméně kdo měl kliku, dokázal ještě před nedávným časem pořídit nové WR akorát se starším rokem výroby třeba za 140.
A to už je jiná písnička. Protože Honda například své nové CRF250L zhotovila menší, vhodnější pro začátečníky, nižší postavy, s nižším výkonem, ale už se na něm nesvezete tak naplno jako na WR. Není tak ohebné a dravé, chybí mu chuť skákat a lítat po zadním, což obě WR250 na malých i velkých kolech mají. A to je na nich tolik okouzlující. WR250R/X ukazují, že není potřeba ostrý motor, stačí svižný. Předvádí, že nemusíte mít zdvihy 300?mm, protože 270 bohatě stačí. Může do města a nedělá kravál jako velký otevřený čtyřtakt. Má pružný a příjemný motor s krásně navazujícím šestikvaltem, šmrncovní design a výborné jízdní vlastnosti. Synek rozválený od „plejstejšnu“ kvality WR250R či X nedocení. Vy, zkušený motokmet, ano. Motorka je prostě vtipná a všestranná – enduro samozřejmě víc, protože kromě zábavy a cesty do práce vás odveze i tam, kam legendární pavouk Praga V3S.

Servisy tvrdí: Drží
Jízda na obou těchto strojích patří k velmi zábavným. Mašinky to jsou lehké a ať už si vezmete kteroukoliv z nich, nebudete si podle mého soudu stěžovat. Samozřejmě není to na cestování, sedlo je úzké, ani pro dva se moc nehodí. Příjemná je palubní deska, ukazuje dostatek informací.
Podle servisáků se WR250R/X nesype, motor má docela dlouhé servisní intervaly, 5000?km na olej a filtr (je ho tam jen litr a půl), při 10 000?km se dělá velký servis – svíčka, vzducháč atd., a ventily se kontrolují po neuvěřitelných 40 000?km. Mašina se prodává sice pět let, ale když se rozhlédnete kolem sebe, zjistíte, že se vlastně ani moc neprodává – důvodem je vysoká cena. Nejsou známy ani žádné svolávací akce na drobnosti, ani nejsou žádné hromadné reklamace. Na servis stroje moc nejezdí, protože je jednoduchý a o mašiny se většinou starají sami majitelé. Těm servis radí bedlivě kontrolovat stav oleje. Z malé náplně stačí relativně malý úbytek a motor se může poničit úplně zbytečně.
První ročníky se dají pořídit už kolem 85 000 korun, ale ty pěkné neobouchané se drží kolem stovky. A za tu cenu bohužel najdete hodně jiných a větších motorek. Nebo zbrusu novou konkurenci. 

---