Padouch, nebo hrdina?
Valentino Rossi
L. Záruba
Valentino Rossi. Sportovní legenda. Motocyklový bůh. Devítinásobný mistr světa, jehož závodění bere dech. Rossi je rozený šampion, který dokázal porazit mnoho vynikajících pilotů. A také smíšek. Byl mistrem světa na trati, zároveň i mistrem světa v psychologickém odrovnávání svých soupeřů.
Kdo kdy chtěl Rossimu konkurovat, ten se musel připravit na tvrdé
psycho-válčení. Rossi dokázal rozložit několik špičkových pilotů, a o některých z nich je naše povídání.
Valentino Rossi má rád tvrdé souboje na trati, ale koho neudolá tam, na toho zaútočil jinak. Jako zbraň pro vyvíjení psychologického nátlaku na své soupeře uměl Rossi vždycky skvěle využívat média. Chytře formulované komentáře měly většinou jediný cíl: zanést do myslí svých soupeřů pochybnosti. Jakmile se některý soupeř dostal jezdecky k Rossimu příliš blízko, přišel Rossi se sžíravým komentářem, který se ihned objevil v médiích celého světa. Například když se v Kataru 2004 zařekl, že se postará, aby Sete Gibernau už nikdy žádný závod MotoGP nevyhrál. A fungovalo to! Po Kataru Gibernau už nikdy žádný závod MotoGP skutečně nevyhrál. Rossi přitom většinou na sebe rád bral roli komika a své soupeře dostával do role tragédů.
Max Biaggi
Největším úhlavním nepřítelem Rossiho byl Max Biaggi. Jejich vzájemná rivalita, skoro nenávist, patřila k jedněm z největších osobních nepřátelství v historii nejvyšší třídy GP. Svého času nesmělo být na Rossiho webových stránkách dokonce ani Biaggiho jméno. Tam, kde se v reportech ze závodů mělo objevit jméno Biaggi, bylo jen „XXX XXXXXX“.
Před Rossiho příchodem do GP byl se sbírkou čtyř světových titulů ve třídě 250 největší italskou motocyklovou celebritou právě Biaggi. Dokonce i sám Rossi měl ve svých 14 letech Biag-
giho plakát ve svém pokoji. Ale když časem zjistil, jak Biaggi vždycky svádí vinu za své neúspěchy na něco jiného, svůj názor na něj změnil. Oba mají navíc dokonale odlišné povahy, a tak se dostavila antipatie. A byla vzájemná, oba ji cítili ještě dřív, než proti sobě roku 2000 nastoupili. Rossi, v očích Biaggiho mladý fracek, například při oslavě svého prvního titulu ve dvácách v roce 1997 objel vítězný okruh s nafukovací pannou s posměšným nápisem „Claudia Schiffer“. V době, kdy se Biaggi rád ukazoval se supermodelkou Naomi Campbell...
Souboj těchto motocyklových velikánů přerostl do další fáze, když Valentino v roce 2000 přišel do pětistovek. Rossi Biaggiho neustále provokoval, podle vlastních slov jím pohrdal. Jejich vzájemné vztahy se ještě zhoršily v roce 2001. Do té doby se pouze slovně vzájemně uráželi a pomlouvali, ale v prvním závodě sezony 2001, v Suzuce, Biag-
gi na cílové rovince Rossiho ve dvousetkilometrové rychlosti vystrčil loktem na trávu. Vzpomínáte? The Doc-
tor Biaggiho prasárnu se štěstím ustál, „Mad Maxe“ za pár kol dojel, a když jej předjížděl, vztyčeným prostředníčkem mu vysvětlil, co si o něm myslí. Závod vyhrál a v depu Biaggimu vynadal, že ho mohl zabít. Oba za své chování dostali oficiální varování FIM, ale napříště už jim hrozily znatelné pokuty.
Moc to ale nezabralo, protože při závodě v Barceloně došlo dokonce na pěsti. Rossi tehdy Biaggiho předjel, vyhrál, Biaggi skončil jako první poražený. Rozzuřený do běla na schodech na stupně vítězů vrazil do Giba Badioliho, Rossiho manažera, a skončilo to regulérní bitkou. Rossi i Biaggi dostali důrazný příkaz před novináři dělat, že se nic nestalo, ale když na tiskovce Biaggimu začala od Rossiho facana svítit zčervenalá tvář, novináři brzy zjistili, co se stalo. Bylo ale čím dál jasnější, že tak, jak Rossi směřoval k dalším titulům, Biaggiho hvězda v MotoGP začala pohasínat. Roku 2003 a 2004 skončil jen třetí, v sezoně 2005 dokonce až pátý, pro rok 2006 už v MotoGP ani nenašel tým (a to ani s bohatým sponzorem Camel za zády). Biaggi to úspěšně vyřešil až přechodem do superbiků.
Sete Gibernau
Roku 2002, na začátku čtyřdobé éry MotoGP, se nahoru dostával Sete Gibernau, který po přechodu ze Suzuki na Hondu začal být velmi rychlý. A tak bylo třeba na Gibernauovi „zapracovat“. Zpočátku byli Rossi a Gibernau téměř přátelé – Valentino dokonce zvával Seteho na vyhlášené tahy do své vily na Ibize.
Později ale jejich vzájemné vztahy začaly kysnout, a všechno vyvrcholilo v roce 2004, když měl Gibernau docela dobrou šanci stát se mistrem světa. V noci před závodem v Kataru Rossiho tým zametl zaprášenou trať v místě Rossiho startovní pozice a několika burnouty nanesl na asfalt vrstvu gumy, aby Rossimu zajistil lepší trakci na startu. Ráno pak Gibernauův tým (a také Repsol Honda tým, tým Ducati a Proton KR, nikoli tedy Gibernau) všechno úspěšně naprášili vedení závodu. To si prohlédlo záznamy bezpečnostních kamer, a i když se Rossi s Burgessem bránili, že dělali pouze to, co jiné týmy, když je špinavá trať, Rossi (společně s Maxem Biaggim) musel startovat z poslední řady. Rozzuřený Rossi během pár kol ztrátu dohnal, ale na výjezdu ze zatáčky nezvládl horkou hlavu, vjel na trávu, spadl a totálně rozštípal motorku. Vyhrál Gibernau. V depu Rossi Gibernaua obvinil, že to byl on, kdo ho udal (což skutečně nebyla pravda), a nábožensky silně založeného Gibernaua údajně proklel a zapřísahal se, že se postará, aby už nikdy žádný závod MotoGP nevyhrál. A jak víme, účinek Rossiho slov na Gibernaua byl zdrcující – Gibernau od té doby už nikdy žádný závod MotoGP skutečně nevyhrál.
O to se ale Rossi postaral i aktivně, na trati. Legendárním bylo Rossiho vyvezení Gibernaua po kontaktu v poslední zatáčce v infarktovém závěru fantastického prvního závodu sezony 2005, v Jerezu. Gibernaua, který po většinu závodu vedl, Rossi vyvezl do štěrku a zvítězil. Španělské tribuny na Rossiho ovšem bučely. „That´s racing,“ řekl Rossi s úsměvem po závodě. Někdo v tom viděl brilantní ukázku závodění, jiní zase přespříliš agresivní a až nesportovní chování sebestředného Rossiho. Pro Gibernaua to byl každopádně tvrdý knock-out a po neúspěšné sezoně 2006 na Ducati psychicky rozložený Sete závodění prakticky zabalil.
Casey Stoner
Dalším „velkým“ na seznamu Rossiho soupeřů byl Casey Stoner. Rivalita těchto dvou se datuje od roku 2007, poté, co se mladý Australan a jeho Ducati ukázali jako vážná hrozba pro Rossiho. Stoner přesvědčivě vyhrál první závod roku 2007, vyhrál několik dalších a stal se mistrem světa 2007. Vzájemnému vztahu neprospělo, když Rossi omylem sundal Stonera při Velké ceně Španělska při zbrklém pádu. Rossi se šel Stonerovi po závodě omluvit, ale Stoner použil na Rossiho jeho vlastní zbraň, když řekl: „Tvé ambice viditelně převažují tvůj talent.“
Rossiho soupeření se Stonerem dramaticky kulminovalo v roce 2008 v „Bitvě století“ na okruhu Laguna Seca. Při četných výměnách ve vedení oba ujeli zbytku světa o parník. Rossi šel po Stonerovi jako hladový pitbull a ve slavné „vývrtce“ jej předjel PO HLÍNĚ, mimo trať. Když se vracel na trať, málem způsobil kolizi, ale podstatné bylo, že Stonera rozložil tak, že ten o několik kol dále havaroval. A lehnul i ve dvou dalších závodech a po jeho bývalé nadvládě už nebylo téměř památky. Nicméně Stoner byl z poněkud jiného těsta než Gibernau a po přestupu k Hondě ukázal, že Rossiho psychoválky na něm nezanechaly větších následků.
Jorge Lorenzo
Zatím posledním velkým soupeřem, kterého Doctor vystavil svým psychologickým hrátkám, byl Jorge Lorenzo. Když Lorenzo v roce 2008 přestoupil z dvěpade do královské kubatury MotoGP jako nováček továrního týmu Fiat Yamaha, byl v něm Rossi jedničkou.
Lorenzo překvapil už ve své první MotoGP sezoně, i když (stejně jako kdysi Rossi), se ani on nevyhnul pádům a několik závodů trvalo, než se vyléčil. Titul mistra světa tak roku 2008 poosmé získal Valentino, ale v sezoně 2009 už Lorenzo naplno ukázal, co je zač. A tak jej Rossi vystavil svému tlaku. Během celé sezony bylo vidět, že si oba jezdci k sobě vypěstovali nepřátelství. Rossi Lorenza neustále obviňoval, že využívá jeho nastavení a výsledky jeho vývoje, a snažil se ho deptat i na trati. Například když při Lorenzově domácí GP v Katalánsku předjel Jorgeho v poslední zatáčce, a následně až příliš okázale slavil své vítězství. Rossi toho roku získal 9. titul mistra světa.
O rok později, v sezoně 2010, už to mezi Lorenzem a Rossim doslova vřelo, mezi oběma padala hodně ostrá slova. Lorenzo byl ale dostatečně silný a na dráze oba předváděli – k nemalé radosti fanoušků a hlavně Dorny – fantastické souboje na krev, tým netým. V japonském Motegi se divákům doslova tajil dech. V Mugellu si Rossi při pádu zlomil holenní kost, navíc ho trápilo z motokrosu zraněné rameno, ale i přes rekordně krátkou rekonvalescenci nenašel na Lorenza a jeho rychlost odpověď. Titul získal Jorge a Valentino na to musel jít jinak. Dal Yamaze ultimátum: buď Rossi, nebo Lorenzo. Jak se Yamaha rozhodla, víme, a Rossi odešel k Ducati.
Příští rok se Vale opět vrací k Yamaze. Pro Lorenza a Rossiho je to prý „velká motivace“. Zatím…
Fotogalerie
Komentáře k článku
[
]
Přidat komentář