Omluva facebookovým přátelům
Tento článek vyšel 22. srpna 2013
v ČMN 17, na straně 2, v rubrice ÚVODNÍK
Abyste si nemysleli, že nepřeju pokroku. Vždycky jsem byl pro nové věci. Jako jeden z prvních jsem měl dokonce mobilní telefon, jen pár dní poté,co se u nás otevřel trh GSM.
Skoro každá technická vymoženost a novinka mě baví a přijímám ji s pochopením, a dokonce rád. Ať už to bylo svého času autíčko na dálkové ovládání, a později bankovní karta a internetové bankovnictví, dolby systém, ABS, klimaticky příjemné materiály motocyklového oblečení, digitální foťák, GPS, automatické určování, kolik vody má natéct do pračky, klimatizace v horkých dnech, ústřední topení v zimních dnech, na dálku řízené hodiny, displej s teplotou na dveřích lednice, a další a další displeje v našem životě, až po zásadní pomůcky, totiž počítač a internet, které mi neuvěřitelně převrátily život. Copak bych mohl bez počítače a internetu dělat motocyklovou novinařinu? Nedovedu si to už ani představit.
„ Fandím všemu, co mi dokáže zpříjemnit pobyt na téhle planetě ”
Nikdo mi nevezme přesvědčení, že největším vynálezem hned po kole byl spalovací motor. Když se kolo a motor spojily dohromady, to se teprve urychlil vývoj lidstva, najednou šlo nejen o technickou vyspělost, ale i o způsob myšlení a existence. Vzal jsem na vědomí, že čím složitěji mi život ovlivňují moderní technologie, tím větší šance také je, že se něco porouchá. Přesto fandím všemu, co mi dokáže zpříjemnit pobyt na téhle planetě. Nové věci mohou nejen dávat, ale také brát, to je nutné riziko. Čím víc vynálezů, hejblátek a elektroniky je kolem nás, tím víc „kurvítek“ se může porouchat a přivést nás do svízelných situací. Přesto to risknu a půjdu do toho, jen pokud na to má peněženka stačí. A protože jde všechno neuvěřitelně rychle dopředu, když nestačí dnes, zítra už možná bude a pak další displej doplní můj život.
Jenže najednou jsem zjistil, že mi ujíždí vlak. Že už jsem asi generačně zapomenutý případ. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, můj vztah k facebooku a podobným sociálním sítím se nemění, stále je nechápu. Berte tedy následující staromilské řádky jako omluvu. Rozhodně jako omluvu všem, kteří mi posíláte pozvánky do různých virtuálních přátelství. Plánovitě na ně nereaguju, ale pokaždé se cítím tak nějak provinile. Nedivte se, někdo má zájem se mnou komunikovat, ba dokonce zařadit si mě mezi přátele, a moje odmítání vypadá z tohoto pohledu minimálně neslušně.
„ Jenže najednou jsem zjistil, že mi ujíždí vlak ”
Není to však odmítnutí někoho konkrétního, jen dosavadní nepochopení celého fenoménu současného moderního života. Má se to tak, že jsem dodnes nepochopil, k čemu je to dobré, proč by se měl někdo další zajímat, kdy, kde a jak silně jsem se „uprdl“ a zrovna tak mne podobné informace o jiných lidech neberou. Je totiž tolik jiných možných způsobů, jak si důležité, méně důležité i zcela povrchní informace vyměňovat, od setkání přes maily, poštu, telefonování. Nejlepší je stejně povídání „face to face“, to zatím nenahradil žádný vynález. Sice mi spousta důležitých věcí uniká a nejsem úplně v obraze, ale zatím mi svět bez facebooku & spol. vyhovuje. Prostě mi to připadá cizí a nepochopené a nic na tom v nejbližší době nechci měnit. Zároveň ale musím napsat, že nemám nic proti nikomu, kdo se do podobných sítí už nechal chytit. Jeho věc.
http://www.stream.cz/uservideo/498022-facebook-vs-realita
Vyšlo v ČMN 17/2013