Budoucnost ve 3D
Tento článek vyšel 31. října 2013
v ČMN 22, na straně 2, v rubrice
Podle nedávných průzkumů nesplnily údajně technologie 3D v kinematografii očekávání. Jinými slovy, nenašel se očekávaný počet diváků, kteří by ocenili tvorbu trojrozměrných filmů. Producenti tak jistě tráví řady bezesných nocí propočítáváním, jestli se jim vyplatí investovat nemalé částky do takových projektů a jestli by nebylo lepší spokojit se s klasickým „plochým“ filmem.
Někteří mediální odborníci se kloní k názoru, že snímání a následná projekce ve 3D se vyplatí spíš u reklamních materiálů a věděckých dokumentů. Finanční návratnost bude zřejmě jistější díky trojrozměrné prohlídce zajímavých míst nebo produktů, než když vám sviští kulky podél hlavy.
Osobně 3D filmy neodsuzuji, taková trojrozměrná TT musí být určitě zážitek, i když raději bych dal přednost kvalitně zpracovanému „plochému“ filmu. Co mě ale nadchlo, je technologie, ve které určitě budoucnost je – 3D tisk.
O co jde? Asi většinou víte, tak jen zjednodušeně: jde o tiskárny (spíš plotry), které dokážou nanášet různé materiály ve třech osách. Prostě do zásobníků dáte určitou hmotu (například různé plasty, ale i sklo nebo kov) a tu pak tryska nanáší společně s pojivem ve vrstvách na podložku. Po vytvrdnutí vzniká trojrozměrný model. „Hračka“, jež v posledních letech získává na oblibě. Krom vášnivých vědců budujících domácí amatérské „třidé“ tiskárny se touto problematikou zabývají také velké společnosti produkující přesné profitiskárny pro nejnáročnější uživatele.
Takovou technologii již v současnosti využívají snad všichni velcí průmysloví výrobci. Konstruktéři a technologové si tak mohou vytisknout prostorový model svých návrhů a podle nich si rozmyslet například technologický postup výroby. Další krok učinila americká armáda, která, aby zrychlila a zjednodušila zásobování svých jednotek ve válečných oblastech, posílá na bojiště rovnou 3D tiskárnu. Vojáci si tak mohou rychle vytisknout nové náhradní díly včetně částí zbraní. Pravda, technologie je stále omezena velkou finanční náročností a také použitými materiály pro tisk, na druhou stranu, už existují nadšenci (nebo šílenci?), kteří si vytiskli celou funkční pistoli. Takže je jasné, že za pár let se můžeme těšit na takovou malou „továrnu“ k notebooku do každé domácnosti.
A jak 3D tisk spojit s motorkařením? Co třeba takové depo v Hořicích a v něm vedle karavanu s nabídkou fotek druhý, nabízející „čerstvé“ náhradní díly. Rozlámals kapoty? Není problém, řekni model a rok a přijď za hodinu. Nebo zlomené brýle, uražený držák stupačky, prasklé víko motoru... Vše bude. Samozřejmě to bude vyžadovat kvalitní digitální podklady. To znamená co možná nejpřesnější skenery nebo výkresovou dokumentaci.
Ale to ještě nemusí být všechno. Výrobci motocyklů nebo jejich příslušenství budou na internetu nabízet ke stažení nejrůznější doplňky, jako větrné štítky, nosiče, kufry... Nebo prostě jen náhradní díly ke stávajícím produktům. Jednoduše zaplatíte a jako stahujete „empétrojky“, si stáhnete data pro tisk.
Vzniknou studia specializující se na tvorbu 3D podkladů pro tisk čehokoliv. Tak by mohly být brzy k mání třeba „stavebnice“ replik historických nebo vzácných motocyklů. Tatínkové svým synům už nebudou slepovat motorčičky v měřítku 1:48, ale rovnou opravdovou Hondu Jima Redmana s tím, že až ji na jaře nalakují, také se na ní svezou.
Tak nevím, jestli se na takovou budoucnost mám těšit, nebo z ní být zděšen.
Vyšlo v ČMN 22/2013