Vyhráls? Tak si zazpívej!
Příští sezonu mistrovství světa silničních motocyklů nás čekají dvě velké změny. Organizátor, společnost Dorna, se rozhodl, že už dál nebude na závody vozit jinou než španělskou hymnu. Pokud by přece jen náhodou vyhrál jezdec z jiné země (to by asi všichni Španělé museli popadat), zazpívá si úryvek své národní hymny sám.
Druhá změna, vyzkoušená při GP Austrálie, má přinést zatraktivnění královské třídy. Takže po vzoru F1 budou pneumatiky konstruovány tak, aby nevydržely celý závod a jezdci si je museli v jeho průběhu měnit. Dorna si od tohoto kroku slibuje více soubojů o pozice.
A teď vážně. Závod MotoGP byl v Austrálii poprvé v historii okořeněn o povinnou zastávku v boxech spojenou s výměnou pneumatik. A ač to možná nikdo neplánoval, výměna kol, respektive celých motocyklů, ovlivnila pořadí na bedně a konec konců i zdramatizovala závěr šampionátu. Tak mě napadá, nestálo by za to se zamyslet a královskou třídu udělat opět zajímavou a koukatelnou? Vždyť teď to vypadá tak, že projede první závodník, pak za moment druhý relativně těsně sledován třetím. Pak skupinka vedená Rossim, a dál... Dál už se kamery podívají jen občas a to spíš, když už se někdo vyválí. Dovedu si představit komentátora, jenž dění na trati musí divákům přibližovat slovy: „A nyní nám pod tribunami projíždí lídr závodu, jeho motocykl je pro letošní rok ještě rychlejší a lehčí. Rodák z Katalánska také přes prázdniny zapracoval na své fyzické kondici. Po loňském titulu světového šampiona je jeho letošním cílem úspěch zopakovat. Kromě nového osobního trenéra mu k tomu má pomoct právě nový tovární stroj. A protože máme ještě čas, než nám pod tribunami projede druhý v pořadí, řekněme se něco bližšího právě o jeho motocyklu...“ Hrůza, ale ne vinou komentátora, nýbrž nudností závodů. Proto bych se klidně přiklonil k nějakým handicapům. Tak jak to mají, jestli se nepletu, v dostihovém sportu. Pokud nějaký kůň svým výkonem výrazně převyšuje ty ostatní, což je vysledováno z předchozích výsledků, dostane do sedla olověná závaží, aby to neměl tak lehké.
Možná je to kacířská myšlenka, vždyť v závodech jde právě o to, vyvinout technologicky co nejdokonalejší stroj. Jenže v dnešní době je to záležitost peněz, dokonce moře peněz, a jak vidno, mají na to jen dvě fabriky. Ani jejich satelitní týmy se s nimi prakticky nemohou porovnávat. O kategorii CRT ani nemluvě. Takže apeluji, naládujte těm třem Španělům porádně olova pod kapoty (Rossi už ho tam musí mít, jinak si jeho věčně čtvrtá místa nedokážu vysvětlit), ať tolik těm ostatním neujíždějí. Pak se ukáže, kdo je jakej „fára“ a diváci zase budou mít na co koukat.
Ještě se vrátím ke zmiňovaným hymnám. Bylo to samozřejmě myšleno v nadsázce, přesto je pohled do letošních statistik děsivý. Z 52 závodů (všechny tři třídy dohromady) v pouhých PĚTI případech vyhrál někdo jiný než Španěl. Našinec z toho musí mít stejně depresivní pocity, asi jako když Španělé sledují mistrovství světa v kolové nebo nohejbalu!