Vánoční čas
Je to nejspíš laciné, ale i tak si myslím, že čas kolem Vánoc je dobrým důvodem k menšímu každoročnímu zastavení. Do mysli se mi vrací pár příjemných životních okamžiků, které mám spojené s motocykly. Jde o maličkosti, o detaily, teprve časem se snad ukázaly jako pro mě důležité:
- Bylo mi šest, vezl jsem se při čestném kole na nádrži tátova Rava, na vedlejší nádrži zase seděl malý Gustík Havlů. Mávali jsme na sebe a bylo to přímo opojné.
- Bylo mi šestnáct, v Sedlčanech právě skončil pro naše barvy vítězný Motokros národů a přes celé závodiště jsem mohl nést černou informační tabuli pro jezdce s křídou napsanou jedničkou. Výsledky ještě místní rozhlas neoznámil, a tak jsem si přál, aby tu mou jedničku v kroužku vidělo co nejvíc přítomných lidí.
- Bylo mi sedmnáct a poprvé jsem se mohl projet na nejskvělejší Jawě 350. Měla žlutou nádrž a svítila do daleka. To byl stroj, kam se hrabaly všechny ty slabé stopětadvacítky nebo dvěstěpadesátky. Co na tom, že třistapadesátka nebyla moje, důležitější bylo stádo koní v motoru pode mnou.
- Bylo mi dvaadvacet a jel jsem na bratrancově ČZ 175 jako spolujezdec za tátou z Liberce do Hejnic. Už nikdy jsem se v pozici spolujezdce necítil na motorce tak bezpečně.
- Bylo mi sedmatřicet, právě jsem po sobě dočetl rukopis knížky Ukradený titul a odvezl ji nakladateli. Předtím jsem napsal tak maximálně zamilovaný dopis holce.
- Bylo mi pětačtyřicet, byl listopad a my se proháněli po sluncem zalitém Monte Carlu a okolních horských silničkách na právě představeném Monsteru S2R. Monte Carlo nám leželo u nohou, pořád mám ještě schovanou Carte d´Or do místního kasina.
- Bylo mi sedmačtyřicet, na slavnostním pódiu v Namuru se radoval Stefan Everts se svým tátou Harrym a synem Liamem z desátého titulu mistra světa. Nestačil jsem mačkat spoušť foťáku.
Vím, jsou to jen takové střípky, epizodky, proč vám to tady dnes vlastně píšu? Možná to byly mé okamžiky absolutního motocyklového štěstí. Určitě by se jich našlo daleko víc, každý má v sobě takové chvíle schované. A protože je vánoční čas a dobrý důvod k zamyšlení, rád bych vám popřál, abyste nějaký takový, třeba zdánlivě nepatrný zážitek v příštím roce také uložili do své paměti. Třebaže vám jeho důležitost dojde až za několik let.
Popřejme si vzájemně, aby každý okamžik, kdy nastartujeme motocykl a zařadíme jedničku, byl pro nás krásný a povzbudivý. Aby každý okamžik, kdy motocykl na konci cesty zastavíme, vypneme motor, vyndáme klíček ze zapalování a stroj postavíme na stojánek, byl zázračný. Abychom se pokaždé vraceli domů ke svým blízkým a mohli se těšit na další den za řídítky. Aby to všechno pokračovalo a ještě hodně dlouho neskončilo…
Šťastný nový rok!