Slavíme, špunty ven!
Čas od času dostanu příležitost připomenout nějakou milou událost ze života naší redakce.
Právě takový okamžik nastal teď ve druhém čísle roku 2014. Nezbývá, než se s vámi podělit o radost z našeho skoro kulatého výročí. Není to zase tak dávno a někteří čtenáři si budou pamatovat, když na tomto místě připomínal kolega Petr Pour pětisté vydání Českých motocyklových novin. Stalo se to v průběhu roku 2010. Čas se posunul, počet vydání novin se zvednul o objemovou třídu výše, a tak na začátku šestnáctého ročníku oslavujeme už 650. vydání. Bože, jak to letí...
V březnu roku 1999 se na trhu objevilo nové periodikum, motocyklový čtrnáctideník novinového formátu. Riskovat s vydáváním a nabízet každé dva týdny za dostupnou cenu se ho tenkrát rozhodli Helena a Marek Lichtenbergovi a první šéfredaktor Jirka Mašata. Noviny si brzy našly své příznivce, a tak se stalo, že se tu s nimi i po letech stále můžeme setkávat. ČMN se za šéfredaktorování Štěpána Salače proměnily v týdeník, a i když málokdo věřil, že je možné tuhle periodicitu u nás udržet, povedlo se. Nebýt finanční krize nebo spíš strachu z ní, fungovalo by to pořád dál. Jenže jsme se na podzim roku 2012 museli smířit s tím, že se nám nepodaří každý čtvrtek udržet vydávání úzce specializovaných novin, a nedobrovolně jsme se vrátili k dvoutýdennímu rytmu. Zase jsme věřili, že to čtenáři pochopí a zůstanou nám věrní, jako ostatně po celou dobu naší existence. Ve skrytu duše každý z nás totiž věří, že se k týdennímu vydávání jednou, až definitivně pominou strachy z finanční krize, budeme moci vrátit. A poučeni z krizového vývoje budeme ještě zocelenější než před krizí, kterou jsme fakt, ale fakt nerozpoutali.
Jakých bylo těch patnáct uplynulých let očima naší současné redakce? Na postech majitelů se stále drží Marek a Helena, je to židle ne zrovna pevná a mnohdy jim ji opravdu nezávidím, například, když Heleně na stole přistávají pravidelné i nepravidelně neoblomné faktury. Na místě šéfredaktora se vystřídalo celkem osm jmen. Určitě bych rád připomněl například mého zkušeného kolegu Petra Hájka nebo mou předchůdkyni Janu Přibylovou, dnes Veselou. Pokud jste se ještě nedoslechli poslední novinky, vězte, že se Janě v říjnu minulého roku narodila dcera Matylda. Dětí, které rozšířily za dobu existence novin redakční suitu, bylo však mnohem víc, snad by se mi sem ani nevešlo je všechny vyjmenovat.
Pro pořádek vás seznámím, jak jsme se historicky v současné redakci znemožňovali na počtu vydání. Helena a Marek byli samozřejmě celou dobu u toho (Helena s mateřskou přestávkou), pro kolegu Kráťu je dnešní číslo jeho 604. vydáním, korektorka Irena jich stihla celkem 599, také s přestávkou. Koukám, že Honzis je už se svými 428 vydáními od roku 2005 skoro fosílií. Inzerťačka Alice má na svědomí 357 vydání, jenže nějakou dobu si užívala mateřské. David nastoupil v roce 2008 a stihl od té doby 271 novin. Kamil začal hned po Davidovi a podílel se na 228 vydáních. O necelý rok později nastoupila do redakce Kamilova kolegyně grafička Lucka a už je tu s námi 185 vydání. Inzerťačka Ivana je služebně nejmladší, zatím se zúčastnila 79 vydání. Až do jejího příchodu jsem byl služebně nejmladším místo ní, i když jinak bohužel bezkonkurenčně nejstarším. Od roku 2011 jsem stihl 123 vydání. Ale téměř nikdo tady už si nepamatuje, že mi první článek a fotka v ČMN vlastně několikrát vyšly už v závěru roku 2000, takže bych si měl počítat 126 vydání. Touhle optikou jsem ovšem také služebně jeden z nejstarších. Stejně tak Mišák, náš IT specialista.
Největší poděkování patří samozřejmě vám, našim čtenářům.
Protože se držím závazku, který si někteří kolegové v redakci dali, že totiž aspoň některé články budou na míru a budou obsahovat přesně 650 slov, samozřejmě včetně nadpisu, je tenhle úvodník právě takhle dlouhý. Kdybyste si to chtěli ověřit, nemusíte, také jsem nemusel, pomohl mi k tomu textový editor, počítal totiž za mě. Sám mám s počty celoživotní problémy. A tečka.