Česká republika, ve srovnání s evropskými obry chudá a bezvýznamná země, má jezdce tři, z toho jednoho v královské kubatuře. Můžete jim občas spílat, že nejsou rychlejší, odsuzovat je, když spadnou, ale faktem je, že naše země je v současnosti v seriálu mistrovství světa naprostým fenoménem. Při přepočtu jezdců na počet obyvatel ji překonává jen Švýcarsko. Při přepočtu na jakýkoliv ekonomický ukazatel je bez diskuze jedinečná.
To samé platí i o Grand Prix České republiky. Když pomineme exotický Katar a San Marino, které je však součástí Itálie, je Česká republika zdaleka nejmenší zemí – počtem obyvatel a ještě víc ekonomicky – která závod Moto GP hostí. Nejblíže je nám Nizozemí, které má o 60 procent víc obyvatel a čtyřikrát větší hrubý domácí produkt ukazující na ekonomický potenciál země.
Až budete mít někdy pocit, že to Čechům nejde tak, jak byste si představovali, stačí si vzpomenout na dobu před patnácti roky. Jarda Huleš ve své nejlepší sezoně ve stopětadvacítkách nasbíral 62 bodů, nejlépe dojel šestý. Tehdy byl považovaný za fenomenálního jezdce a svým způsobem se zasloužil o renesanci silničního motocyklového sportu v očích veřejnosti.
Díky němu měla Česká republika po třech dekádách opět komu fandit na světové silnici. Na jeho odkazu vyrostli Lukáš Pešek a Karel Abraham, dva jezdci, kteří nasbírali v rozmezí pár let tři vítězství a několik dalších pódií. Z tohoto fenoménu roste a bude vyrůstat i nastupující generace talentovaných jezdců, která má potenciál být ještě lepší.
Jaroslav Huleš si nálepku legendy bezpochyby zaslouží, nicméně jeho tehdejší fantastické výsledky jsou z dnešního pohledu vlastně jen průměr. To, co dokázal Huleš ve stopětadvacítkách, dokázal o deset let později Karel Abraham v královské třídě MotoGP.
Jakub Kornfeil skončil v prvních dvou závodech letošní sezony pátý a šestý. Karel Hanika jako nováček v prvním závodu bodoval a ve druhém už byl natěsnaný v elitní desítce jezdců. Opět trochu statistiky: v druhém závodu letošní sezony Moto3 v Austinu se do Top 10 vměstnali jezdci pěti národností. Z toho tři národnosti měly mezi nejlepší desítkou po dvou jezdcích. Byly to dvě největší motocyklové velmoci současnosti – Španělsko a Itálie. A pak Česká republika.
A královská kubatura? V té – věřte nebo ne – za celou historii šampionátu bodovali pouze tři Češi, resp. Čechoslováci. Zdaleka největším matadorem z Čechů v královské kubatuře je už nyní Karel Abraham. V letech 2011–2013 dokončil v MotoGP 26 závodů. Druhý František Šťastný dojel v pětistovkách osmkrát, z toho jednou zvítězil, čtyřikrát dokončil závod na třetím místě. Bohumil Staša dojel na motorce o objemu 500 cm3 čtyři závody. Sedmkrát viděl v královské kubatuře šachovnicovou vlajku i Lukáš Pešek, bohužel bez bodů. Spousta fanoušků nad ním loni zlomila hůl, přitom ještě před deseti roky by byli v extázi pouze z faktu, že nějaký Čech v královské kubatuře je. Natož dva.
Buďte na české jezdce hrdí a odpouštějte jim, když se nezadaří. A buďte hrdí i na Grand Prix České republiky. Protože jen to, že Česká republika a čeští jezdci v mistrovství světa jsou, je malý zázrak.

Pro ČMN Ivana Ulmanová
předsedkyně představenstva
Automotodrom Brno, a. s.