---

I když, do jakého stáří se vozidlo považuje za zánovní? Možná by mělo správně zaznít, že jsem si koupil postarší vůz. To zní zase, jako bych koupil nějakou hajtru. Prostě, koupil jsem si vůz. Ne proto, že jsem fanda „plechovek“, jenž si je leští, opečovává a pojmenovává. Mé oslovení je maximálně „Filcka“ nebo „Fóbie“. Já auto beru za pomocníka, jako třeba igelitovou tašku nebo mobilní telefon. Prostě mám závazky, kvůli kterým vůz potřebuju a používám. Takže když „Filcka“ dosloužila, pořídil jsem si „Fóbii“. Protože dvě věci neumím kupovat – boty a auta, začetl jsem se do nejrůznějších recenzí a debatních fór. A v tomto bodě protly moje myšlenkové pochody motorkaření s autařením.
Totiž, vybral jsem si model s tříválcovým turbodieselovým motorem. Recenzenti a diskutéři tento motor často označovali jako více hlučný a líný. Nenechal jsem se odradit a auto koupil. Jestli recenze lhaly, nebo ne, nemohu objektivně soudit. Zatím jsem vždy vlastnil hlučnější a línější auto. Přesto se zejména nad hlučností chvilku pozastavím. Uvědomil jsem si, že zatímco u aut jako majitelé dost řešíme hlučnost, u motocyklů vlastně tento parametr ponecháváme poněkud stranou. Ba naopak, někteří motorkáři hlučnost ještě zvyšují.
Hlučnost motoru auta, jež ve skutečnosti znamená, že rádio možná musíte dát o jeden dílek hlasitěji, ale na pohodlí cestování vás nijak neomezující, už stojí za „pohanění“. Na druhou stranu, zvuk motoru motocyklu si každý fanda jedné stopy rád vychutná. I já ho mám rád. Už od mala jsem věděl, že se blíží objekt mého zájmu a s přibývajícím věkem začal rozlišovat, o jaký konkrétní motor (konstrukčně) jde. Ale upřímně, pohodlí cestování to moc nepřidá. Z vlastních zkušeností vím, jak po pár hodinách v sedle dokáže být přílišné dunění, vrčení nebo kvílení otravné. Nemluvě o tom, že mě z toho pravidelně bolí hlava, takže vyjížďku často zakončuji „ibáčem“.
Obdivuji střelce, kteří si pro pět koní navíc a „lepší“ výkonovou křivku dokáží namontovat výfuk s křiklavou samolepkou
a doooost hlasitým křaplákem. Možná na okruhu nebo na terénních závodech, proč ne, ale v provozu? I bez toho laďáku se v poměru výkon/hmotnost jen málokteré auto může s motocyklem porovnávat.
Nejspíš namítnete, že jsem to na začátku přece zmínil: auto je užitková věc, zatímco motorka vášeň. To beru, taky pro mě jsou motocykly vášní, ale i bez toho kraválu. Nedávno jsem byl svědkem, jak se na sídlišti po nedělním obědě někdo oddával erotickým hrátkám. Mužské sténání a hekání (opravdu mužské, taky mě to překvapilo) bylo slyšet, bez přehánění, na celou ulici. Je tohle známka opravdové vášně?

---