---

Hlavně prý kvůli tomu, že tam byla na straně 429 otištěna fotka mého otce na závodní motorce. Nebojte, ten časopis neměl tolik stran, vlastně jen 32, což, vzhledem k tomu, že šlo o číslo 14, odpovídá číslování stránek od začátku roku. Bylo to sice trochu divné, ale co, na maličkosti se tehdy nehledělo, budovali jsme lepší zítřky a velká čísla se k tomu hodila. Byla to doba, o níž tehdejší představitelé rádi říkali úsměvnou průpovídku, že, „…do komunismu nevjedeme na motorce, ale autem“. Bývali jsme světovou velmocí ve výrobě motocyklů a tahle věta vedla časem k nelichotivému konci českých motocyklů ve světové konkurenci.
Jsem vděčný, že našemu čtenáři stálo za to dojít s obálkou na poštu, zaplatit poštovné a poslat mi tenhle historický pozdrav. Listoval jsem časopisem jako uhranutý, četl články jeden po druhém a usmíval se na zažloutlé stránky od ucha k uchu. Jaká vlastně byla doba, v níž si motoristický časopis kupovaly co dva týdny za dvě koruny desetitisíce nadšenců? Prolistujme si ho společně, všechno začíná na druhé straně obálky fotoreportáží z mistrovské motocyklové soutěže v „Gottvaldově“, pokračuje na straně 417 úvodníkem s názvem, „Je čas přiložit ruku k dílu“. Nemusíte číst dál, kombajn vyfocený nad článkem vypovídá o obsahu dost. Na straně 423 jsou čtenáři seznamováni s výherci velké ankety. Úřadující mistr Evropy terénních závodů Jaromír Čížek vylosoval z 20 072 vyplněných dotazníků šťastlivce, kteří se podělili o ceny, skútr Čezeta, motocykl Jawa – ČZ 175, skútr Manet, moped Stadion a moped Jawa. Na stejné stránce se píše o pražských šlapačkách, o stránku dál se ve Slaném prohánějí po oválu plochodrážníci Tomíček (nejst.) a Špinka (st.). Nechybí tu reportáž ze silničního závodu ve Starém městě, s Malinou, Srnou, Havlem, Lukšíkem, Žípkem, Bojerem, Bočkem, Šťastným, Slavíčkem a Frankiem, pardon, tenkrát ještě Františkem Mrázkem. Následuje článek z motokrosu s výstižným názvem, „Polánka, Čížek, Souček“, nabitý dalšími jmény, Chárou (st.), Hameršmídem (st.), Válkem (Vlastou), Krajčovičem (st.). Autorem je pozdější šéfredaktor periodika Miroslav Ebr. Následuje další stránka z motocyklových soutěží a znovu velká jména, A. a B. Roučkovi, Pudil, Šťástka, Kauler, Bouška, Dubšík. A na protějším listu reportáž ze silničního závodu v estonském Tallinu, kam se přišlo podívat 200 tisíc diváků. Ne za víkend, jak se teď počítá, ale za jeden den, což mi připomnělo, že v neděli přišlo povzbudit v Misanu Rossiho jen přibližně 55 tisíc lidí. A další jména, Parus, Srna, Helikar, Čada. Autorem je, bože můj, Oldřich Haken, svazarmovský funkcionář, který se tak nechvalně podepsal pod Faltovou kauzou ve čtyřiasedmdesátém. A dole odstavec o Šťastném a Havlovi na Hockenheimu. Pak je tu na straně 443 článek, jehož autor se ptá, zda bude Praha velkoměstem i v dopravě. Kladné odpovědi by se v dopravních zácpách nedočkal dodnes.
Vzala mě ale zadní strana obálky, na Karlově mostě panuje běžný dopravní provoz a vepředu stojí nový (starý) moped. Titulek hlásá, že po Pionýru a mopedu Stadion je posledním typem lidového dopravního prostředku nový moped Jawa 50. No, fakt mě to vzalo, protože jsem si až do té doby myslel, že po Karlově mostě jezdila auta naposledy snad někdy ve středověku a moped Jawa brázdil české silnice desetiletí před mým narozením. Asi už fakt hodně pamatuju, škoda že někdy zapomínám.
Jo, skoro jsem zapomněl, našemu milému panu čtenáři touto cestou děkuju.
 

---