---

Ne, pro samotné slovo, ale pro to, jak se ho společnost snaží vnímat. Slovu motorkář jsme se ve svých článcích tak trochu vyhýbali, nebo ho používali jen v přesném významu. Oba jsme věděli, co si pod pojmem motorkář ve skutečnosti představovat, i když jsme si to nahlas nikdy nestačili povědět. Věděli jsme také, co pojem motorkář rozhodně není, že nejde o pojmenování pro kdekoho, sedlajícího motocykl. Pro toho, nic proti němu, se nejspíš hodí přesnější pojmenování motocyklista. Že nejde ani o někoho, kdo má motocykly pro jejich svobodu, adrenalin nebo technické provedení jen rád. Že to není ani pojmenování pro motocyklového závodníka.
Motorkář by měl být hrdý název pro ty, kdo opravdu žijí motocykly. Není tedy tak jednoduché říci, koho si pod pojmenování motorkář dosadit. Zkusím to příkladem, motorkář je určitě kolega, dobrodruha a cestovatel Jarda Šíma, opravdu málokdo dokáže motocyklům obětovat tolik, a je to obdivuhodné. Projet celý svět s pár korunami v kapse, vyspat se klidně a bez přemýšlení v osmapadesáti letech hned vedle svého motocyklu na zemi tisíce kilometrů od domova. A ráno pokračovat na své cestě (cesta je cíl, říkává). Nebo mnohdy nevědět, za co koupit další benzín na zpáteční cestu, pokud by mu na účet nepřišel včas honorář. To je Jardův život. Sám se spíš počítám mezi celoživotní motocyklové příznivce. Rozhodně nejsem motorkář, nikdy bych svému zaměstnání a koníčku nedokázal obětovat tolik, co Jarda. A tak můžete jít od člověka k člověku a zjišťovat, komu patří skutečné motorkářské srdce.
Jenže pak si pustíte televizi nebo přečtete denní tisk a zjistíte, jak se všeobecně u nás na motorkáře pohlíží ve zjednodušeném světě médií. Není výjimkou dozvědět se, že: „Motorkář Coma opět vyhrál dakarskou etapu.“ Nebo že: „Motorkář Kornfeil zajel třetí kvalifikační čas v Malajsii.“ To ale jen v lepším případě, i tak se vám kudla v kapse začíná už přiotevírat. V horším případě vám prozradí, že: „Zfetovaný motorkář zavinil nehodu.“ Nebo že: „…se o víkendu stalo dvacet nehod, a jednu z nich zavinil zase motorkář.“ Co na tom, že při bližším zkoumání přijdete na to, že ve skutečnosti nedal automobil z vedlejší přednost motocyklu na hlavní.
Už víte, co chci naznačit? Část společnosti se nám snaží opakovaně podsouvat, že motorkář = vyvrhel (nezávisle na skutečnosti). Tak jako podnikatel = zloděj, žid = nepřítel lidstva, cikán = bordel, řidič kamionu = nebezpečí, těch případů generalizování bych našel ještě mnohem víc. Nejspíš proto, abychom viděli věci jednodušeji. U mě narazili, kudla už je v kapse celá otevřená. Když nemohu být Židem či Romem, rád se stanu pejorativně nazývaným motorkářem. Ba dokonce jsem na to pyšný. I na autě vozím vzadu samolepku s motocyklem a nápisem, „Když neřídím, čtu ČMN,“ ať si to každý může přečíst. A rád budu motorkářství bránit, stojí za to.
 

---