Milánské intermezzo
Tento článek vyšel 13. listopadu 2014
v ČMN 23, na straně 2, v rubrice
Šel jsem odpoledním uplakaným Milánem a přemýšlel, co jsem tu za poslední tři dny všechno viděl a jaké to bylo proti Kolínu nad Rýnem před měsícem. No jasně, v Kolíně nepršelo, v Milánu se déšť téměř nezastavil.
Stejně jsem získal pocit, že Italům déšť zdaleka nevadí tolik jako nám. Mají nejspíš bezstarostnější srdce, Cuore spensierato.
Oni to prostě neřeší, jen roztáhnou deštníky a jdou v pohodě dál. Skoro jsem jim tenhle přístup k životu záviděl, víc než na promočené oblečení mnoho z nich v těch dnech myslelo na svou velikou a barevnou výstavu EICMA 2014. Mimochodem, pořádanou v tomto městě už celé století.
Vystavující výrobci se toho chopili každý podle svých marketingových představ. Někteří, jako například Suzuki, se vrátili ještě jednou k tomu, co představili v Kolíně, někteří, jako například Yamaha, si své trumfy nechali až na Milán. Na každém kroku bylo cítit, že se blíží konec sportovní motocyklové sezony, a mnozí, jako například Honda nebo Aprilia, jej pojali hlavně jako oslavu svých letošních prestižních sportovních úspěchů. Sport tu byl vidět na každém kroku. Yamaha přivezla Valentina Rossiho i Jorgeho Lorenza, KTM Antonia Cairoliho, Aprilia a Shark Sylvaina Guintoliho, Honda Marca Márqueze, Daniho Pedrosu a další. Itálie má prostě sportovní srdce, Cuore sportivo.
Nebyli by to ovšem Italové, aby ve svém motocyklovém zaujetí nezapomněli, že i tiskovky u jednotlivých stánků je potřeba tak trochu plánovat. Načasovali je po půl hodinách v průběhu celého dne, a tak ve chvíli, kdy jedna ještě nekončila, druhá už na druhé straně výstaviště začínala, aby se další, opět přes všechny pavilony zpátky, částečně překrývala s tou dosud neskončenou. Ani nad tím naši jižní kolegové příliš nepřemýšleli, stejně jako nad deštěm, kterým jsme sem a zase tam probíhali mezi jednotlivými pavilony. Hezkých, ba dokonce krásných holek jsme cestou potkávali o poznání víc než v Kolíně. A těch novinářů, všude tlačenice. Vypadalo to, že o motorkách píše snad každý Ital. Kdo k novinářskému dni patří a kdo je navíc, však pořadatelé nezkoumají. Itálie má prostě své motocyklové srdce, Moto cuore.
Už jsem motocyklových výstav za léta viděl opravdu hodně. Z novinek se časem staly veterány a dávno je nahradily ještě převratnější novinky. O těch letošních milánských se dočtete o kousek dál, teď bych spíš rád připomněl pár zajímavých setkání. Třeba zrovna překvapivě s fotografem Dariem Agratim, který podle mých dřívějších poznatků měl být v tom samém termínu na Šestidenní v Argentině. „Co tady děláš,“ vyhrklo ze mě, když jsem ho spatřil. „Jak to, že nejsi v Argentině?“ Jen se šibalsky usmál: „Letím v pátek, nejprve výstava, pak Šestidenní...“ Tak Dario zase nebude na ISDE chybět, nechyběl tam už od roku 1979. Nebo vždy milé setkání s usměvavým spolumajitelem největšího světového motocyklového časopisu Motoci-
clismo Matteem Bacchettim. Motociclismo letos také oslavuje neuvěřitelnou stovku, stejně jako celá EICMA. „A jak to teď u vás vypadá s motocyklovým trhem?,“ zeptal se Matteo. Ptá se tak od vypuknutí krize pokaždé, když se vidíme. Byl jsem rád, že jsem mu mohl říct, že by to snad mohlo vypadat trochu líp než v posledních letech. Doufám, že jsem si moc nevymýšlel.
Vyšlo v ČMN 23/2014