Tichá noc, přesvatá noc, v spánku svém dýchá zem…
Právě jsem se vrátil... z vinárny. Jednou, nejvýš dvakrát za rok se setkávám s mým dřívějším kolegou, kamarádem a bývalým šéfredaktorem dnes už neexistujícího motocyklového časopisu, abychom si chvilku povídali, jak jde život, jemu na Šumavě, mně v Praze.
Povídáme si, co se od našeho posledního setkání změnilo. Bývají u toho v jedné pražské vinárně i další naši bývalí a současní kolegové. Že se vidíme vždycky v tomhle předvánočním čase, z toho se za poslední roky stala skoro tradice. On je od doby, co se v posledních letech nevěnuje motocyklům (profesionálně myslím, jinak na své Moto-Guzzi Quota 1000 stále brázdí celou naší republikou), takový jakoby víc odpočatý, vyžehlený, spokojený. Je vidět, že ho žádné naše každodenní problémy nemusí trápit. Nejprve jsem nechápal, jak může všechna ta léta v redakci takhle najednou vypustit, teď už tak trochu tuším, co se s ním po odchodu do důchodu odehrává. Každopádně jsou pro mě tahle naše setkání důležitá. Jak to vypadá, ještě důležitější než samotné motocykly, jimiž jsme před tím dlouhá léta společně žili. Spojují nás společní přátelé, vzpomínky a hromada zážitků. Každoročně si je připomínáme, některé už po několikáté a pořád dokola. Pokaždé se zasmějeme a také si trochu zanadáváme, důvody se vždycky tady u nás najdou. Mám z našich setkání takový hezký pocit na duši. A život jde dál, Vánoce na krku, dárky ještě nejsou ani vymyšlené, natož nakoupené. Tahle setkání s blízkými přáteli jsou totiž potřebnější než dárky pod stromečkem. Je dobře, že jsou kolem nás lidé, s nimiž si rozumíme a o nichž víme, že se na ně můžeme spolehnout, i když je třeba nevidíme příliš často.
Píšu to nyní právě proto, že se znovu blíží Vánoce, a protože vy, naši čtenáři a příznivci, do téhle mé předvánoční nálady také patříte, i když se zrovna každoročně nescházíme před svátky u skleničky vína. Ale stejně jsem rád, že vám teď mohu za celou naši redakci popřát hezké Vánoce a šťastný celý příští rok. Bez nehod a s dostatkem benzínu v nádrži. Je to totiž hlavně vaše zásluha, že jste v době internetu a facebooku nezanevřeli na tištěné médium, a jak nám často píšete, těšíte se na každé nové číslo novin. Za to vám patří velký dík, protože noviny bez čtenářů by byly zbytečné. Jestli vám zbude chvilku času, vzpomeňte si také na naše kamarády, kteří se této chvíle nedožili a mají někde kolem silnic postavené své smutné pomníčky. Byli také našimi blízkými, jen se už s námi nemohou setkávat.
V příštím roce znovu na shledanou.