PF 2015


Mou generaci potkalo velké štěstí. Když už jsme si mysleli, že na „věčné časy“ je opravdu „a nikdy jinak,“ všechno se změnilo.


PF 2015

Poznali jsme platné cestovní pasy, svobodné volby a plné krámy zboží. Když jsme se potom nechali ukolébat a mysleli si, jak to půjde hladce, zjistili jsme, že se změnilo skoro všechno kolem, kromě nás samotných.
Pořád ještě se v tom tak trochu plácáme. Někdy mám dokonce pocit, jako bychom se teprve my stali tou opravdovou „hemingwayovskou“ ztracenou generací. Ti bez morálních zábran se bez problémů přeorientovali a ostatní se snažili pokračovat, jak jen to šlo nejlépe. Není u koho protestovat, že startovní čára nebyla docela rovná. Vlastně se startovalo trochu jako na „Jizerské padesátce“. Ve vlnách, podle předem určených startovních čísel, poslední až po několika minutách, aby se nepletli těm z první řady do cesty. V první zatáčce se mačkali a čekali, až se celé startovní pole nahustí do několika málo vyjetých stop. Strkali se, chtěli urvat aspoň několik míst, nadávali si, cestou přemazávali. Při troše štěstí se ti lepší probojovali z konce někam doprostřed. Ti na čele závodili tak urputně, že si za celých padesát kilometrů všímali jen projeté stopy před špičkami lyží.
Ale možná je to celé pitomost, jakápak ztracená generace, vždyť co by potom musel povídat třeba můj děda, narozený na konci předminulého století. Když dal dohromady vlastní podnik, přišla válka a jeho budoucnost se proměnila. Zavřeli ho a po válce přišel o všechno. Dostal na výběr ze dvou možností, žít poctivě, nebo táhnout za jeden provaz s první startovní řadou. Vybral si, nezadal si a věřil, že jednou se všechno vrátí do svých kolejí. Neměl to štěstí a nedočkal se. Společně se svými vrstevníky se mnohem spíš on stal naší ztracenou generací.
Nebo můj otec. Na začátku dospělosti se mu změnil život. Dělal něco zcela jiného, než původně chtěl. Také on měl na výběr, ale nezvolil si cestu nomenklaturního zapomnění. V prvním roce důchodu, když konečně došlo k dědou očekávanému politickému zemětřesení, už se na probíhající změny díval jen zpovzdálí.
Žila tu asi jedna ztracená generace za druhou. Ale mezitím probíhaly ty prosté a obyčejné, malé a hezké věci a umožnily mému dědovi a tátovi docela prima život. Navíc skoro celou dobu blízko spalovacích motorů, benzínu, oleje, pneumatik a karburátorů.
Do konce milénia scházelo ještě dost času a my se ptali, jak bude vypadat svět v roce 2000? Dnes je rok 2000 minulostí a život funguje pořád podobně jako tenkrát. Dál nás trápí problémy se spalovacími motory, s benzínem, olejem, pneumatikami a karburátory. Možná jen elektronické vstřikování je teď navíc. A tak si pojďme popřát, abychom dál neřešili nic jiného než spalovací motory, benzín, olej, pneumatiky a vstřikování…
Všechno nejlepší v roce 2015.
Ivo Helikar



PŘEHLED ČLÁNKŮ
Vražedné horko
ČMN 16/2018 - Petr Pour
Stěna smrti
ČMN 15/2018 - Petr Pour
Svůj vlastní PETbag
ČMN 14/2018 - Petr Pour
Sbal se a vypadni
ČMN 13/2018 - Petr Pour
Horko na Manu
ČMN 12/2018 - Petr Pour
Moto MXGP
ČMN 11/2018 - Petr Pour
O krizovkách
ČMN 10/2018 - Petr Pour
O živé historii
ČMN 9/2018 - Jan Rameš
Touha zvítězit...
ČMN 8/2018 - Petr Pour
Holografický zážitek
ČMN 7/2018 - Petr Pour
Díky, přátelé
ČMN 6/2018 - Petr Pour
Sezona začíná
ČMN 5/2018 - Petr Pour
Krásu nechceme
ČMN 4/2018 - Petr Pour
Likvidační Dakar
ČMN 3/2018 - Petr Pour
Spojuje Dakar?
ČMN 2/2018 - Petr Pour
Bomby na nový rok
ČMN 1/2018 - Petr Pour
S dvacítkou na krku
ČMN 26/2017 - Petr Pour
Nejkrásnější dárek
ČMN 25/2017 - Petr Pour
O budoucnosti
ČMN 24/2017 - Jan Rameš
Přetažený šrouby
ČMN 23/2017 - Petr Pour
 Dobrá volba
ČMN 22/2017 - Petr Pour
Nebe a Peklo
ČMN 21/2017 - Petr Pour
Táhni a srůstej
ČMN 20/2017 - Petr Pour
Do dodávky
ČMN 19/2017 - Petr Pour
Cestovat na motorce je radost i utrpení!
ČMN 18/2017 - David M. Bodlák
Hurá do dějin
ČMN 17/2017 - Petr Pour
Smutný úvod
ČMN 16/2017 - Petr Pour
Tunelem se nesvezem
ČMN 15/2017 - Petr Pour
Nepopulárně populární
ČMN 14/2017 - Petr Pour
A přece se točí
ČMN 13/2017 - Petr Pour
Další články »
© 1999 - 2024 Bikes Media s.r.o.
.