Slunce, MotoGP a pár facek
Právě na novinových stáncích a u čerpacích stanic.
Tak se nejspíš brzy bude jmenovat nová tragikomedie ze sportovního prostředí. Kdo sledoval Velkou cenu Malajsie, ví, kam směřuji.
Aktéři incidentu, jenž se během závodu odehrál (více ve sportu), Valentino Rossi a Marc Márquez předvedli něco, co do sportu určitě nepatří, ale co se v něm bohužel objevuje pravidelně už od nepaměti.
Mám rád takzvané epické bitvy, kdy si dva nebo skupinka jezdců nedarují ani metr. Během jednoho kola si několikrát vymění pořadí a do poslední chvíle si nedokážete tipnout, kdo se pod šachovnicovým praporem bude radovat nejvíc.
Pokud se takové bitvy ve stejném složení opakují častěji, vzniká mezi aktéry rivalita ústící až k nenávisti. Valentino Rossi je a vždy byl (pokud měl fungující techniku) na trati takový suverén, že to jeho protivníci špatně nesli.
Nezapomenutelné byly rozmíšky s Maxem Biaggim, které končily minimálně slovní přestřelkou v rodné italštině.
A právě to do sportu nepatří. Ať rozhodne, kdo je lepší, kdo je rychlejší, a pokud já na toho rychlejšího nemám, sklopím hlavu a uznám, že tentokrát jsem byl horší/pomalejší. Malajské extempore, kdy si mládenci dělali naschvály už na trati, to je fakt vrchol. Bejt rozhodčím, tak je snad vyhodím oba přímo ze závodu. Márquezovi letos už o body nejde a Rossi mu nejspíš pije krev, poněvadž je pořád rychlý a ve svém věku tyhle mladíky dokáže školit. Tak Márquezovi nejspíš pracujou nervy. Že ale rupnou nervy i Rossimu, to je smutný. Vždyť už je to "starej" mazák. Kdo je na vině a kdo není, rozhodovat nechci, ale mrzí mě chování obou dvou.
Je to už takový obraz doby, že čím "mírumilovnější" sport, tím větší zákeřnosti. Shodou okolností momentálně vrcholí mistrovství světa v ragby. Sport, kde je běžné, že polámaného hráče ošetřují na hrací ploše a vedle se odehrávají další nelítostné souboje. Krvavé šrámy, zlámané kosti, otřesy mozků jsou na denním pořádku, a přesto se hraje s maximálním ohledem na pravidla a fair play. A když už někdo (převážně nechtěně) pravidla překročí, bez jediné poznámky k rozhodčímu si vyslechne trest. Těžké souboje jsou zakončeny nejen přátelským podáním rukou soupeřů, ale nezřídka i složením poklony vítězů poraženým. Víc takového chování i do jiných sportů prosím.
Možná to bude uspěchanou dobou, tak co se vrátit o pár desítek let zpět? Třeba o rovných sedmdesát. To se totiž začaly vyrábět legendární Jawy 250 Pérák. Při té příležitosti rozjíždíme velký projekt věnovaný tomuto stroji. Už jsme započali s renovací, o čemž vás budeme pravidelně přes zimu informovat. Později přibudou historické články, testy a další zajímavosti. Více se dočtete na poslední straně těchto novin.
Už teď vám mohu říct, že renovace nás plně pohltila. Vzhledem k tomu, že jde o náš první sběratelský/renovační počin, stále objevujeme něco nového. Většinou tedy záludnosti. Momentálně bezradně sháníme zadní blatník. Holt nedostatkové zboží.
Příjemný podzim přeje Petr Pour