Je to věkem?
Chtělo by se psát o krásných jarních dnech, kdy sluneční paprsky a teplota vysoko nad nulou připravily jezdcům v jedné stopě parádní podmínky pro první pořádné vyjížďky. A na silnicích to bylo znát, potkával jsem desítky motorkářů na nejrůznějších typech strojů. Některé v klidu, další s jasnou známkou nevybouřenosti po „zimním spánku“.
Jenže vše zastínila hned jedna z prvních zpráv o smrtelné nehodě v Plzni. Pravděpodobným viníkem by měl být pětaosmdesátiletý senior se Škodou 120, jež měla najeto údajně jen něco přes dvacet tisíc kilometrů.
Pokud byla opravdu chyba na jeho straně a zmíněné vozidlo bylo jeho „celoživotním“ dopravním prostředkem, dá se předpokládat, že jde o jasnou ukázku chyby s fatálními následky svátečního řidiče. Policie ČR před takovými v průběhu Velikonoc důrazně varovala. V tomto případě prý senior nedal přednost při najíždění na hlavní silnici. Jezdec na motocyklu se mu snažil vyhnout, ale marně.
Zprávu, i když sebevíc smutnou, bych nejspíš přešel s tichým smutkem, že toto se bohužel při jízdě na motocyklu může stát, kdybych ve stejný den nebyl svědkem jízdy řidiče, který svou jízdou musel šokovat nejednoho účastníka silničního provozu. V nepřehledných místech najížděl do protisměru, na dvouproudé vozovce měl problém udržet se ve svém pruhu a jeho jízda rozhodně nebyla plynulá.
Při předjíždění jsem si všiml, že jde o staršího pána. Protože ale nerad škatulkuji a osobně znám řadu seniorů, od kterých se stále můžeme řidičskému umění učit, vyhledal jsem si statistiky nehodovosti a zákony, jak je to vlastně s řízením seniorů.
Podle zprávy Besipu z roku 2014 má věková skupina nad 65 let druhou nejvyšší závažnost dopravních nehod. Na 1000 nehod je to 12,9 usmrcených osob (stejně závažný fakt, že nejvíce osob na tisíc nehod, konkrétně 19,7 usmrtí řidiči ve věku 15–17!).
Člověk s přibývajícím věkem prostě přichází třeba o dobrý zrak, bystré reflexy a čistý úsudek. Proto jsou od pětašedesáti let povinné lékařské prohlídky, které by měly nebezpečné řidiče včas odhalit. Doufejme, že obvoďáci (u nich kontroly probíhají) přistupují k prohlídkám nanejvýš zodpovědně, protože chlapi se řízení dobrovolně neradi vzdávají.
Mám tady tedy vykřikovat, že si máme dávat majzla na seniory, kteří jsou největším postrachem silnic? Jenže ono to není jen o seniorech. Nejvíce zabíjejí mladíci a nejvíce zase bourají třicátníci a čtyřicátníci. Navíc svému osudu do tváře nevidíte a soudit podle typu a roku výroby vozidla se taky nedá.
„Můj“ senior řídil auto, ve kterém bych spíš čekal esemeskujícího maturanta. Věkem to prostě není. Takže nezbývá, než si stále vštěpovat to notoricky známé: „Jezdi tak, jako by tě každý chtěl zabít!“
Šťastné návraty z vyjížděk přeje
Petr Pour