Jen jsem tam stál a nevěděl, co bude dál…
Mít životní koníček jako práci je skvělá věc, ale jsou i chvíle, kdy se motorky dostanou do pozadí a přebije je něco silnějšího, co až tak bezva není. Zažili jste někdy opravdový pocit bezmoci? Já zrovna nedávno, když jsem letěl na Sardinii na testování nové Multistrady Enduro.
Už jenom dostat do kufru všechny ty věci – textil na silniční test a motokrosové hadry na offroadový test byl oříšek. To máte dvoje boty, dvoje kalhoty, bundu, dres, dvě helmy (aspoň že v jedné), nový chráničový krunýř od Dainese s odnímatelným páteřákem, pak nějaké to spodní prádlo atd. A když se vám povede to tam narvat, zjistíte, že hmotnostně to nevychází, a to ani s královským limitem 23 kg! No nic, bundu na sebe, offroadové rukavice do báglu, zbytek projde.
Na letišti odbaveno, let na třikrát přes Amsterdam a Milán do Cagliari je za vámi a přichází to nejpodstatnější. Stojíte u pásu výdeje zavazadel, za „plentou“ slyšíte, jak to tam letištní zřízenci mrskaj hlava nehlava, kufry – překvapivě v celku – vyjíždějí, každý se honí za tím svým, až tam zůstanete úplně sami. Pás se dotočí a kufr nikde. Za pár minut se máte hlásit u východu, kde už netrpělivě čeká odvoz do hotelu a zítra od rána náročné testování, a kromě hubíkovské bundy a krátkých rukavic nemáte v čem.
Nahlásíte ztrátu zavazadla, dostanete nějaké papíry v italštině a zamíříte ke klukům z Ducati. „Odkud že jsi přiletěl, z Milána? Aha, tak to nás nepřekvapuje...“ Dobrá nálada je ta tam. Jasně, jde o mezinárodní test, na což bývají organizátoři připraveni, ovšem kdo z vás někdy viděl dvoumetrového stokilového Taliána, který by dělal pro Ducati? Prostě průser! Ale optimismus realizačního týmu vás zase trochu vrátí do hry, než přijde večer po prezentaci dotaz na velikost bot. „Cože? Čtyřicet šestky? Šmankote, tak velkou nohu tu nikdo nemá!“
Je deset večer, čas jít spát, najednou se objeví jeden z týmu, že vám to domluvil. A opravdu. Na pokoji stojí obrovský Ital, Marco Serra, Development Test Engeneer, že sice jede zítra domů, ale že vám ty hadry půjčí. Už jsou značně použité a vám se při zkoušení chráničové košile na tělo vybaví vzpomínky na sídlištní posilovnu, ale sedí vám to! O nic jiného v tu chvíli nejde. Ještě ráno helmu a můžete se vydat spolu s ostatními na pořádný offroad test.
Zatímco se probíjíte přes sardinské hory, kufr vám přistane na pokoji. Díky skvělému personálu hotelu i organizátorskému týmu Ducati tak můžete na odpolední rundu vyrazit už ve svém. Ovšem ten pocit bezmoci, ten se vám z hlavy jen tak nevykouří. Přitom by stačilo tak málo, kdyby ten někdo na letišti dělal svou práci poctivě a svědomitě. Nikdy člověk neví, čí život svým konáním ovlivní. A my jsme vám zase chtěli ukázat, že ne vždy se za těmi pěknými obrázky a sepsanými zážitky skrývá jen to hezké. Pořád je to práce, a když má člověk povinnosti, tak nad ztraceným zavazadlem s jedinou výzbrojí prostě nemůže jen tak mávnout rukou a říct si, no a co, tak příště!