Soudruhu, nezlob se
Náš projekt Rok Péráka se přehoupl do druhé části. Renovace proběhla úspěšně, jsme rádi, že také u vás vzbudila zájem a posílali jste své komentáře. Doufám, že pár slov budeme moct prohodit také během setkání 28. května. To připravujeme společně s Mates Moto Servisem a Jawa muzeem v Rabakově. Právě sem totiž povede naše společná vyjížďka určená pro všechny československé poválečné dvoutakty.
Na stránkách ČMN se teď budete setkávat s články o historii, ale také s nejrůznějšími cestopisy a příběhy lidí s Péráky spojenými.
A právě při pátrání v historii jsem narazil na publikaci vydanou u příležitosti padesáti let založení podniku Jawa. Ta vyšla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a je plně poplatná duchu tehdejší komunistické normalizace. Bylo smutné sledovat, jak se tehdejší režim vypořádal s postavou továrníka Janečka. Jak se říká, nit na něm nenechal suchou. Podle publikace trefně nazvané Půlstoletí práce a úspěchů (jak dělnické) byl František Janeček buržoazní vykořisťovatel, jenž se neštítil ochotně spolupracovat s nacisty. Co na tom, že nacisti se neptali, kdo chce a kdo nechce spolupracovat, prostě rozkazovali a Jawa se od prvních let okupace (ještě v čele s Janečkem) snažila v rámci svých možností jejich rozkazů nedbat nebo je různě obcházet (víc se dočtete v historii na straně 18). Co na tom, že Janeček dal práci, a tudíž platil tisícům zaměstnanců. Že to bylo ve třicátých letech, kdy celým světem otřásala hospodářská krize, soudruzi otočili tak, že Janeček dělníky vykořisťoval.
Až úsměvně pak vypadá pasáž knihy, kde se autor (autorský kolektiv? - nevím přesně) rozplývá nad tím, jak nové třídní poměry (myšlen komunistický puč) nasměrovaly motocykly mezi technickou špičku v oboru. Věřím, že Pérák byl špička, že ještě Kývačka měla co nabídnout, ale vše po tom už za světovou konkurencí zaostávalo. A to i v roce 1979, kdy Jawa půlstoletí slavila.
Soudruhu, nezlob se, ale vy jste naše motocykly nasměrovali leda k pozvolnému úpadku. Přesvědčují mě o tom nejen historické prameny v literatuře, ale i vzpomínky pamětníků. Jedno mají dost často společné: skvělou (ne-li převratnou) myšlenku zašlapal do země nějaký angažovaný straník. To je krutá realita, jako sněhové chumelenice na konci letošního dubna.
Teplé fusekle a silné nervy přeje
Petr Pour