O začátku sezony
Téma úvodníku v tomto čísle je dáno už od minulého roku. Ať se ve světě děje, co chce, jak přijde první březnové číslo ČMN, nemluví se o ničem jiném. Mně samotnému to už po těch mnoha letech přijde jako absolutní klišé, ale prostě říct to musím: máme tady veletrh Motosalon a s ním i začátek motorkářské sezony.
Dokonce i počasí nám to zatím docela potvrzuje po lednu, kdy jsme začínali chvílemi pochybovat o tom, že se kontinenty po mnoha milionech let výrazně neposunuly a my se neoctli u severního pólu, najednou konec února vyštrachal v nabídce i trochu toho sluníčka a dokonce už ani u nás na východě není po sněhu ani památky. A to jsem se na tomto místě před pár týdny rozplýval, kolik ho tu máme. Prostě je to kousek po kousíčku a už se začíná dostavovat ta správná motonálada, kterou podpoří sem tam nějaký osamělý rytíř, jenž už to nemohl vydržet a vyrazil okusit adhezi promrzlých a rozbitých silnic.
Nedovedu si pro Motosalon představit lepší termín než právě teď. O měsíc dřív? Pche, to bych ještě radši šel lyžovat. Příští měsíc? To bych se radši jel projet. Ale teď, ten začátek března, je pro přerod z medvěda na motorkáře prostě ideální. A Motosalon je ten správný iniciační obřad, ten úvodní šťouchanec, bez něhož by ten začátek sezony byl takový nijaký. Jasně, bude tam spousta lidí, zejména když jako každý rok všichni přijedou v sobotu dopoledne, vaše oblíbená motorka bude vystavená v barvě, která se vám nelíbí, rukavice, které jste si chtěli koupit, nebudou mít ve vaší velikosti a ve finále zjistíte, že vám někdo na záda v tlačenici obtiskl párek v rohlíku.
Jenže po cestě domů s kámošema nebudete kecat o ničem jiném než o motorkách (no dobře, tak budete taky v mobilech promazávat selfíčka s hosteskami, aby vám na ně doma stará nepřišla), během příštího týdne se aspoň jednou zastavíte v garáži, abyste svému stroji oznámili, že ho co nevidět čeká robota, a ze skříně vytáhnete kombinézu a začnete provinile škrábat loňské mouchy z kůže. Mám to úplně stejně. Vždycky říkám, že se mi tam moc nechce, ale jakmile překročím práh dveří u první výstavní haly, lítám v tom zase. A nepustí mě to až do podzimu. Tak dorazte, potkáme se tam!
Honzis