---

Z letošního výčtu testovaných strojů jsem se zrovna o tuhle motorku hlásil s dostatečným předstihem. Byl jsem zvědavý, jaký doopravdy tenhle dnes už kultovní stroj je a ve vší prozřetelnosti tu byl ještě jeden důvod. Čistě účelný. A to plánovaný víkendový výlet ve dvou, který jsem si hodlal na výsost užít. A já věřil, že v případě Bandita to bude dobrá volba.

Sametový tón
I nejnovější model si drží ty klasické naháčské kontury s jedním světlem a jednoduchým výfukem vyvedeným na pravou stranu. Nového Banďoura rozeznáte dle designově přepracovaných předních částí, kokpitu řidiče a poprvé za svou éru také nestandardně tvarovaného světlometu namísto dosavadního kulatého světla. Další změny se kromě užšího podsedláku týkají již pouze detailů. Na pohled tahle motorka rozhodně neurazí, ale ani nebudete koukat s otevřenou hubou. Prostě tak nějak pěkná akorát. No, snad až na ten příšerný výfuk značky bojler a zadní svítilnu značně připomínající GSX-F. V červené barvě jí to ale rozhodně sluší, o tom žádná.

Otáčím klíčkem do polohy ON a probouzím zdánlivě skrovné stádečko koní. Pode mnou se hnedka ozývá čistá, dokonale vyvážená hudba řadového čtyřválce se sametovým chodem (pozor, u jiných strojů není pravidlem!). Bodejť by ne, vždyť i Bandit má něco ze špičkové techniky. Pracovní plochu válců potaženou kluzkou vrstvičkou SCEM, vstřikování využívající zdvojené škrticí klapky (SDTV), automatickou kontrolu volnoběhu (ISC) regulující množství vzduchu skrz volnoběžný okruh vstřiků, která je přímo závislá na teplotě chladicí kapaliny a přináší tak stabilní volnoběh za všech teplot i snížení emisí hned po nastartování; nechybí ani spalování posledních uhlovodíků ve výfukových plynech (PAIR).

Staré budíky minulostí
Pamatujete na ty kulaté budíky s ošklivě zabudovaným rychloměrem? Jednou ze zásadních změn nového modelu je konečně stylová přístrojovka. Ta je nejen pěkná, ale i přehledná. Klasický analogový otáčkoměr s ručičkou ukazující na číselnou hodnotu rozvášněnosti agregátu v kombinaci s nekompromisními digitálními údaji rychlosti, tripů a celkových kilometrů spolu s ukazatelem stavu palivové nádrže navíc nestandardně u této třídy doplňuje ukazatel zařazeného kvaltu. To je věcička, která by měla být dle mého ve standardní výbavě všech motorek, takže velké plus. K čemu mám ale výhrady, to je absence teploměru chladicí kapaliny, který zde zastupuje pouhá kontrolka signalizující přehřátí motoru. Rozmístění veškerých ovládacích prvků je přirozené a zrcátka poskytují dostačující přehled o dění za zády.

Mačkám hydraulicky ovládanou spojku a s ťuknutím jedničky vyrážím vstříc prvním kilometrům. Při úplném uvolnění spojky přidávám plyn a jsem zaskočen. Motor je doslova splašený, okamžitě a bez odmlouvání citelně reaguje na pootočení plynové rukojeti a o nějakém nedostatku síly tu nemůže být ani řeč. Tak to se mně líbí! Jen si na to musím dát při každém dalším rozjezdu pozor. Také prvotní pocity z opravdu malé motorky se mě zmocňují jen na chvíli a zanedlouho se cítím v sedle „červeného trpaslíka“ vcelku příjemně, ač se svou výškou nejsem zrovna ideálním kandidátem. I na toto ale v Suzuki mysleli a možnost výškově přestavit řídítka o 10 mm a sedlo o 20 mm je hodně příjemná. My se pustili do sedla a dvoucentimetrový rozdíl byl znatelný. Nicméně nutno podotknout, že člověk technicky nenadaný a bez potřebného nářadí (v tom z pod sedla, kam se nic jiného nevejde, vám bude chybět osmička klíč) se této jinak lehké úpravy, která zabere několik minut a musíte přešroubovat úplně všechno, nejspíš zalekne.

Ve sportovním duchu
Motor si brouká tu svou a přes zacpané město se proplétáme svižným tempem. V rušném městském provozu jsou přednosti drobnějšího a dobře ovladatelného stroje i přes jeho lehkou nadváhu znát. Převodovka je sametová a řazení jde jak po másle. Jen když zastavíte s vymáčknutou spojkou a zařazeným vyšším kvaltem, třeba na semaforu, může se vám sem tam stát, že budete mít problém s odřazením na nižší kvalty. Ještě týž den spolu s Kubou a Honzisem, sedlajíc každý konkurenční stroj, vyrážíme směr Milevsko udělat pár fotek a vyzkoušet různé jízdní režimy. Ani na horším, tedy klasickém povrchu českých vedlejších silnic mě Bandit, resp. nastavení jeho podvozku nezklamalo a po celou dobu jsem se cítil velice příjemně. Na otevřeném prostoru mimo městský ruch také konečně přišlo na řadu vyzkoušení pružnosti a celkové dynamiky motoru v rozsahu celého otáčkového pole. Zde nemám žádných výhrad, snad až na lehké vibrace kolem středového pásma. Pokud budete mít chuť na sportovní jízdu, garantuji vám, že se svezete přímo královsky a jen tak někdo vám nebude na zakroucených okreskách stačit. Tedy když opomenu Kubu, ale na Honzise jsme pořád někde čekali…

Jen se nebát
V náročném jízdním režimu se ukázalo, jak skvěle je celá motorka sladěná. Ani brzdy nejsou na „bandasce“ vysloveně slabinou, ale jejich účinek by mohl být pravda o něco lepší. Náš testovaný stroj byl ovšem ve verzi s ABS, a tak možnost brzdění na krev při zachování jak klidného chování stroje, tak i vlastního srdečního tepu téměř za všech okolností trochu dohání ony nepatrné nedostatky. Kontrolovaný „Antilock Braking System“ jsem ocenil především na cestě zpět, kdy jsme chytili liják a domu se prodírali šňůrami vody na zrcadlovém podkladě zmoklého leštěného asfaltu. Chvilku mi sice trvalo, než jsem sebral odvahu, ale nakonec jsem si i na vodě dovolil brzdit hodně razantně a bez jakýchkoliv problémů jsem dokázal zastavit tam, kde jsem chtěl. Snad jen jediné místo mohu jmenovat, kde jsem si netroufnul zkoušet kvalit ABS, a to promočený, značně kluzký trámový most.

Druhá půlka testování probíhala již při plně naloženém motocyklu dvěma pasažéry v rámci tajného závodu. Nemohl jsem si vybrat lepší stroj na takovouto cestu, kdy jsme za celý den po vedlejších silnicích druhé až čtvrté třídy naší rozmanité infrastruktury ujeli pár stovek kilometrů, převážně v pomalém tempu a s kupou úkolů k řešení. Opět jsem měl možnost docenit kvalit ABS, protože nám celý den lilo jak z konve. A opět mě překvapil motor, který zvládal jízdu ve dvou v pohodě i na šestku na tři tisíce otáček a při otevření plynu se nijak nedožadoval podřazení. Ani po celodenní jízdě jsem díky kombinaci měkčeji nastaveného podvozku a pohodlné jízdní pozice necítil zásadní pocity únavy. A stejně tak to bylo u mé přítelkyně, která jinak na motorce není téměř vůbec zvyklá sedět.

Mínusy plusy
Těch negativ, která jsem za celou dobu testování objevil, bylo zanedbatelně. Co se týče vstřícné jízdní pozice, tam jste odsouzeni k poslušnosti. Ona hranice snesitelnosti náporů větru je někde u 130 km/h a každý další kilometr je citelně znát. Vyšších rychlostí až k maximálce, která se pohybuje lehce nad 200 km/h, si tak užijete jen v zalehlé pozici. Ve dvou tak budete dodržovat předpisy, ani nebudete vědět jak. Tak tohle je ale spíše plus, ne? No a na závěr – snad jen spotřeba. Bandit trochu papá, no přesněji, papal mně. Jenže já jezdím plyn brzda… Bandit je po všech stránkách povedeným klasickým naháčem a i přes svou zdánlivou „obyčejnost“ a mírnou nadváhu je ve své třídě rozumnou volbou a ideálním adeptem jak pro každodenní ježdění, tak i pro to zdravé vyblbnutí na zakroucených okreskách. Já jsem si ty kilometry v jeho sedle opravdu užil!

Motocykl do testu zapůjčila firma Suzuki Motor Czech.

Fotogalerie

---