---

Dostat California Superbike School do Česka nebyla až taková legrace – tihle kluci mají práce nad hlavu. Celé to „spískal“ Jirka Hanyk, manažer závodního týmu ProRace, a hlavně Miloš Čihák, úřadující mistr republiky superbiků, který za tento tým závodí a kterého můžete znát i jako komentátora Moto GP z Novy. „Tahle škola je to nejlepší, co pro závodníky existuje. Milda už ji absolvoval čtyřikrát, Patrik Vostárek dvakrát, a tak jsme si řekli, že by bylo fajn dostat ji i k nám a zprostředkovat ji českým klukům. Plánovali jsme to skoro dva roky,“ řekl mi k tomu Jirka.

Ve čtyřech úrovních
Výuka CSS je rozdělena do čtyř úrovní. Úplně každý bez výjimky, od posledního hobíka po profíka z MS, jde od začátku. V Levelu 1 se řeší šest nejčastějších errorů, které při zatáčení mohou nastat – jste příliš rychlí nebo pomalí, zatáčka se najednou utáhne atd. Při tom se octnete na nějaký čas dokonce i na parkovišti a pěkně v pomalé rychlosti trénujete. Je prý zarážející, kolik lidí má s tímhle problémy…
Level 2 je o očích, resp. vidění. Kam se koukat na trati, jak používat oči, které rozhodně nejsou od přírody předurčeny vnímat vysoké rychlosti, a jak se bránit známé situaci „fixace na vzniklé nebezpečí“.
Na třetí úrovni se učíte na motorce správně sedět. Tedy vlastně nesedět, ale pracovat svým tělem tak, abyste byli aktivním prvkem jednoho celku. No a Level 4 je už prakticky soukromé vyučování. Kromě toho si můžete instruktora najmout soukromě, čehož využívají i jezdci z Moto GP, a on s vámi pak lítá po světě a „koučuje“ vás…

Zdánlivé nesmysly
Prvního českého účinkování CSS se zúčastnilo 19 pilotů. Můžu vám říct, že jsem si málem sednul na zadek, když jsem se potichu vloudil „na hodinu“. V roli posluchačů tady seděli jak borci z domácího šampionátu, tak jezdci mistrovství světa! Jen namátkově: Jantulík, Toušková, Látr, Svitok, Vostárek, Čihák, Pešek…
Většinou jsou kurzy CSS dvoudenní a bere se to po dvou úrovních. V tomto případě to byla jednička a dvojka, já jsem byl přítomen Levelu 2, který je o vidění. Program byl nabitý, od rána do večera, a měl jednoduché opakující se schéma teorie - praxe. Všichni vždy absolvovali dvacetiminutové vyučování, kdy Andy Ibbott, ředitel evropské CSS a osobní trenér mnoha jezdců MS, jinak také hodně zábavný chlapík, vysvětloval, co a jak a proč se bude v následující jízdě dělat. Čmáralo se po tabuli, diskutovalo, ale bylo vidět, že každému ty předkládané věci vrtají hlavou – kam směřovat pohled, jak sledovat okolí… Andy se ptal na zdánlivé nesmysly, jako kdo si všiml, že traťák u Matadoru včera měl kraťasy nebo jakou barvu má věžička ve vracáku. Téměř nikdo. A přitom tohle všechno byste měli periferně vnímat.

Pomalu a pořádně
Potom se šlo jezdit. Dvě skupiny po dvaceti minutách, na každého ze tří jezdících instruktorů tři lidi. Žáci vyráželi jeden po druhém, na konci boxů ještě dostali zopakované instrukce, na co přesně se mají soustředit. Po chvilce vyjeli i instruktoři a své žáky si na trati našli, projeli se s nimi a „vyučovali“, hezky jednoho po druhém.
Každý si tedy jel sám, bylo jen doporučené tempo – na trojku až čtyřku a pouze mírné brzdy. Tady nejste od lámání časových rekordů, ale abyste si ty věci zažili. Občas někdo nevydržel a bylo vidět, že „tahá“, ale o to víc si drbal hlavu, když mu po skončení jízdy instruktor vysvětlil, co dělal špatně. Logicky, nemůžete se soustředit na rychlý čas a zároveň se snažit vštípit si novou techniku. Tady se třeba ukázal jako velký profesionál právě Lukáš Pešek – jezdil na půjčené er-jedničce (poprvé na čtyřtaktu a po sedmi letech v Mostě) a byť jel svižně, dodržoval veškerá pravidla hry. Stejně je to ale pohled, vidět pilota jeho formátu, jak diskutuje s instruktorem o technice jízdy…

Naučit se, ne zajezdit si
California Superbike School je škola jiné úrovně, než na jakou jsme zvyklí. Neučí se tady chování na závodní dráze - stopa, tlaky v pneumatikách nebo význam praporků. Stejně tak to není o tom, že by vás čekalo rychlostní šílenství a hektolitry adrenalinu. Ne, je to škola ve svém pravém smyslu – lekce na sebe navazují a jde o to se něco naučit, ne si skvěle zajezdit. Když na to přijde, můžete ji absolvovat třeba na enduru, princip ideálního průjezdu zatáčkou je pořád stejný.
Třicet let vědeckého bádání, skvělé organizace a osobního přístupu si ale pochopitelně musíte zaplatit – dobré věci nejsou levné a dva dny na okruhu tak vyšly jednotlivce na 51 tisíc kaček. Ovšem všichni, kdo tuhle školu absolvovali, vám potvrdí, že to stojí za každý halíř z té sumy. A podle Jirky Hanyka z „prorejsu“ je docela dobře možné, že tohle první účinkování CSS u nás nebylo zdaleka posledním.

---